Emise nákladních lodí, stejně jako emise z jiných dopravních prostředků, přispívají ke zhoršování klimatu a oteplování zeměkoule. Je to však nutné? Pojďme se podívat na koncepci nákladních lodí s jaderným pohonem. Ten byl v minulosti vychválen jako možnost jak obejít toto ohrožení zhoršení klimatu. Zdá se, že jaderný pohon nákladních nebo civilních lodí je oživován pouze proto, aby byl po několika povrchních studiích opět zapomenut. Zdá se, že ekonomika jaderných lodí neumožňuje jejich široké rozšíření, dokud se na vnějším trhu nezmění celý ekonomický model zvažované lodní dopravy. To „něco“ jsou pravděpodobně na prvním místě sankce za vypouštění emisí poblíž pobřeží, nebo pálení fosilních paliv v lodích. Jinými slovy se jedná o nějakou podobu zdanění vypouštění uhlíku do ovzduší, která se specificky vztahuje na lodě, plující na otevřeném oceánu.
Tento koncept společnosti American Turbine Corporation pro plynem chlazené jaderné reaktory pro dopravní lodě z konce 50. let byl jedním z řady stávajících konstrukcí, které měly být vloženy do existujícího návrhu, nebo existujících lodí. Tak se stalo pouze jednou a zvolený reaktor byl vodou chlazený. Americké námořnictvo sdělilo, že nikdy neprovozovalo plynem chlazené reaktory na ponorkách, protože admirál Rickover se obával ohledně potenciálního úniku plynu do ponorky. Taková nehoda by udusila posádku. Tento problém však nepostihuje komerční lodě, které plují na povrchu. (Zdroj: ansnuclearcafe.org)
Vzhledem k tomu, že za tímto principem je obecně nějaký impulz výroby elektřiny a dopravy, mohl by vést k dalšímu znovu oživení komerčních jaderných lodím, přinejmenším jejich papírových návrhů. Rád bych prošel několik „získaných ponaučení“ z dob, kdy to bylo skutečně aktuální.
Návrh na přání, nebo přání na návrh?
Celé pole jaderného průmyslu bylo v 50. letech přesvědčeno, že to, co potřebujeme, bylo množství návrhů jaderných systémů pro pohon malých lodí. Dalo se předpokládat, že by šlo o nahrazení stávajících pohonů lodí jadernými systémy. Takové plány však z mnoha důvodů nefungovaly.
Jakmile bylo zjištěno, že plovoucí loď NS Savannah, jediná skutečně dokončená komerční jaderná loď, byla natolik veliká, k tomu, aby došlo ke zjednodušení jejího pohonu pro malé lodě. Vznikl tak impulz vývoje integrálních jaderných reaktorů. Ty mají jaderný reaktor, parogenerátory a hlavní cirkulační čerpadla uvnitř jediné tlakové nádoby. Takový koncept skutečně pracoval a byl postaven v plovoucí lodi OTTO HAHN, která byla původně poháněna klasickými fosilními systémy. Ty byly ale následně přepracovány na jaderný pohon.
V obou případech se nejednalo o ekonomické rozhodnutí. Nejen, že
pojištění takového stroje bylo velice nákladné, ale systémy byly
také velmi složité a posádku musel tvořite velice dobře proškolený tým expertů. S tím byly spojeny také náklady na vzdělání operátorů, které jsou u jaderných zařízení mnohem vyšší, než u fosilních lodí. Po některých pracovních sporech ohledně NS Savannah na začátku 60. let, bylo jasně, že jejich platy by měly být vysoké. Tyto faktory společně s cenou výstavby ukázaly, že malé reaktorové systémy pro lodě nebudou skutečně vyráběny.
Jak se ukázalo, řešením byly velké lodě, které velkou kapacitou pro náklad dokázaly kompenzovat vyšší náklady. Druhou možností bylo stavět extrémně rychlé lodě, které by pokryly náklady z poplatků, nebo jízdenek. Od poloviny 60. let minulého století, kdy jaderný průmysl ve Spojených státech zastavil aktivní projektování malých jaderných lodí, se vývoj přesunul k návrhu velkých lodí s vysokým výkonem (přibližně 120000 SHP = 120000 koňských sil na hřídeli), který byl vyžadován pro pohyb takto velkých lodí.
Kam až zajít?
Většina dnešních lidí zapomněla nebo nikdy nevěděla, že polovina pracovních pozic na NS Savannah byla politických. Faktem je, že loď byla velvyslancem. Existovalo mnoho míst na světě, kde nebyly lodě s jaderným pohonem v 50. a 60. letech vítány. Aby mohla existovat skutečná výhoda z jaderných lodí na moři, musely by mít možnost vplout do přístavů a obchodovat zde. NS Savannah, jako národní ukázka lodi, hrála významnou roli v mezinárodní diplomacii, potřebné pro přesvědčení lidí (a vlády), že lodě mohou být bezpečné a mají skutečnou hodnotu při podpisu aktuálních dohod, umožňujících jaderným lodím vplout do přístavu všude na Zemi. Savannah a OTTO HAHN získaly desítky takových dohod, ale není pochybu o tom, že tyto smlouvy by bylo třeba znovu uzavřít v roce 2019 v případě, že bychom se rozhodli používat tyto lodě znovu. V po fukušimské době se takové úvahy zdají nerealizovatelné, avšak v rámci zlepšení klimatu bychom měli bojovat, abychom tak dokončili důležitou skládanku. S tím přichází také poslední bod tohoto článku.
Je to skutečně v pořádku?
Existuje pouze jedna cesta, jak by mohly lodě s jaderným pohonem plout po oceánech ve větším počtu, a tím je, aby byla široká veřejnost přesvědčena, že náklad vezoucí lodě (ropa, auta, oblečení, nebo plechovky) je stejně bezpečný, jako by je vozil jiný druh pohonu. A zde znovu, jedinou cestou jak mohou lidé zajistit provoz jaderných lodí, je zajištění jejich bezpečnosti (Koneckonců, pokud budete mluvit o něčem se slovy „je to bezpečné“, lidé vám přestanou věřit). NS Savannah to tak udělala v 60. letech. Dokazovala obojí. Dostala se na první stránky novin, do zpravodaje a televize. Ukázala se dokonce i osobně v několika přístavech.
Co s tím naděláme? Je to jednoduché, potřebujeme další NS Savannah. Jinak řečeno, další prototypy. Moderní, pravděpodobně s pokročilým a vysoce kompaktním reaktorem. Něco, co funguje dobře ve vodním prostředí a zároveň něco spolehlivého. Pouze potom můžeme skutečně získat míle a hodiny na vlnách a znovu prokázat koncept komerčních jaderných lodí. Prototypové jaderné lodě by měly být navrženy tak, aby převážely užitečný náklad, ale co skutečně potřebujeme je nejen dokázat návrh, ale důkazem by byla bezpečnost a spolehlivost všem lidem na palubě. Takže na „ukázkové lodi“ závisí významně budoucnost. Myslím si, že by to byl skvělý způsob, jak znovu začít. Mohli bychom dokonce zvážit změnu pohonu existujících lodí. Aplikovat opačný způsob oproti minulým poznatkům, ale účel takové stavby by měl být mnohem vyšší.
Zdroj: ansnuclearcafe.org
