Sobota, 31 října
Shadow

65 let: Vojtěch Kotyza – Lidé i firmy bez velkých projektů odborně neporostou

K cyklu věnovaném 65 letům jaderného průmyslu v Česku a 35 letům JE Dukovany připojuje Vojtěch Kotyza, vedoucí spouštění JE Dukovany ze strany Škoda Praha, generálního dodavatele elektromechanické části projektu, své vzpomínky na výstavbu a spouštění této elektrárny.

Vojtěch Kotyza

Úvodem chci zdůraznit, že nejsem stoupencem vzpomínek, které jsou postaveny na situačních komediích nebo momentech, co člověku utkvěly v paměti proto, že se odlišovaly od průměru. Nezúčastněný posluchač si pak může vytvořit dojem, že taková výstavba jaderné elektrárny byl vlastně kabaret s účastí těch, co právě vzpomínají.

Uvedení prvního bloku elektrárny Dukovany do provozu nebylo pouhou epizodou, ale vyvrcholením zhruba pětadvacetiletého procesu budování nového průmyslového oboru v České republice. A to za účasti tisíců nejmenovaných lidí z průmyslu a stavebnictví, výzkumných ústavů a vlastní energetiky.

  1. „Jak jsem potkal jadernou elektrárnu“

V době mého studia na plzeňské technice byl obor jaderné energetiky teprve v přípravě, ale jako „pomocná vědecká síla“ na katedře u prof. Bečváře jsem se již mohl podílet na přípravě první vysokoškolské učebnice. Dělal jsem výpočty účinnosti tepelných cyklů a také kreslil schémata a obrázky.

Nicméně, poté jsem nastoupil na povinnou praxi na elektrárnu Komořany, která společně s elektrárnou Ervěnice patřila k nejstarším uhelným elektrárnám v zemi. Tam se tenkrát valily tuny popílku a exhalátů do ovzduší, což mne deprimovalo a přes dobré profesionální vyhlídky jsem se rozhodnul tepelné elektrárny opustit.

V rámci podniku Škoda byl právě založen nový závod pro obor jaderných elektráren – Škoda ZJE.   A tam jsem začínal jako výpočtář tepelných režimů projektu A1, což byla první jaderná elektrárna v Československu.

Výstavba JE Dukovany. (Zdroj: JE Dukovany)
  • My dodavatelé

Na základě mezivládní dohody s tehdejším Sovětským svazem se v Československu vytvořila unikátní výrobní a dodavatelská kapacita, která umožnila jak výrobu hlavních komponent jaderných elektráren, tak i dodávku jednotlivých funkčních systémů.  

Evropské země srovnatelné velikosti se s takovou účastí národního průmyslu na výstavbě svých jaderných elektráren nepodílely.

Jaderně energetický program se stal prioritní součástí státního plánu a všechny zúčastněné podniky vytvářely vlastní výzkumná a vývojová pracoviště a školily personál včetně dělnických profesí.

Československé projektové a výzkumné instituce se významnou měrou podílely jak na procesu projektování, tak na vývoji kvalifikovaných komponent pro jaderné elektrárny.

Garantem jaderné bezpečnosti byly sovětské výzkumné a projektové instituce, které se formou autorského dozoru podílely jak na výrobě zařízení, tak na procesu výstavby a spouštění JE.

Osobně mám velmi dobré zkušenosti s odbornou erudicí našich sovětských kolegů, jejich ochotou pomoci i schopností přiznat nějaký nedostatek na vlastní straně.

Díky vysokému zapojení domácích výrobních a inženýrských kapacit se firma Škoda Praha mohla stát generálním dodavatelem celé technologické části jaderných elektráren.

Betonování základové desky v JE Dukovany. (Zdroj: JE Dukovany)
  • Výzvy a vědomí odpovědnosti

Pro inženýry naší generace byla účast v jaderném programu příležitostí k získání nové, perspektivní kvalifikace. Uvědomovali jsme si, že období tvorby něčeho nového je těžko opakovatelné v jedné generaci.

Bez nadsázky se dá říci, že období výstavby Dukovan bylo provázené i jistým entuziasmem u těch, kteří se na něm podíleli. Určitou motivací bylo, že do té doby se realizovaly jaderně-energetické projekty pouze na Slovensku, v Jaslovských Bohunicích.

Nicméně, dva souběžně realizované projekty vázaly veškerou kapacitu stejných dodavatelů, a tak jsme začali narážet na limity omezených kapacit, zejména u elektrotechnických profesí.

Na druhé straně, díky časovému odstupu jsme mohli těžit ze zkušeností, získaných na jiných projektech, a tak se vyvarovat začátečnických chyb.

To bylo velmi důležité i v mé pozici vedoucího spouštění generálního dodavatele technologie.

Pro Dukovany jsme museli vytvořit úplně nový tým pro spouštění, a vlastní zkušenosti jsme získávali postupně. To se ostatně týkalo i našich partnerů z energetiky.

Nicméně, růst odborné kompetence dodavatelů i provozovatele se projevil jak v časovém průběhu spouštění jednotlivých bloků, tak i v procesu technického zdokonalování projektu.

Sám jsem cítil, jak vlastní obavy z možných komplikací postupně slábnou s tím, jak rostly naše společné schopnosti.

  • Tempo a únava

Výstavba Dukovan se vyznačovala poměrně vysokým tempem ve srovnání s podobnými stavbami v zahraničí, a to zejména ve fázi montážních a spouštěcích prací.

