NuScale: spor o odpadech
Společnost NuScale Power, která si po světě vydobyla jméno především agresivní reklamou svého projektu na malý modulární reaktor (MMR) NuScale, teď sklízí plody přílišného zaujetí vlastními vítěznými tiskovými zprávami, neboť se její hlavní projekt stal objektem velmi důsledné pozornosti ze strany nezávislých expertů. Před pár týdny odmítli američtí regulátoři pochybnosti svého kolegy Johna Ma ohledně nedostatečné, dle jeho soudu, seizmické odolnosti reaktorové budovy NuScale. Avšak jen co tahle zpráva probleskla, objevila se nová nepříznivá hodnocení.
Kritika od akademie
Tentokrát v roli kritiků vystoupila skupina autorů, mezi nimiž vyčnívá Allison M. Macfarlane, která dva a půl roku vedla Komisi pro jadernou regulaci (NRC) USA. V časopisu s názvem Proceedings of the National Academy of Sciences uveřejnili článek, analyzující množství jaderných odpadů, které bude vytvářet provoz malých modulárních reaktorů.
Stojí za zmínku, že USA do „jaderného odpadu“ zahrnuje nejen dále nevyužitelné radioaktivní odpady, ale také vyhořelé palivové články (VP, vyhořelé palivo), protože tato země zatím nepředpokládá, že bude doma uzavírat jaderně-palivový cyklus. „Malé modulární reaktory (MMR, tedy jaderné reaktory, které vyrábějí méně než 300 MWatt el.), upoutaly hodně pozornosti kvůli prohlášením o výjimečné bezpečnosti a nižší ceně, která jim má být vlastní. Avšak překvapivě málo výzkumů a studií analyzovalo nakládání a likvidaci jaderných odpadů, které produkují“, uvádí anotace ke článku.
Autoři se rozhodli vyplnit tuto mezeru a provedli srovnávací analýzu tří konceptů MMR a standardního PWR o výkonu 1100 MWatt (el), přičemž samozřejmě udělali příslušný přepočet z hlediska generace elektřiny. Závěr, k němuž došli, zní nepříliš vesele: „Naše výsledky ukazují, že projekty MMR s chlazením aktivní zóny lehkou vodou, tekutými solemi či sodíkem zvýší množství jaderných odpadů, vyžadujících nakládání a likvidaci, 2-30krát“.
Reakce od společnosti
Pro lehkovodní MMR, zkoumaného v tomto článku, za základní data vzali autoři článku známé údaje MMR NuScale. Článek proto vyvolal okamžitou a prudkou reakci ze strany společnosti. Ve veřejném dopise, určeném hlavnímu redaktorovi akademického časopisu, tvrdí vedení společnosti, že článek obsahuje dvě hrubé faktické chyby. Za prvé vycházela podle nich předložená analýza ze „zastaralých projektových informací“ o tepelném výkonu reaktoru, za druhé autoři použili nesprávné údaje o stupni vyhoření.
Ohledně stupně vyhoření se autoři skutečně velmi hrubě spletli, ačkoliv se svou chybu snažili vysvětlit tím, že v otevřeném textu žádosti o zahájení certifikace NuScale byla data o stupni vyhoření odstraněna. Nicméně číslo 34 GW·den/tuna U, použité pro výpočty ve článku, je skutečně příliš málo. Ve své odpovědi NuScale uvádí, že průměrný stupeň vyhoření v jejich reaktoru bude činit 45 GW·den/tuna U, maximální pak až 62 GW·den/tuna U, přičemž všechny tyto údaje má podle zástupců společnosti Akademie věd USA k dispozici a přinejmenším jeden z autorů k nim měl přístup.
Zastaralá projektová informace o tepelném výkonu znamená následující. Autoři článku se orientovali na projekt o tepelném výkonu 160 MW (t) a elektrickém 50 MW (t), zatímco NuScale Power teď prosazuje projekt o výkonech 250 MW (t) a 77 MW (el.). V dopise pro časopis se společnost vyjádřila přibližně takto: kdyby autoři článku použili správné a přesné údaje o výkonu, stupni vyhoření a reflektoru neutronů, bezpochyby by došli k závěru, že MMR NuScale nevyrábí víc VP, než lehkovodníky vysokého výkonu (je třeba zmínit, že dopis klade důraz na vyhořelé palivo — nepočítá všechny radioaktivní odpady dohromady).
Zbylé nuance
Zdálo by se, že celá věc je teď uzavřená, otázky zodpovězeny, ale jako vždycky zůstává pár nuancí. Jmenovitě a především byla studie, kterou podnikli autoři článku, komplexní a zahrnovala nejen VP, ale všechny radioaktivní odpady. Faktické chyby, kterých se autoři dopustili, umožnily společnosti elegantně se vyhnout diskuzi otázky o radioaktivních odpadech z MMR NuScale, včetně těch, které vznikají při likvidaci reaktorů.
Druhá nuance se týká zastaralé projektové informaci o výkonu. Problém je v tom, že termínem „zastaralý“ tak vlastně NuScale označila právě ten projekt, který prošel certifikací ve Spojených státech a získal si tiskový věhlas po celém světě. Teď se ukázalo, že projekt, který dostal tolik reklamy, nejen najednou „zastaral“, ale možná měl skryté systémové problémy, včetně množství produkovaného odpadu.
Připomeňme na závěr, že projekt na 77 MW (el.), na webu NRC označovaný jako NuScale NPM-20, nejen neprošel certifikací ve Spojených státech, ale ani s ní nezačal. Jeho vývojáři zatím předběžně jednají s regulátory, podání žádosti o certifikaci plánuje NuScale na 4. čtvrtletí 2022.
Zdroj: Atominfo.ru
