Nevsadila bych se, že aktivisté (protestující proti transportům jaderného paliva) ví, co v něm vlastně je – a jak se chová. Proto také nemohou vědět, proč není odpad jen odpadem ale také cennou surovinou. (délka blogu 15-20 min.)
Pro antijaderné aktivisty je to čirá a koncentrovaná smrt. Víc o něm nejspíše neví a vědět nechtějí. Podívejme se, co je vlastně tak nebezpečné na vyhořelém jaderném palivu. Co a proč v něm během použití v jaderném reaktoru vzniká – a proč se to dá definovat nejen jako odpad, ale kupodivu také jako surovina pro další získávání energie. Bude to ovšem delší povídání – rozložené do více blogů.
Jaderné štěpení – trochu obšírnější úvod
Hmota kolem nás se skládá z atomů. Jsou to v naprosté většině případů velice staré atomy. Ty lehčí z nich vznikaly kdysi v nitrech hvězd. Ty, které jsou těžší než železo se svými 56 nukleony, tedy protony a neutrony v jádře, vznikaly při výbuchu supernovy.
A proto, že jsou to už hodně staré atomy, dožily se naší doby v přírodě kolem nás jen ty z nich, které jsou stabilní nebo víceméně stabilní.
Je to logické. Jejich nestabilní kolegové se už dávno rozpadli na lehčí prvky. Zbytky původně nestabilních jader pak dostaly novou identitu podobně, jako dostane svědek proti mafii nové jméno a nový životopis. Na chemickou identitu hmoty má totiž vliv jen počet protonů v jádře – a ne jeho minulost. Ta je pro chemika irelevantní.
Některé nestabilní atomy se ale dožily dokonce i dnešní doby. Jsou to ty, které se z principu rozpadají velice pomalu. Trvá jim to někdy i miliony nebo miliardy let, než přirozeným způsobem vymizí a přemění se na jiné, lehčí prvky.
Právě toho si všimli vědci v prvních desetiletích minulého století. Tehdy byla objeven nový druh “aktivity” hmoty, při které si příroda sama hraje na alchymistu – a přeměňuje jeden prvek na druhý.
Postupem doby se začali lidé o tento jev intenzivně zajímat. A tak se například zjistilo, že se při přirozeném (v přírodě jen vzácném) rozpadu určitých prvků uvolňují neutrony, které mohou v okolní hmotě způsobit pěknou “paseku”.
Mohou například rozbít jiné atomy na různě velké části. Tím vzniknou jiné chemické prvky a jejich varianty, které také nemusí být samy nutně stabilní, stejně jako produkty rozpadu původního a právě se rozpadajícího jádra. Neutrony se mohou jinými jádry ale také jen jednoduše pohltit. Pohlcený neutron, který je v jádře “navíc” se pak může změnit na proton (ne, nedělám si z vás legraci, to se skutečně může stát), čímž se z jednoho chemického prvku stane jiný. Chemickou příslušnost, vlastnosti a tedy identitu totiž řídí právě počet protonů (a ne neutronů) v jádře.
Byly objeveny celé rozpadové řady, kdy se z jednoho určitého prvku stávají postupně další a další prvky. Při rozpadu se uvolňují různé částice, které nazýváme souhrnně “radioaktivita”. Jedná se o záření alfa (jádra se čtyřmi nukleony), beta (elektrony), gama (elektromagnetické záření), neutrony nebo vzácněji protony.
Dnes víme, že takové částice mohou škodit struktuře buněk a poškozují tedy živou hmotu. Je jen logické, že se před nimi chceme chránit, i když zdaleka ne všechny tyto částice jsou pokaždé životu nebezpečné. Záleží na tom co přesně je to za částici a jakou v sobě nese energii, případně kde přesně se vlastně nachází.
Jaderné palivo
A právě o výše popsané jevy jde také u jaderného paliva. Jedná se o materiál, jehož sestavu lidé chytře změnili tak, aby v něm byly koncentrovanější…
… izotopy, které se umí samy od sebe rozpadat na jiné prvky – a vysílají přitom do svého okolí jeden speciální druh “radioaktivity” … částice, kterým říkáme neutrony. Navíc musí být při rozpadu vzniklých neutronů víc, aby mohla být reakce lavinovou.
Celý článek najdete zde.
Zdroj: blog.idnes.cz
