Středa, 5 srpna
Shadow

Kulturní noviny: JADERNÁ ELEKTRÁRNA V ZWENTENDORFU: PŘÍBĚH SÍLY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ V DEMOKRATICKÉ ZEMI (10. ČÁST, DOKONČENÍ)

V těchto dnech uplynulo 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu.

Koridok k ventilačnímu komínu (Zdroj: nonument.org)

Kniha nazvaná „Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!“ („Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!“) a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Náš výbor z textu mapoval postoje nejrůznějších profesí, politických postojů, a osobností včetně tehdejšího rakouského kancléře Bruna Kreiského, zakladatele etologie Konrada Lorenze, či německo-rakouského spisovatele Roberta Jungka, v závěru života kandidáta na rakouského prezidenta. Závěrečné shrnující slovo má biolog a chemik Bernd Lötsch, který mj. popisuje vítězství v argumentačním souboji s hlavním propagátorem atomu, americkým fyzikem Edwardem Tellerem, který byl Stanleymu Kubrickovi předobrazem šíleného Dr. Divnolásky (ze slavného filmu s Peterem Sellersem v titulní roli) a zakončuje lapidární básní překladatele Shakespeara do němčiny Ericha Frieda, která byla nalezena v kapse mrtvého profesora Engelberta Brody, jehož skolil infarkt během obrany dalšího z panenských míst ohrožených ničivou energetickou výstavbou…

DESÍTKY LET POTÉ

Přesně třicet let po dokončení a odvolání „panenské atomové ruiny Zwentendorf“ bylo Rakousko nadmíru šťastné, neboť bychom nyní prožili nekonečné politické dohady kvůli finančně nákladným problémům, které by se objevily při demontování, asanaci a odstranění vyhořelého jaderného reaktoru. Kde na to vzít tolik milionů euro? Kde by odpad našel svou zářivou budoucnost a dlouhodobé střežení?

“Prozíravost“ roku 1978, kdy byla spolková vláda ještě zamilovaná do atomu, vyvrcholila v návrhu spolkového kancléře Bruna Kreiského a ministryně pro výzkum Herthy Firnbergové, aby se problém atomového odpadu a konečného uložení vyřešil v Egyptě, nebo v tak „bezpečném“ Íránu. Krátce nato se zhroutil problematický šáhův režim, svržený starým charismatickým mužem v pařížském exilu. Od té doby se však „islámská republika“ opětovně stala světově politickým ohniskem.

Ani v Indii atomová energie nenasytila žádného hladového, ale zato prudce vede k vytvoření atomové bomby. „A my ji budeme také mít“, nechal vzdorovitě zaznít pákistánský předseda vlády, „i kdybychom sami museli žrát trávu“. Na takových trendech se Rakousko už nepodílí.

Nedávno jsem byl pozván do Zwentendorfu. Je to betonový obr a zámek duchů zastaralé techniky. Studující oboru jaderné energetiky z Německa tady mohou někdy nacvičovat simulace vážné poruchy, aniž by se něco přihodilo. Je to impozantní model jaderné elektrárny v měřítku 1:1. Samozřejmě jsem měl tajně s sebou náš Geigerův počítač. Proč? Kdyby v roce 1978 proběhla alespoň jedna zkouška provozu, okamžitě bychom to poznali, neboť už po několika hodinách by nastartovaná řetězová reakce v jádru reaktoru vyvolala radioizotopový inventář podobný bombě v Hirošimě – dobře uschovaný, ale zrádný. Po roce provozu by reaktor jako ve Zwentendorfu už v útrobách obsahoval radioaktivitu 1000 hirošimských bomb. Dokonce po odvozu odpadu spalovacích prvků by zůstaly například ve stěně kotle skrze neutrony vyráběné radioaktivní aktivační produkty stále měřitelné. Proto jsme Peter Weish a já namátkově ještě i sami měřili. (Nezapomenutelný medicínský rada Dr. Tisserand z Lince by se potěšil, vždyť se sám označoval sebeironicky jako „odborný lékař nedůvěry“.) Ale hurá, … radost, radost! Dřívější reaktor je „CLEAN“. Ani stopa radioaktivity nebo kontaminace. V tomto ohledu to tehdy proběhlo čestně…

BLBUVZDORNOST

Co nám tedy protiatomové hnutí přineslo? Uchránilo Rakousko dokonce před dvěma atomovými elektrárnami, před dokončenou elektrárnou ve Zwentendorfu na linii zemětřesení a v hlavním směru proudění větru na Vídeň a před pevně plánovaným reaktorem u Svatého Pantaleonu, těsně na hranici s Horním Rakouskem. Jestli by to v opačném případě vedlo k (těžké) poruše, to jsme se naštěstí nikdy nedověděli, protože Zwentendorf zůstal „nejbezpečnější atomovou elektrárnou na světě“. To je ostatně jediná prognóza energetiků, která skutečně platí, i když z jiných důvodů, než očekávali.

Zatímco se nukleární experti už desítky let snaží udělat jadernou techniku dostatečně bezpečnou pro člověka, ukazuje kronika nehod na celém světě, jak je mnohem obtížnější, dokonce nemožné, udělat člověka dostatečně bezpečného pro jadernou energetiku. Od Three Mile Island a Detroit v USA, přes Windscale ve Velké Británii, La Hague ve Francii, Brunsbüttelu v Německu až k super-GAU (nejrozsáhlejší ničivé nehodě) v Černobylu. (Pozn. red. V době napsání textu ještě neproběhla havárie ve Fukušimě.) Bylo by Rakousko výjimkou? Humorně i když varovně vyznělo na jedné tiskové konferenci ve Vídni roku 1975 varování amerického nukleárního kritika Dana Forda ze skupiny Concerned Scientists (Znepokojení vědci), když prohlásil: „No Schlamperei is allowed in a world handling such amounts of radioactive material“. „Zacházení s takovým množstvím radioaktivního materiáli na světě neodpouští žádné chyby.“ Skutečnost, že pro to jako světoobčan použil pro Rakousko tak přiléhavé slovo „Schlamperei“ (česky šlampáctví, lajdáctví), má asi větší výpovědní hodnotu, než si sám myslel. Nebo jak říká jeden z Murphyho zákonů: „Je nemožné vytvořit blbuvzdorné věci, protože blbové jsou geniální.“

Celý článek najdete zde.

Předchozí díly série najdete zde, zde,zde, zde, zde, zde, zde a zde.

Zdroj: kulturni-noviny.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..