Tradiční jaderná konference NERS 2018, která proběhla 7. listopadu v Praze, řešila mírně modifikované heslo ze svého názvu. Písmena NERS znamenají Nuclear Energy Renewable Source a řešilo se to, zda bude jaderná energetika obnoveným zdrojem. Diskuze se dotýkala aktuálního postupu, energetické bezpečnosti i nabízených projektů.
Posunutí rozhodnutí
Asi nejočekávanější téma, o kterém se mluvilo na konferenci, bylo další odsunutí rozhodnutí o výstavbě nových bloků v Česku, které v poslední době zaznělo od ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové. Její náměstek René Neděla, který se konference zúčastnil, k tomu řekl: „Většina analýz již byla vypracována a probíhá jejich analýza. Nyní záleží na tom, zda a v jakém rozsahu budou předloženy vládě.“ Rozhodnutí o investičním a obchodním modelu a o způsobu výběru dodavatele je podle něj možné před koncem letošního roku.
K tomu Petr Závodský, ředitel útvaru Výstavba jaderných elektráren společnosti ČEZ, poznamenal, že harmonogram se již posouvá tak, že spuštění prvního bloku v roce 2035 prakticky není splnitelné. Bylo by to možné jen v případě, že všechny kroky proběhnou bez problémů a v nejkratších možných termínech. Započítáme-li ale různé průtahy, dostaneme se podle Závodského k roku 2039.
Jako řešení tohoto problému se nabízí provoz jaderné elektrárny Dukovany za rok 2035. Připomeňme, že Dukovany na rozdíl například od maďarské elektrárny Paks, která bude v provozu 50 let, mají časově neomezené provozní povolení. Délka jejich provozu je tak určena technickými požadavky ze strany SÚJB a politickým prostředím.
Závodský říká, že jde o sázku na velmi nejistého koně kvůli tomu, že dopředu nevíme, jak dlouho bude politicky únosné Dukovany provozovat. Podle něj má ČEZ zpracované studie proveditelnosti prodloužení o 10, 20 a 30 let a v současnosti počítá s 20letým prodloužením s možností dalšího pokračování. Neděla nicméně poznamenal, že na světě neexistuje žádná jaderná elektrárna, která by byla v provozu déle než 50 let. Nejdéle provozovaným blokem je v současnosti švýcarský Beznau-1 spuštěný v červenci 1969 a podobně staré bloky mají například i Spojené státy a Rusko.
Přepracování SEK
Dále sílí hlasy, kteří říkají, že by mělo být zváženo přepracování Státní energetické koncepce. Neděla k tomu řekl, že nyní vzniká Národní energeticko-klimatický plán, který nahradí Národní akční plán rozvoje OZE. Jednotlivé plány a strategie vlády jsou provázány, takže i Národní energeticko-klimatický plán bude mít dopady do energetické koncepce. Nutno poznamenat, že debata na toto téma je dost zvláštní, protože podle Neděly mají nové bloky především nahradit uhelné bloky. To ale dost dobře nejde dohromady s dosluhujícími bloky v Dukovanech.
Podle Závodského byly při přípravě stávající aktualizace Státní energetické koncepce zváženy všechny možné scénáře včetně plynového a zeleného. Zelený byl smeten se stolu s tím, že neodpovídá kritériím na energetickou bezpečnost státu. Plynový scénář potom nebyl doporučen, ale byl označen za realizovatelný s tím, že k jeho realizaci povede odkládání výstavby nových bloků.
Bezpečnost
Další často diskutovanou otázkou je energetická bezpečnost České republiky. Na toto téma diskutovali Jiří Šedivý, armádní generál v záloze a bývalý náčelník Generálního štábu AČR, a Petr Závodský. Diskuzi iniciovaly otázky spojené se závazností energetické strategie státu. Ta platí pouze pro státní orgány a úředníky, takže na rozdíl od obranné strategie je méně závazná. Nabízí se otázka, zda by obě strategie neměly mít stejnou pozici.
Šedivý k tomu řekl: „Česká republika nemůže být suverénní stát, pokud bude na někom energeticky závislá. Ten, kdo bude mít energie a bude schopen pokrýt spotřebu svého státu, aniž by byl závislý na jiné zemi, bude prosperovat. Jaderná energetika je pro to ideálním řešením.“
Na adresu závaznosti Závodský uvedl, že má být stejně závazná jako obranná strategie a že jaderná elektrárna je strategickou stavbou. To potvrzuje i Šedivý: „Energetická bezpečnost není jen otázkou ceny, ale toho, jak bude náš stát v budoucnu fungovat.“
Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek k tomu dodává, že česká energetická strategie je v kontextu ostatních zemí výjimečná. Ostatní země řeší nejprve to, zda budou mít ropu a plyn, kdežto my nějak automaticky počítáme s tím, že je budeme mít a zabýváme se jen výrobu elektřiny.
Šedivý dodal, že v obranném průmyslu dnes panuje tlak na to, aby byly české firmy co nejvíce zapojeny do celého životního cyklu obranných prostředků. Vedly k tomu špatné zkušenosti z minula s opravami vojenské techniky zahraničními společnostmi. To navazuje i na myšlenku Františka Hezoučkého ze Západočeské univerzity, kterou bychom mohli stručně shrnout slovy: „Nejbezpečnější je, když si jaderné elektrárny postavíme sami.“
Paradoxní je to, že sice probíhají diskuze o geopolitické bezpečnosti státu v souvislosti s jednotlivými dodavateli, ale vláda zatím nijak výrazně neřešila tuto nejbezpečnější variantu. Stávající české bloky stavěly české firmy podle ruského projektu, a jak Závodský uvedl, údržba není nijak závislá na Rusku. Navíc se ČEZ předzásobuje palivem na 3 roky a v případě potřeby jej může dovézt odjinud než od současného dodavatele pro všechny české bloky, ruské společnosti TVEL.
Na adresu možných dodavatelů technologie Šedivý uvedl: „Jsme součástí nějaké komunity [NATO] a bylo by optimální, kdyby z ní byl i dodavatel, ale není to nezbytně nutné.“ V druhém případě bude podle něj nezbytné zabývat se otázkami, jaké budou muset být záruky, které budeme požadovat od takového dodavatele.
Vladislav Větrovec
