Na začátku února byla vydána zpráva, že Americký sbor inženýrů se rozhodl přejít do procesu dekontaminace a rozebírání historické jaderné elektrárny SM-1 ve Fort Belvoir, Virginii. Tento raný vojenský prototyp elektrárny se dnes nediskutuje, ani se o něm více neví. Pojďme se podívat na tento projekt prostřednictvím fotografií.
Poté, co byla americká armáda pověřena komisí pro atomovou energii v roce 1952 zkoumáním využití jaderné energie, se americká armáda spojila s inženýry z Army Corps a národních laboratoří Oak Ridge, na návrhu konceptu jaderné elektrárny. Ta měla malý výstupní výkon a měla být transportovatelná pomocí letadla, na místě smontovatelná a následně provozovaná. V roce 1954 společnost ALCO Products dříve jedna z největších světových výrobců železničních lokomotiv, vytvořila oddělení jaderné energie a začala v tomto sektoru také obchodovat. Je překvapivé, že se AEC a US Army rozhodly pokračovat v projektu skladného reaktoru, se kterým společnost ALCO uzavřela zakázku. Ačkoliv bylo řečeno, že se jednalo o případ podhodnocování části společnosti ALCO na zajištění, že může získat velký potenciál na prahu nového obchodu. Konstrukčním partnerem projektu byla společnost Stone & Webster Engineering. Označení tohoto projektu bylo „APPR,“ neboli Army Packaged Power Reactor (armádní skladný energetický reaktor).
Návrh, vyvinutý pro APPR, byl orientovaný na malý reaktor o výkonu 10 MW tepelných, používající deskové palivo, které dodává energii jedinému parogenerátoru s U trubkami. Záměrem elektrárny bylo jak dodávky elektřiny, tak procesního tepla pro odlehlé oblasti. Jelikož výstavba ve Fort Belvoir nevyžadovala dodávky procesního tepla, byla zde umístěna turbína o výkonu 2 MW elektrických. Díky tomu byl využíván veškerý výstupní výkon z reaktoru. Elektrárna dodávala 1,855 MW elektrických čisté energie do elektrizační sítě.
Výstavba elektrárny začala 5. října 1955 s fixními náklady 3,5 milionů dolarů (79,8 milionů Kč). K prvnímu spuštění elektrárny došlo 8. dubna 1957.
Poté, co elektrárna dosáhla 20. dubna 1957 plného výkonu, následovalo fyzikální i energetické testování, stejně jako testování způsobilosti elektrárny k výuce studentů z různých odvětví civilních služeb. Návrh vedl k malé rodině přenosných tlakovodních reaktorů a elektráren. Některé z těchto zařízení byla postavena a provozována s různým stupněm úspěchu.
Provozně se jaderná elektrárna, která byla v roce 1959 přeprojektovaná z APPR na SM-1, aby odpovídala novým armádním požadavkům, ukázala impozantní. Elektrárna ukázala schopnost zvýšit výkon na 100 % bez jakéhokoliv zásahu, pouze pomocí teploty moderátoru. Také ukázala, že jaderná část elektrárny může reagovat na změnu zatížení, pomocí škrticí klapky turbíny. Skutečně konsorcium sboru inženýrů, společnosti ALCO a národní laboratoře Oak Ridge, vyvinuly pozoruhodnou elektrárnu. Elektrárnu, jejíž charakteristiky jsou mnohem více vyžadovány i nyní, v roce 2019.
Elektrárna pokračovala v provozu společností ALCO po dobu tří let. K první překládce paliva došlo v dubnu 1960. Zakázka společnosti ALCO skončila a kontrola projektu byla zajištěna armádním sborem inženýrů v červnu 1960. Tyto testy potvrdily permanentní provozní schopnost. Během těchto raných změn a úspěchů v několika dalších letech, během kterých byly provedeny další testy. Čas, poskytnutý na snížení financování armádního jaderného programu, vedl celkově k neustálému snižování jakéhokoliv testování, či experimentů. Elektrárna měla původně analogové zesilovače a analogově magnetické řídicí systémy. Ty v průběhu testovacího provozu ukázaly nějaké problémy (reaktor byl odstavován častěji, než bylo třeba kvůli nežádoucím falešným signálům). K vyřešení těchto problémů došlo v roce 1964, kdy byly vynaloženy nemalé prostředky na změnu řídícího systému. V novém systému byly využity tranzistorové systémy řízení a kontroly z jaderné elektrárny Bendix.
Počátkem 70. let armáda vyvinula pouze slabé úsilí pro budoucí použití jaderné energetiky, protože její vzdálené provozní plány byly více, či méně zrušeny rychlým vývojem ostatních technologií (balistických střel). Rozhodnutí o odstavení reaktoru SM-1 bylo učiněno v roce 1973. Z elektrárny bylo vyvezeno palivo, to bylo převezeno do bazénů skladování a následně se čekalo na rozhodnutí o rozebrání elektrárny. Vzhledem k nedávným krokům armádního sboru inženýrů se zdá, že se tento den blíží. Je tedy dobré si připomenout tuto historickou elektrárnu z raných dob vývoje jaderných elektráren a zejména jejich příspěvku ke dnešním znalostem. Doba je také odhodlaná k přemýšlení ohledně přenosných zdrojů energie. Na ty jsou vyvíjeny stejné požadavky, jako na elektrárny. Nyní se mohou zúročit zkušenosti a znalosti získané dobrým a bezpečným provozem elektrárny před téměř půl stoletím.
Zdroj: ansnuclearcafe.org
