Slyšeli jste o jaderné technologii, používané ve vesmíru v začátcích jeho zkoumání člověkem? Je to pravda – jaderná energie byla používána pro napájení vědeckých experimentů, satelitů a vesmírných sond. Jaderná energie by mohla být jednou používána k pohonu plavidel a posádky na jiné planety. Podívejte se na 3 základní jaderné technologie vesmíru.
RTG
Tento typ technologie vesmírných zdrojů energie má dlouhé jméno, a sice Radioizotopický Termální Generátor. Skutečně to znamená, že radioaktivní materiál, který se vlivem rozpadu atomů zahřívá, je používán k výrobě elektřiny přímým užitím termoelektrického efektu. Tento efekt jednoduše vyrábí elektřinu ze dvou zahřátých drátů různých materiálů. Elektřiny, kterou lze tímto postupem získat, není mnoho, ale je možné ji produkovat po velmi dlouhou dobu. Tento zdroj je tedy vhodný pro velmi dlouhé lety, jako například pro družici Pioneer, která vyfotografovala Jupiter v 70. letech.
Vesmírné reaktorové systémy
Některá zařízení byla velmi náročná pro obyčejné RTG systémy. Pro zařízení s větší spotřebu, než bylo reálně dosažitelné s RTG, byly vyvinuty speciální reaktorové systémy. Jednalo se o zařízení velmi podobná těm z jaderných elektráren, ve kterých dochází k řízené štěpné řetězové reakci. Teplo vyrobené touto reakcí je následně přeměněno na elektřinu. Tento typ napájecího systému by byl užitečný při dlouhých misích s posádkou, jako například při letu na Mars. Při takové misi by posádka potřebovala uchovat potraviny a často komunikovat se Zemí. Přitom by byla spotřeba elektrického proudu mnohonásobně vyšší, než jakou by dokázaly RTG poskytnout.
Vesmírný jaderný pohon
Jadernou technologii je dokonce možné použít v raketových tryskách pro pohon lodi. Hlavní myšlenkou je použít plyn, který by byl v reaktoru zahřátý na extrémně vysokou teplotu a následně by expandoval v tryskách lodi. Tak by byla vesmírná loď urychlována. Normálně používají rakety chemického paliva, u kterého je problém s dlouhými lety, jelikož je ho nedostatek. Reaktor má tu výhodu, že všechno palivo bude mít v sobě a nebudou potřeba zásobní nádrže s palivem a kyslíkem. Jediné, co by taková raketa potřebovala je plyn, který by vypouštěla do vesmíru. Celý systém je pak mnohem jednodušší a kompaktnější.
Tento raketový pohon měl podstatně menší tah, než klasické rakety spalující chemické palivo. Na druhou stranu ve Vesmíru, kde je gravitace zanedbatelně malá a chybí zde atmosféra, která by plavidlo brzdila, není třeba velký tah. Většina plánů počítala s dvojím pohonem. Klasický raketový motor by dostal celé zařízení a posádku do vesmíru, kde by se pohon vyměnil za jaderný pro daleké lety.
Jaderné technologie se znovu uvažují v rámci přípravy pilotovaného letu na Mars. Let lze zajistit dvěma způsoby. Buď velmi dlouhý let, který nebude vyžadovat silnou raketu, ale dostatečné množství zdrojů pro přežití posádky a uspokojení jejich potřeb, nebo krátký let s vysokou rychlostí rakety. Raketa by následně zpomalila k orbitu Marsu a po skončení expedice by se zase vrátila zpět. Pro dlouhé lety jsou jaderné technologie jedinou možností. Na druhou stranu lze rychle dopravit posádku k Marsu pouze s klasickými raketovými motory. Může vyjít najevo, že by posádka při dlouhých letech používala jadernou technologii obou typů. RTG nebo reaktorové systémy jsou pro zajištění stálé dodávky elektřiny nebo hlavního zdroje energie v místech, kam nedopadá sluneční zářní nezbytné. Také mohou zajistit jaderný pohon pro potřeby dopravy dlouhých letů.
Will Davis je členem Board of Directors NS Savannah Association. Pracuje jako konzultant Global American Business Institute. Píše populární články o palivovém cyklu, historii jaderných elektráren a novodobých technologiích. Také je členem provozovatelů reaktoru na USS Simon Bolivar.
Zdroj: ansnuclearcafe.org
