V těchto dnech uplynulo 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu. Kniha nazvaná „Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!“ („Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!“) a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Po minulých částech výboru z textu, které mapovaly postoje umělců, lékařů či učitelů přinášíme šestou část, jež je tentokrát věnována postojům odborářů, matek a katechetů. Snad tento příběh ukáže cestu i jejich českým protějškům.
ZIMA 1976: DOPIS PODNIKOVÉ RADY PREZIDENTU RAKOUSKÉHO ODBOROVÉHO SVAZU (WALTER LAUBER)VÁŽENÝ PANE KOLEGO BENYO!
Obrátili jsme se na Vaši kancelář, abychom s Vámi mohli pohovořit o otázkách atomové energie. Vzhledem k Vašemu jistě nabitému programu jsme se hned přizpůsobili termínu 16. února, který byl Vaší kanceláří vyhodnocen jako vhodný.
Při následné domluvené komunikaci nám bylo Vaší kanceláří sděleno, že nejen, že jste termín rozhovoru odmítl, ale že v principu nejste připraven vést s námi jakýkoliv rozhovor na zmíněné téma, a to s odkazem na rozhodnutí představenstva Rakouského odborového svazu o uvedení jaderné elektrárny Tullnerfeld do provozu.
Odmítnutí schůzky členů odborového svazu a jeho funkcionářů ze strany zvoleného prezidenta odborového svazu považujeme za velice neobvyklé, a tak bychom si chtěli tento snad jen domnělý postoj Vaší kanceláře nejprve potvrdit a zjistit, zda je vyjádřen jednoznačně i přímo Vámi osobně.
Naše rozhořčení ze sdělené informace za prvé vychází z následujících skutečností a srovnání:
Každý občan státu má možnost setkat se se spolkovým prezidentem i v osobních záležitostech. Každý státní občan se může telefonicky či písemně obrátit na spolkového kancléře či na jiné členy vlády a požádat o osobní rozhovor.
Samozřejmě s vědomím toho, že nebude snadné dohodnout se s osloveným funkcionářem na vhodném termínu a že musí být trpělivý.
Skutečnost, že každý poslanec je každému voliči na jeho žádost ve věci poskytnutí informací a rozhovoru k dispozici, patří k samozřejmostem každé parlamentní demokracie.
Vy, vážený pane poslanče Benyo, nejste pouze prezidentem Rakouského odborového svazu, ale také poslancem Národní rady a jejím prvním prezidentem.
My nejsme pouze členové odborového svazu a jeho funkcionáři, nýbrž také voliči. Když už se prezident Rakouského odborového svazu, volený nepřímou volbou spolkovým kongresem Rakouského odborového svazu, cítí být dostatečně vzdálen členům svazu, aby některým z nich odmítl rozhovor, pokud se nechce stavět proti zmíněným zvyklostem, nesmí tak činit stejně jako poslanec vůči voličům.
Nyní k tématu našeho rozhovoru: Vy víte, že za Vámi nechceme přijít s otázkami a přáními osobními, nýbrž ve věci, která nás naplňuje vážnými obavami o naši zemi a její budoucnost.
Díky výsledkům průzkumů veřejného mínění bezpochyby víte, že tuto obavu sdílí podstatná část obyvatelstva, zvláště v otázce konečného úložiště radioaktivního odpadu.
Dále víte, že toto téma je považováno za natolik důležité, aby mu byla věnována velká informační kampaň spolkové vlády a aby byla předmětem parlamentní diskuze.
V neposlední řadě také víte, že referendum má být osvobozeno od klubového hlasování, což znamená, že rozhodnutí, zda Rakousko bude užívat atomovou energii či nikoliv, je vnímáno jako rozhodnutí svědomí, v němž je každý zavázán jen svému vlastnímu přesvědčení, a nikoli přesvědčení jiných lidí nebo institucí.
Jako členové odborového svazu se stejně tak cítíme být zavázáni našemu přesvědčení, které nám žádné představenstvo (jehož rozhodnutí jste svou předchozí veřejnou deklarací svého názoru významně ovlivnil) ani žádný jiný orgán nemůže vzít.
Jen okrajově zmiňujeme okolnost, že dané usnesení předsednictva svazu bylo přijato ještě předtím, než o problematice spojené s atomovou energií měli možnost diskutovat členové a funkcionáři Rakouského odborového svazu.
Tento dopis Vám adresujeme v očekávání, že nám alespoň tentokrát osobně odpovíte (několik našich předchozích dopisů zůstalo bez odezvy) a doufáme, že napříště dostaneme příslib rozhovoru.
Pokud bychom od Vás v nadcházejících třech týdnech nedostali žádnou odpověď, museli bychom to k naší lítosti chápat jako potvrzení interpretace Vaší kanceláře, a v budoucnu upustit od osobního kontaktu a omezit se na veřejnou rozpravu.
Celý článek najdete zde.
Předchozí díly série najdete zde, zde, zde, zde a zde.
Zdroj: kulturni-noviny.cz
