V těchto dnech uplynulo 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu. Kniha nazvaná „Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!“ („Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!“) a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Přinášíme pátou část výboru z textu, jenž je tentokrát věnována protiatomovému hnutí rakouských učitelů. Snad tento příběh ukáže (v období těsně po období jejich stávky) cestu i jejich českým kolegům.
ZROD NAŠÍ INICIATIVY
V roce 1975 jsem vedle práce na škole ještě měla složit zkoušky na Vídeňské univerzitě. Musela jsem se tu na chodbě zastavit před největší posluchárnou u informačního stanoviště studentů biologie, protože jsem nemohla kolem tématu projít jen tak. Téměř dokončená atomová elektrárna ve Zwentendorfu, vzdálená 30 km od Vídně a její uvedení do provozu v dohledné době. Zapojila jsem se do hovoru a poslechu, čas se zastavil, všechno ostatní mohlo počkat. Mé srdce a mozek zachvátil zdravý šok nejen z atomové energie, ale také ze mne samé – proč jsem dosud ještě nikdy skutečně nezaregistrovala existenci a blízkost hrozby, navzdory svému tak zvanému politickému uvědomění, na které jsem byla tak hrdá? Sbalila jsem letáky a brožury a hned jsem se doma dala do četby. Ležela tu přede mnou původní forma později oranžové brožury, kterou jsme potom roky používali jako jádro našich informačních kampaní. Člověk získal poznatky od techniky jaderné elektrárny, těžby uranu, obohacování a výroby palivových tyčí přes nebezpečí „normálního provozu“ až po neexistující konečné uložení, tedy poznatky o celém koloběhu paliva. Byla jsem ráda za toto objasnění a skupině biologů vděčná. Bylo jisté: Zde chci spolupracovat a něco udělat proti chybnému politickému rozhodnutí.
Stejným procesem jako já si prošli mnozí, takže po celém Rakousku brzo vznikaly skupiny aktivistů i díky pohledu do Německa, Švýcarska, Dánska a hlavně skupině v rakouském Vorarlbersku, která se už delší dobu bouřila proti sousední atomové elektrárně ve Švýcarsku. To nám dalo odvahu. Mnoho zásadních aktivit 70. let mělo nosný ideál z roku 1968: spojit se s ostatními do skupin a zabývat se tématy, která nejsou v médiích, vzdělávacích zařízeních a politice dostatečně prezentována nebo jsou pojednávána nekriticky, potom sami vykonávat informační práci a pokusit se mít vliv na politiku, spolurozhodovat. Prolomit autoritářské struktury! Tak z mnoha pracovních skupin vznikalo ženské hnutí, hnutí třetího světa, alternativní a ekologické hnutí – a také hnutí proti atomovým elektrárnám. Ve vzájemném působení s politickými institucemi a médii vyrostlo klima živé (a ostré) veřejné diskuse, o němž se člověku může dnes jen zdát. Proč? Protože toto hnutí nemělo stranickou strukturu; pramenilo z poznání, že konkrétní cíle jsou dosaženy jen tehdy, když společně bojují lidé různých světových názorů. Stranická orientace byla pokládána za omezení tvorby názoru a svobody jednání.
První vídeňské pracovní skupiny proti atomovým elektrárnám si vyměňovaly zkušenosti ze svých aktivit na společných shromážděních, brzy vznikla síť okresních skupin, kromě toho skupina matek a učitelů, která se chtěla obracet na zvláštní cílové skupiny. Všechny nakonec našly své sjednocení ve „Vídeňské organizaci proti atomovým elektrárnám“ (WOGA) a tato organizace se stala členem brzo založené „Iniciativy rakouských odpůrců atomových elektráren“ (IÖAG). IÖAG byla zodpovědná za celorakouské aktivity (manifestace, demonstrace, podpisové sbírky, delegace k politikům…), které byly všemi podporovány. Noviny organizace IÖAG „INITIATIV“ („INICIATIVNÍ“) měly motto: „Kde se nespravedlnost stává zákonem, stává se odpor povinností“.
UČITELÉ VYRÁBĚJÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Uvnitř organizace WOGA se sešlo několik učitelů a usnesli se vytvořit pracovní skupinu, která měla zvlášť oslovit dvě cílové skupiny: žáky a učitele. Chtěli jsme především vydat materiál pro mládež, který může být použit ve výuce. Také někteří neučitelé trvali na spolupráci s námi, což nás těšilo a snad uchránilo před profesní slepotou. Nejprve musela být zvýšena vlastní úroveň znalostí (což byl pro aktivisty samozřejmě trvalý proces) samostudiem, referáty a diskusemi. Obstaraly se odborné knihy a informační materiál jiných iniciativ s dlouhodobějšími zkušenostmi, např. německého „Spolkového svazu občanských iniciativ ochrany životního prostředí“. Setkávali jsme se v jedné restauraci a přizvávali další kolegy ze škol, aby rozšířili náš kruh. Základna aktivistů však zůstávala po celá léta docela stabilní. Přirozeně jsme navštěvovali veřejné přednáškové a diskusní akce WOGA, které byly realizovány vlastními nebo pozvanými experty. Rakouská půjčovna filmů FILMLADEN prezentovala v určitých programových kinech dokumentární filmy k vojenskému a mírovému využití atomové energie. Mnohostranně aktivní duch doby vyzval také renomovaná vydavatelství, aby ve svých vydavatelských programech zachytila témata hnutí proti atomovým elektrárnám, takže nebylo možné stěžovat si na nedostatek odborné literatury.
Celý článek najdete zde.
Předchozí díly série najdete zde, zde, zde a zde.
Zdroj: kulturni-noviny.cz
