Právo otisklo zajímavý rozhovor s ministryní průmyslu, Martou Novákovou. Dozvíte se její začátky jako ministryně, odstoupení od závazků, pohled na obnovitelné zdroje energie a hlavně jadernou energetiku. Jakými způsoby bude ministryně prosazovat své zájmy a jiné se dozvíte v následujícím rozhovoru Martina Procházky s Martou Novákovou.
– Jak si v nové roli zvykáte, co říkáte na brzká vstávání na jednání vlády?
Na brzká vstávání si zvykám těžce, to říkám zcela na rovinu. Jsem typ sova, vydržím vzhůru do dvou hodin ráno, a když pak musím v pět hodin vstávat, tak je to těžké. Rozumím ale tomu, že den je krátký, a proto pan premiér začíná takhle brzy.
– Prohlásila jste, že se po nástupu do vlády zbavíte majetkových podílů ve svých firmách a opustíte pozice šéfky Svazu obchodu a cestovního ruchu i viceprezidentky Hospodářské komory. Kdy tak učiníte?
Už jsem to víceméně udělala. Poslední velká firma je v řešení, jedná se o velkou firmu, takže celý proces je trochu komplikovanější. V malých firmách, kde jsem měla investice a podíly, tam už minimálně nejsem statutárním zástupcem. Ani jedna z těchto firem není dodavatelem do státní správy a nečerpá žádné dotace, takže ani v tom není problém. Moji největší firmu U&SLUNO přebírá můj syn, takže bych řekla, že moje rozhodnutí jít pracovat na ministerstvo má pro mě nakonec jeden absolutně pozitivní význam, protože můj syn se převzetí firmy léta bránil a teď na to přistoupil. A mě to hrozně těší.
– S jakými představami jste na ministerstvo přišla?
Svými prioritami se netajím, je ale otázka, jak moc budu mít sílu je prosazovat ve vládě. Ministerstvo je, podle toho, jak mluvím s kolegy, připraveno mi s mými prioritami pomáhat. Vláda je ale koaliční a bude tam vždy nějaká míra hledání společného řešení. Priority jsou poměrně jasné. Jednak jsou to úkoly, které vyplývají z dlouhodobých strategií, jako je Státní energetická koncepce, kdy má ministerstvo v gesci projekt rozhodování o dostavbě jaderných bloků. V souvislosti s energetickou sekcí jsou to zase třeba podíly obnovitelných zdrojů na výrobě energií.
Pak to jsou věci, které jsou nové a principiálně se s nimi osobně velmi ztotožňuji. Jde o digitalizaci, podporu moderních technologií, a to jak v rámci státní správy, tak při vytváření podmínek pro podnikatelské prostředí.
Už za mého předchůdce Tomáše Htinera vznikla nová sekce, kterou nyní uvádíme do života. Jmenuje se Průmysl 4.0, ale já bych to nazvala jinak a už se bavíme o tom, jak to přejmenovat. Jde totiž hlavně o digitalizaci a využití technologií k tomu, abychom vytvářeli dobré podmínky pro podnikatelské prostředí v České republice. To považuji za opravdovou prioritu, protože digitalizace pochopitelně bude mít velmi silný dopad na snižování administrativní zátěže. Potřebujeme eliminovat množství dokumentů a požadavků, které jsou na podnikatele kladeny, hledat cesty, jak jim podnikání zpříjemnit. Minimálně v tom, že nebudou muset obíhat úřady, dokumenty budou dostupné a bude je možné vyřídit prostřednictvím internetu.
– Jaký stát je pro vás v tomto ohledu vzorem?
Bez diskusí určitě Estonsko. Tuto zemi docela dobře znám, protože jsem tam pracovala na různých projektech. Vložili do toho obrovskou energii porevolučního entuziasmu, kdy se spoustou věcí pohnuli výrazně rychleji. Bylo to také tím, že na počátku tam neměli tolik byrokracie. Navíc v zemi, která má 1,5 miliónu obyvatel, se to dělá daleko snáze než ve větších zemích.
– Podporujete dostavbu jaderných bloků v České republice?
