Poslední jaderné elektrárny v Německu by měly ukončit svůj provoz do konce roku 2022. Čeští jaderní inženýři v tom vidí příležitost, kterou si nechtějí nechat ujít. Pod hlavičkou Českého vysokého učení technického v Praze od září otevřou nový studijní program zaměřený na vyřazování jaderných zařízení z provozu. Studenti se na něm naučí demontovat jaderné elektrárny tak, že po nich na místě nezůstane nic. Jen v Německu je nyní rozebíráno 22 reaktorů a do konce roku 2022 jich má přibýt dalších sedm, které jsou dosud v provozu.
„Rozebrat technologie jaderné elektrárny, roztřídit vzniklý odpad a správně s ním naložit podle jeho nebezpečnosti je otázkou desítek let, takže o práci u nás i v zahraničí se absolventi rozhodně bát nemusí,“ říká Ondřej Novák z katedry jaderných reaktorů Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Právě ta nový studijní program nabízí.
Podle vedení fakulty, ale i dalších odborníků, jako je Dana Dráhová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, se jedná o evropsky unikátní a velmi perspektivní obor. Na fakultě se na něm podílí celkem čtyři katedry. Spolupracovat na něm budou i s jaderným výzkumným ústavem v Řeži, státním podnikem Diamo či Správou úložišť radioaktivních odpadů.
Právě likvidace ekologicky zatížených pozůstatků z těžby uranu, ukládání radioaktivního odpadu pod zem nebo nakládání s tímto odpadem ve zdravotnictví jsou oblasti, kde se absolventi nového programu také uplatní. „Zdroje ionizujícího záření se využívají v mnoha průmyslových oborech. Také o tato zařízení je třeba se po ukončení jejich funkčnosti postarat v souladu s novou atomovou legislativou. A i to se studenti nového oboru naučí,“ říká Ondřej Kořistka z katedry dozimetrie a aplikace ionizujícího záření.
„Naši absolventi potřebují tak pět let praxe pro získání zkušeností a zrovna Německo pro to bude dobrou příležitostí. Později je ve větším množství budeme potřebovat i u nás,“ uvádí děkan fakulty Igor Jex.
Například u současných čtyř jaderných bloků Dukovan dostavěných v druhé polovině 80. let se mluví o konci provozu kolem roku 2037 s možností prodloužení na rok 2047. Mladší Temelín by měl fungovat minimálně do roku 2060.
Množství skutečně radioaktivního odpadu po demolici jaderné elektrárny je ve skutečnosti relativně málo. „Na elektrárny se lze dívat jako na pokladnice nerostného bohatství. Radioaktivního odpadu, který bude muset jít pod zem, je minimum, Nejčastěji půjde o beton a železo. Něco může být opět použito v průmyslu,“ zdůrazňuje Lenka Thinová z katedry dozimetrie a aplikace ionizujícího záření. Podle proděkana pro rozvoj fakulty Václava Čuby se na období likvidace německých jaderných elektráren, ale například i dostavbu dvou nových jaderných bloků v Dukovanech připravují také další technické vysoké školy v Česku. Konkrétně ty v Brně, Plzni, Ostravě a Liberci.
„Všude to ale budou jen dílčí programy. My jsme připravili unikátní komplexní obor,“ upozorňuje Čuba. Doufá, že se jim do každého ročníku tříletého bakalářského a navazujícího dvouletého magisterského studia podaří získat aspoň 10 studentů.
Podle Drábové to nebude mít škola s jejich nabíráním lehké. „Pro lidi je vždycky zajímavější něco stavět než vyřazovat. Jsem zvědavá, kolik se jich přihlásí,“ říká Drábová. Nedostatek personálu podle ní hrozí i při dostavbě Dukovan, která by mohla začít v roce 2029.
Technické obory mají s množstvím zájemců obecně problém a jejich kapacity jsou vyšší než počty uchazečů – a ty dlouhodobě klesají.
Celý článek najdete zde.
Zdroj: archiv.ihned.cz
