Levelizované ceny (takové, které zahrnují všechny náklady včetně investičních a provozních) elektřiny z nízkoemisních zdrojů stále klesají, a dokonce klesají pod úroveň cen výroby z fosilních paliv. K tomuto závěru dochází společná zpráva OECD Nuclear Energy Agency (NEA) a International Energy Agency (IEA). Cena elektřiny z nových jaderných elektráren zůstává stále stejná, ovšem cena výroby na stávajících JE s prodloužením doby provozu zůstává tou nejnižší mezi nízkoemisními zdroji. Podle autorů zprávy v blízké budoucnosti bude dokonce dále klesat.
Studie Projected Costs of Generating Electricity: 2020 Edition, vydaná 9. prosince 2020, je 9. Ročníkem společné snahy IEA a NEA o studium a dlouhodobou prognózu (po celou dobu života elektrárny) výroby elektřiny ze širokého spektra zdrojů. Letošní studie byla zaměřena na očekáváné ceny u elektráren, které jsou nyní ve výstavbě a které budou v provozu do roku 2025.
Autoři počítají levelizované ceny elektřiny (LCOE) s použitím diskontních sazeb (discount rate, faktor, který v sobě zahrnuje investiční rizika) 3 %, 7 % a 10 % a kombinace několika postulátů a předpokladů, vybraných skupinou odborníků z různých oblastí s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých zemí a technologií. Základem pro výpočet posloužila data ze 243 elektráren různých typů – fosilních, jaderných, větrných, solárních, vodních a bioplynových – ve 24 zemích, členech i nečlenech OECD, a výsledkem je prognóza výrobní ceny pro každou jednotlivou elektrárnu.
Kalkulace LCOE počítají průměrné ceny po dobu života elektrárny s použitím metody „discounted cash flow method”. Zahrnují vše, co se děje na elektrárně, ale už ne distribuci elektřiny a ostatní „dění mimo”. LCOE model rovněž nezachycuje externí náklady kromě emisí CO2 na elektrárně a několik dalších položek.
Přes všechny rozdíly mezi regiony, zeměmi a podmínkami všeobecný závěr je podle autorů jednoznačný: nízkoemisní výroba elektřiny je stále levnější. Cena elektřiny z obnovitelných zdrojů v posledních letech vytrvale klesá a v mnoha zemích již větrná a solární energie dokáže cenově konkurovat s fosilními palivy.
Dalším závěrem je, že se tento trend v blízké budoucnosti nezmění. Díky snížení nákladů a cen, k nimž vedla ponaučení z různých prototypových a nových projektů v zemích OECD zůstává jaderná energetika nízkoemisním zdrojem, který do roku 2025 nabídne ty nejnižší ceny. Autoři rovněž trvají na tom, že prodlužování provozní doby stávajících JE bude tou nejlacinější cestou vyrábět elektřinu bez emisí CO2. „Dokonce i v případech, kdy jaderná energie je v mixu s vysokým podílem obnovitelných zdrojů, jsou výsledné náklady nižší, než ceny nových investic do jiných nízkouhlíkových technologií.”
Generální ředitelka World Nuclear Association Sama Bilbao y León okomentovala závěry zprávy takto: „Investice do prodloužení provozní doby stávající jaderné flotily jsou jasná věc, není nad čím přemýšlet. Zaprvé, je to nejlevnější zdroj elektřiny, zadruhé to vytváří hodně pracovních míst najednou, což je obzvlášť důležité pro zotavení trhů z následků epidemie COVID, a zatřetí, velmi podstatné, řada zemí bude mít bez svých jaderných kapacit velký problém s přechodem na nízkoemisní výrobu a ekonomiku.”
Zpráva míní, že alternativní cestou s obdobnými cenami jsou vodní elektrárny, které ovšem jsou silně závislé na „přírodních dispozicích” té které země.
