Čtvrtek, 24 září
Shadow

Kulturní noviny: JADERNÁ ELEKTRÁRNA V ZWENTENDORFU: PŘÍBĚH SÍLY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ V DEMOKRATICKÉ ZEMI (2. ČÁST)

V těchto dnech uplyne 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu. Kniha nazvaná „Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!“ („Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!“) a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Přinášíme druhou část výboru z textu, jehož první část najdete zde a který může ukázat cestu i mnohým občanům dnešní České republiky…

Velín jaderné elektrárny ve Zwentendorfu (Zdroj: atlasobscura.com)

ČERVEN 1975: DEN POCHODU VE SVATÉM PANTALEONU

Pochodem kolem rozsáhlého prostoru jaderné elektrárny lze zabít dvě mouchy jednou ranou:

„Cizí“ lze – také pro případ obsazení – obeznámit s prostory a poměry ploch, lze jim ukázat dimenzi gigantických rozměrů plánovaných atomových reaktorů a posílit jejich motivaci k protestu. „Domácím“ lze ukázat, že už mnoho lidí protestuje proti projektu ve své obci, že už to dosáhlo nadregionálního významu a že izolace a zazdívání se před venkem, jak to stále činí oficiální zástupci obce, nemá trvale žádný smysl. Atomová elektrárna není už dávno jen záležitostí obce St. Pantaleon.

Pro demonstrující je to krásná trasa kolem pěti nebo šesti kilometrů, začínající u nádraží pro turisty přijíždějící vlakem a skýtá ideální místo odpočinku uprostřed trasy. Má to být krásná neděle na konci června, ne příliš horko a ještě před začátkem prázdnin. Až na počasí se dá všechno zorganizovat. Abychom získali svatého Petra na svou stranu a vyšli vstříc nedělním potřebám mnoha turistů, plánujeme také polní mši. Slavit, rozjímat, pochodovat, směřovat k cíli. Jak krásně to všechno jde dohromady! Ne pro nic za nic se také ve světovém hnutí za životní prostředí rozvinulo putování a pochodování – jako mezi nábožensky věřícími lidmi procesí – pro vyjádření vlastního jsoucna, přání a zájmů, a jeho působení navenek i dovnitř se neminulo účinkem. V protijaderném hnutí si pochod – oscilující mezi meditací a agitací – získal pevnou hodnotu. Byli tu lidé, kteří šli přes celou Evropu do Černobylu, někteří podél bavorsko-česko-rakouské hranice, někteří ze Salcburku do Zwentendorfu. Do této kategorie ostatně spadají také velké demonstrace: Ceremonie, které chtěly navenek zprostředkovat moc, sílu a vytrvalost a nevšedně upevnit vnitřní soudržnost.

Skutečnost je ovšem méně vznešená: Musíme vstoupit do nížin regionální politiky. Sportovní spolek nám nedá k dispozici sportovní hřiště hraničící s pozemkem plánované atomové elektrárny. Můžeme se uhnout na širokou hráz Dunaje, která je za prvé ve veřejném vlastnictví a od které lze na plochu „budoucí elektrárny“ dobře vidět.

Místní farář nám nebude celebrovat polní mši, což představuje větší problém. Odkud vzít kněze, … v těch věcech církev v Rakousku stále ještě nemá jasné posici. Jak se může církev stavět stranou v takové – podle našeho názoru – vyhrocené etické otázce, kde se jedná dokonce o zodpovědnost vůči příštím generacím? Jdu plný vzteku za lineckým světícím biskupem a nešetřím ho. Rozumí mému naléhání a přes ordinariáty diecézí v Linci a ve Svatém Hypolitu (St. Pölten) se rozhoduje, že farář z Mauthausenu (!) v Horním Rakousku smí sloužit mši ve farnost ve Svatém Pantaleonu v Dolním Rakousku. Já smím vystoupit s proslovem. Ještě nikdy jsem jakožto laik neměl kázání.

Ačkoliv nás zpočátku svatý Petr nevyslyšel a na začátku pochodu pršelo proudem a mnoho lidí tím bylo odrazeno od účasti, jakmile se průvod s hudbou a ve větru rachotícími transparenty dal do pohybu přes hráz Dunaje, protrhala se obloha. Je tu shromážděna dechová kapela, kterou dal dohromady jeden angažovaný učitel v okresu Perg a která nás bude doprovázet i jindy. Hudebníci pocházejí z různých obcí regionu Machland. Kdyby se v budoucí atomové elektrárně něco stalo, bude Machland při převládajícím západním větru první na řadě.

Hrají Schubertovu mši „Kam se mám obrátit“. Vyhledal jsem, trochu sentimentálně, z Matoušova evangelia ono lyricky krásné, ale zdánlivě tak zcela do reálného života nehodící se místo (Mt 6, 19-34), kde se mimo jiné říká, že ptáci na nebi nezřizují žádné zásoby a lilie na poli nepracují, a přesto se o ně nebeský Otec stará – tedy že my malověrní bychom si neměli dělat tolik starostí o pozemské věci. Ve stejném textu se ale nacházejí také verše, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, také ne zároveň Bohu a penězům. Kázání jsem si připravil ve vzpomínce na místního kněze. Na závěr zpíváme „Tebe, Bože, chválíme“, abychom se za zářivého slunečního svitu jinou cestou vrátili k výchozímu bodu.

Celý článek najdete zde.

První díl série najdete zde.

Zdroj: kulturni-noviny.cz

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..