Úterý, 20 října
Shadow

peak.cz: Spasitelem českého jádra by mohl být reaktor BWRX-300

Jaderné zdroje menšího výkonu označil loni na jaře za optimální řešení pro stavbu nových jaderných bloků v České republice premiér Andrej Babiš. ČEZ před nedávnem uzavřel s japonsko-americkou společností GE Hitachi Nuclear Energy dohodu o spolupráci. Proč se v jinak nepříliš růžové budoucnosti jádra v Česku zablesklo na dobré časy?

Jaderná elektrárna Dukovany (Zdroj: ČEZ)

Před 35 lety začala v prvním reaktoru v Jaderné elektrárně Dukovany řetězová štěpná reakce. Tehdy, 12. února 1985, se jednalo o první štěpnou řetězovou reakci energetického reaktoru na území České republiky.

Právě Dukovany by měly být místem, kde se bude česká jaderná historie psát dále. V plánu je výstavba nového bloku, která má začít v roce 2029, aby o sedm let později byla dokončena.

Otázkou však stále zůstává, kdo bude stavět, což by měl vyřešit tendr, který chce ČEZ vypsat letos a příští rok řešit nabídky. Snad to nebude podobné fiasko jako před pár lety.

Zase tendr?

Pokud srovnáme „první“ český jaderný tendr (v letech 2009–2013, výběr amerických a ruských tlakovodních reaktorů o výkonu 1 200 MWe pro Temelín a Dukovany, který tehdy ministr financí Andrej Babiš v roce 2014 zrušil) s „druhým“ jaderným výběrem (zahájen byl vloni vládním zmocněncem Jaroslavem Mílem), je těžké najít důvod, proč takový drahý proces vůbec opakovat, když máme v šuplíku výsledek.

A tedy i nalézt nějaké klady této podruhé nastavované kaše.

Jedno pozitivum se ale objevilo minulý týden. Má název BWRX-300, což je střední jaderný reaktor o výkonu 300 MWe.  Zmíněný druhý jaderný tendr tak může vykázat po roce prvý úspěch. Vraťme se ale ještě k tomu předchozímu.

První tendr správně vycházel z tehdejší Státní energetické koncepce. Před rokem 2009 se analyzovalo, kolik elektřiny a kdy bude potřeba (cca 4 000 MWe připojovaných od roku 2030).

Pak se mluvilo o možných zdrojích (obnovitelné zdroje, jádro, plyn…). A až následně o jaderných lokalitách a počtu reaktorů (dvakrát Temelín, jednou Dukovany).

Jediná výtka k prvému tendru může směřovat k faktu, že tehdejší „plánovači“ zbrkle rozhodli, že se má vybírat jen z tlakovodních jaderných reaktorů (mantra prý zněla: s jinými nemáme v ČR zkušenosti), a jiné (hlavně varné reaktory) se předem vyloučily.

Což jaksi opomnělo stav Švédska, Německa, Finska či Švýcarska, kde se tyto dva odlišné typy velmi úspěšně provozují dohromady.

Opačný postup

O deset let později, v roce 2019, se na věc jde jinak, krok za krokem přesně naopak. Druhý jaderný výběr nyní popírá stávající Státní energetickou koncepci z roku 2015.

K 50 procentům energie z jádra v roce 2040 se ani neblíží, naopak podíl jádra po roce 2038 snižuje.

Zmocněnec Míl zároveň nejprve vybral nevhodnou suchou lokalitu Dukovan a do ní se teď snaží všemožně nacpat více než jeden vhodný velký reaktor. (Příště vám vysvětlím, proč nemá naději na úspěch, pozn. aut.) Je to takové kocourkovské stavění domu od střechy, nicméně s jedním pozitivem: při výběru řešení se nezapomnělo na varné reaktory, což je dobře.

Celý článek najdete zde.

Zdroj: peak.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..