Při předpokládané ceně emisí 30 USD za tunu CO2 a s ohledem na to, že stále rostou požadavky na zachycování a ukládání CO2, uhelné elektrárny pomalu přestávají být cenově konkurenceschopné. Cena výroby v plynových elektrárnách klesla po snížení cen suroviny, což „potvrzuje, že pokles je způsoben právě tímto faktorem”.
IEA a NEA uvádějí, že jakékoliv porovnávání výrobních cen elektřiny musí brát ohled na raketové změny v energetickém sektoru, ke kterým dnes dochází. Stejně jako v předchozích zprávách, i v této proto využily LCOE, kterou považují za „robustní, osvědčenou, velmi průhlednou a intuitivní metriku, široce používanou v rozhodovacích procesech, modelování a veřejných diskuzích”.
Příklad: v současnosti roste podíl větrné a solární elektřiny v energetickém mixu. Ovlivňuje to všechny ceny, ze všech zdrojů a v každém systému. Zpráva proto nabízí i další, komplementární postup vyhodnocení, tzv. value-adjusted LCOE, ve volném překladu „vážená LCOE”, která tyto vlivy zohledňuje. Náklady spojené se skladováním jaderného paliva a prodlužováním provozní doby jaderných elektráren pak byly zahrnuty do analýzy vůbec poprvé.
Poprvé také zprávu doprovází online-kalkulačka levelizovaných cen, Levelised Cost of Electricity Calculator. Umožňuje jednoduše stáhnout všechny datové tabulky ze zprávy a vyzkoušet si, jak úpravy jednotlivých proměnných, například diskontní sazby, cen paliva nebo emisních poplatků, mění výsledek.
Jedna z pěti „hraničních kapitol” ve zprávě ukazuje aktuální náhled na potenciální roli jaderné energie v dekarbonizovaných energetických systémech budoucnosti, vypracovaný NEA. Ukazuje, že jádro nabízí hned několik doplňujících se příspěvků k levné a efektivní dekarbonizaci.
Zaprvé, jednou z nejlevnějších možností bezemisní výroby elektřiny pro mnoho regionů zůstává prodlužování provozní doby stávajících jaderných elektráren, LCOE cena vychází na 30-50 USD za MWh. Zadruhé, v nedávné době došlo k realizaci několika jaderných projektů na základě nových technologií a díky získaným zkušenostem bude možné postavit novou jadernou elektrárnu s mnohem nižšími náklady, které povedou až ke 20-30% redukci konečných cen. Zatřetí, novým trendem jsou male modulární reaktory s nízkými provozními náklady a riziky, lze je vyrábět sériově a jsou velmi dobře dostupné. Země, které se pro jadernou energii rozhodnou, mohou využít všech tří řešení, jejichž výhody se navzájem doplňují.
„Energetický sektor je zcela klíčový pro fungování moderních společností, jak nám znovu jasně ukázala krize kolem COVID-19, a má také zásadní roli ve snižování globálních emisí,” uvedl Fatih Birol, výkonný ředitel IEA. „Investice do cenově přístupných nízkoemisních technologií výroby elektřiny podporují ekonomický růst, jsou ovšem také nezbytné, máme-li postupně snižovat světovou produkci CO2.”
Pokud dekarbonizovat energetiku skutečně chceme, „je zcela nezbytné mít přehled o dlouhodobých prognózách cen elektřiny z různých zdrojů, především těch nízkoemisních“, uvádí zpráva.
„Dosažení uhlíkové neutrality si vyžádá rozsáhlou dekarbonizaci energetického sektoru”, říká Bilbao y León. “Zatímco doteď naše přenosové soustavy stále rostoucí podíl obnovitelných zdrojů poměrně dobře zvládly, zachovat spolehlivost, stabilitu, odolnost a ceny při dalším navyšování bude velkou výzvou. Jaderná energetika tak bude i nadále klíčová pro zajištění robustnosti celého systému, má-li být nízkouhlíkový energetický mix cenově přístupný a výkonný.”
Zdroj: World Nuclear News
