Pátek, Duben 3

Letos poprvé od roku 2007 posílí evropskou energetiku nové jaderné bloky, a to rovnou čtyři. Svět by si měl polepšit o dalších třináct bloků

Celkem 17 nových jaderných bloků o souhrnném instalovaném výkonu přes 18 700 MW by mělo letos začít dodávat elektřinu do sítě. Hned čtyři z nich přitom budou mít v rodném listě v kolonce kontinent uvedeno Evropa, dva se dokonce pyšní i unijní modrou vlaječkou s hvězdami. Od připojení poslední evropské jaderné elektrárny přitom letos uběhne 13 let.

Jaderná elektrárna Olkiluoto s reaktorem EPR, focená v říjnu 2015 (Zdroj: TVO)

Rumunská elektrárna Cernavoda s těžkovodními bloky typu CANDU přijde letos o titul lokality s posledním spuštěným evropským jaderným blokem. V roce 2020 by totiž podle Světové jaderné asociace WNA měly na dveře jaderného klubu Evropy zaťukat hned čtyři nové bloky: dlouho očekávané finské Olkiluoto 3 (reaktor typu EPR, 1720 MW), slovenské Mochovce 3 (reaktor VVER-440, výkon 471 MW) a běloruské bloky Ostrovec 1 a 2 (oba typ VVER-1200, výkon 1194 MW). Bělorusko přitom vstupuje do jaderného klubu jako úplný nováček.

Co se týče letošních plánů ve zbytku světa, bude podle WNA opět vévodit Čína: plánuje spuštění sedmi klasických tlakovodních reaktorů, jedné demonstrační jednotky vysokoteplotního plynem chlazeného reaktoru a jednoho malého plovoucího (typ ACPR50S). Zajímavou novinkou ale bude i indický jaderný blok Kalpakkam, domácí prototyp rychlého množivého reaktoru, či první z bloků elektrárny Barakah (APR 1400) ve Spojených arabských emirátech. Nové jaderné kapacity zprovozní také Rusko, Jižní Korea a Japonsko (vždy po jednom bloku). Reaktor Shimane 3 bude první novou jadernou elektrárnou v Japonsku. Její výstavba začala v roce 2005, poznamenal ji ovšem útlum po fukušimské tsunami o sedm let později.

Právě uplynulý rok 2019 patřil z pohledu uvádění nových jaderných kapacit spíše k těm slabším: dodávat proud loni začalo šest nových bloků (v roce 2018 jich bylo spuštěno devět): Jižní Korea spustila blok Shin Kori 4, Čína třetí blok elektrárny Tchai-šan (typu EPR) a šestý blok elektrárny Jang-ťiang (typu ACPR 1000), Rusko druhý blok elektrárny Novoroněž II a také svou úplně první plovoucí jadernou elektrárnu Akademik Lomonosov (2 reaktory KLT40S). Celkově představují loňské přírůstky 5 178 MW instalovaného výkonu. Za zmínku rovněž stojí doba výstavby čínského bloku Jang-ťiang – od zahájení stavby jej stihli zprovoznit za necelých 6 let (konkrétně 5 let a 7 měsíců).

Naopak letopočet 2019 má v kolonce jako rok definitivního uzavření třináct reaktorových bloků: ruský 11MW trpaslík Bilibino 1 (v provozu od roku 1974, první z bloků, které v budoucnu nahradí právě Akademik Lomonosov), americké bloky Pilgrim 1 (od roku 1972) a Three Mile Island 1 (1974), švýcarský Mühlenberg (1972), švédský Ringhals 2 (1975), německý Philippsburg (1985), tchajwanský Čchin-šan 2, jihokorejský Wolsong 1 (1982) a japonské elektrárny Genkai 2 (1980) a Fukushima Dai-ini 1-4 (spouštěná v letech 1981-1986). Japonské bloky byly od ničivého tsunami v roce 2011 dočasně odstaveny. Celkově tak bylo loni odstaveno na globální úrovni 10 251 MW jaderného výkonu.

V loňském roce byla také zahájena výstavba tří nových reaktorů – vyrůstají v Íránu (Búšehr 2), v Rusku (Kursk II-2) a v Číně (Čang-čou 1). Celkově WNA počátkem ledna 2019 evidovala 52 bloků ve výstavbě.

Plánovaná spuštění jaderných bloků v roce 2020 podle WNA

Země Reaktor Model MWe
Bělorusko Ostrovec 1 VVER-1200 1194
Bělorusko Ostrovec 2 VVER-1200 1194
Čína Chung-jen-che 5 ACPR-1000 1119
Čína Chung-jen-che 6 ACPR-1000 1119
Čína Fang-čcheng-kang 3 Hualong One 1180
Čína Fang-čcheng-kang 4 Hualong One 1180
Čína Tchien-wan 5 ACPR-1000 1118
Čína Fu-čching 5 Hualong One 1150
Čína Fu-čching 6 Hualong One 1150
Čína Š‘-tao-wan HTR-PM 210
Čína plovoucí ACPR50S 60
Finsko Olkiluoto 3 EPR 1720
Indie Kalpakkam PFBR FBR 500
Japonsko Shimane 3 ABWR 1373
Korea Shin Hanul 1 APR1400 1400
Rusko Leningrad II-2 VVER-1200 1170
Slovensko Mochovce 3 VVER-440 471
SAE Barakah 1 APR1400 1400

Zdroj: Tisková zpráva

One Comment

  • Loudil

    Nevěřím v takto optimistický počet = 18 reaktorů za rok připojených k síti. Na 2021 se může posunout indický Kalpakkam, Ostrovec 2, Olkiluoto 3 i dva čínské Hualongy + další.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..