Pro ilustraci: druhý blok byl odevzdán provozovateli za 11 měsíců po prvním bloku, třetí následoval 9 měsíců po druhém a čtvrtý blok pak 7 měsíců po třetím bloku.

V praxi to znamenalo, že při uvádění do provozu jsme prováděli zkoušky a operace spouštění souběžně na dvou blocích. To vyžadovalo většinou práci v denních i nočních směnách, a tak jsme byli v závěru týdne dost unaveni.

Měli jsme smluvní dopravu až do Plzně, a tak jsem většinou usedl do autobusu a okamžitě usnul. Probouzel jsem se obvykle v Praze, kde někteří kolegové vystupovali.

Stavba strojovny JE Dukovany. (Zdroj: JE Dukovany)
  • Silná firma za zády

Pozice generálního dodavatele technologie sice přinášela koncernu Škoda prestiž, ale daleko více bylo povinností s touto funkcí spojených.

Hlavní byla odpovědnost nejen za vlastní dodávky, ale také za smluvní dodavatele.

To vše vyžadovalo zejména řízení dodavatelů ve fázi projektování, dále komerční a montážní koordinaci a v závěrečné fázi pak odzkoušení a uvedení všech 4 bloků do provozu.

V období zkoušek a spouštění se samozřejmě odhalily různé slabiny, které bylo nutné urychleně odstranit. Díky silnému technickému zázemí firmy Škoda jsme byli schopni odborně podpořit a případně i nahradit slabšího dodavatele.

V napjatém období spouštění mi byla velkou oporou důvěra generálního ředitele koncernu Škoda, kterého jsem mohl „v kteroukoli dobu zavolat“. On měl tehdy takovou autoritu, že mohl „pozitivně ovlivnit“ všechny ostatní dodavatele. Toho jsem si tenkrát velmi cenil a litoval jeho pozdějšího odchodu z funkce.

  • Specifika doby

Při pohledu zpět se občas vytrácí vědomí souvislostí. Jaderná energetika byla budována v době, kdy probíhala „studená válka“. Dva těžce vyzbrojené bloky stály proti sobě v atmosféře nedůvěry a podezíravosti.  Západ zavedl embargo na dovoz všeho, co by mohlo být využito pro zbrojní účely na Východě. To nám komplikovalo život ve snaze používat co nejkvalitnější materiály a komponenty, zejména v elektrotechnice.

Při výstavbě Dukovan se mezinárodní napětí projevovalo mimo jiné také ve zvýšeném dohledu bezpečnostních orgánů. Jednou mne upozornili, že nemáme hovořit vulgárně do vysílaček, že naše komunikace je na rakouských hranicích monitorována. To byl vcelku humorný moment, ale později jsem si uvědomil, že i má kancelář je zřejmě také „monitorována”.

A tak jsem si ulevoval tím, že ráno při vstupu jsem volal: „dobré jitro, zdravím vnitro“.

Stavba lože pro turbíny v JE Dukovany. (Zdroj: JE Dukovany)
  • Na nových projektech a výzvách se roste

Když se podívám zpátky, tak si uvědomuji, že inženýrské vzdělání zdaleka netvoří dobrého inženýra.  Zpětná vazba z praxe je nezbytnou podmínkou odborného i manažerského růstu.

K tomu by bylo zapotřebí, aby každá generace dostala příležitost se aktivně podílet na velkých a technicky náročných projektech. Na nich rostou jak lidé, tak firmy i příslušné státní instituce.

Řada bývalých kolegů se přiznala, že díky vlastní účasti na výstavbě a spouštění JE Dukovany získali unikátní zkušenosti a relativně širokou technickou kompetenci.  To vše mohli využít i v jiných oborech po ukončení výstavby.

A tak bych si přál, aby došlo k oživení jaderného programu v energetice s maximální účastí národního průmyslu a inženýrských organizací.

Mimo jiné proto, abychom byli schopni bezpečně provozovat, udržovat a modernizovat to, co bude postaveno.

Ing. Vojtěch Kotyza


Vojtěch Kotyza vystudoval obor Tepelně energetická zařízení na Západočeské univerzitě v Plzni. Po škole nastoupil do tepelné elektrárny Komořany jako technik na kotelně a později přešel do tepelné elektrárny Ervěnice. Od roku 1966 pracoval ve společnosti Škoda ZJE na projektu první československé jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice A1. V letech 1978 – 1980 byl zkušebním inženýrem v Jaslovských Bohunicích, kde měl za Škodu Praha na starosti zkoušky parogenerátorů a turbosoustrojí. V letech 1981 – 1987 vedl tým generálního dodavatele technologie pro uvedení JE Dukovany do provozu.  V pozdějších letech se zapojil do spouštění 5. až 8. bloku jaderné elektrárny Nord v Německu a českého Temelína.

V roce 1998 přešel do Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, kde se zabýval jadernou bezpečností. Od roku 2009 je konzultantem v oblasti bezpečnosti a techniky ve společnosti WorleyParsons CZ, kde se jeho práce týká projektů 3. a 4. bloků slovenské JE Mochovce, výstavby jaderné elektrárny v Egyptě, projektů jaderných elektráren v Jordánsku a Bulharsku a dalších.

Další příspěvky z cyklu najdete na webu Atominfo.cz (seznam videí), na našem kanále na Youtube a na Facebooku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..