V tomto směru respektuji, že padlo rozhodnutí, které hodnotím jako víceméně politicky konsenzuální. Jedna vláda jej připravila a druhá vláda v jiném složení přijala. Myslím si, že na koncepci je nejdůležitější právě tento konsenzus, že se nebudeme neustále dohadovat. Bavíme se totiž o strategii na desetiletí, která nemá jepičí život současných vlád. Proto to respektuji, jsem ráda, že alespoň nějaká strategie je takto schválená. Nechci vést diskusi o tom, zda se mi líbí výstavba jaderných bloků nebo jestli bych preferovala nějakou jinou. Došli jsme k závěru, že pro tuto zemi je to vhodná varianta, a na tom bych si dovolila trvat.
– Dokdy se rozhodne o modelu financování stavby a kdy bude zahájen tendr?
Harmonogram je podle mého názoru poměrně jasně dán. Do konce roku musí v určitých oblastech padnout rozhodnutí. Časové úseky musíme naskládat tak, abychom se dostali do cílového termínu v roce 2032. Do konce roku musíme rozhodnout o zahájení tendru. Ještě je ale zapotřebí udělat jednu věc, a v tom se ne úplně shoduji s tím, co zde bylo připraveno, a řešíme to společně s ministerstvem financí. Do celého rozhodovacího procesu budeme muset zapojit naši pozici v Bruselu ve vztahu k veřejné podpoře, která dříve nebyla úplně vnímána jako klíčová. Ukazuje se ale, že klíčová být může. Už při hledání finančních modelů se musí počítat s tím, co je veřejná podpora, aby teoreticky jsme měli jistotu, že nám potom Evropská komise nebude dělat problémy. Tam bychom mohli narazit a bylo by to až ve chvíli, kdy by se třeba musela revokovat celá předchozí práce.
– Veřejnou podporou myslíte například možnost garance výkupních cen elektřiny z nových jaderných bloků?
Ano, jedná se o garanci státu při výstavbě, ve světě není postaven jediný blok, který by byl bez nějaké účasti státu, souvisí s tím potom třeba i garance výkupních cen. Pan premiér má relativně jasno, jaký model by chtěl připravit, ale má ještě nějaké věci, které je do něj potřeba zahrnout.
– Zůstávají na stole stále dvě varianty, tedy že by bloky stavěla buď dceřiná společnost ČEZ s možným vstupem investorů, nebo přímo stát?
Řekla bych, že existuje jen jedna preferovaná varianta. Ta druhá je jen teoreticky záložní variantou. Preferuje se, aby dostavbu udělal ČEZ. Víme ale, že máme problém s minoritními akcionáři a celý proces nemusí být tak jednoduchý, jak na první pohled vypadá. Založení dceřiné společnosti, která by výstavbu financovala, znamená řešit dividendovou politiku ČEZ, což má dopady do státního rozpočtu a další konsekvence. Je třeba zjistit, za jakých podmínek je tato varianta realizovatelná, zda neexistují takové omezující podmínky, které by ji odsunuly a musela by se hledat varianta jiná.
– Je ve hře i možnost zkoumat uzavření mezivládní dohody bez tendru, tak jak tomu bylo v případě dostavby elektrárny v maďarské Paksi ruským Rosatomem?
Z Bruselu jsme dostali doporučení, ať se podíváme na model, který je realizován v Paksi. Víme ale, že Rakousko se kvůli tomu soudí, a nevíme, jak ten soud dopadne a zda nebudou muset nakonec být nastaveny jiné podmínky. Každá taková výstavba je jak volbou investorského modelu, tak i vlastní realizací originální. Nelze jen vzít jeden případ a udělat to stejně. Pokud bychom čekali na rozhodnutí soudu, zda maďarský model odsouhlasí, může to trvat dalších deset let.
– Cena bloků roste, vyplatí se ještě stavba? Nebo je víc než cena důležitá energetická nezávislost a bezpečnost?
Musíme se bavit o tom, za jak velký blok se cena uvádí. Jednotlivé dodavatelské firmy stavějí bloky různé výkonnosti a od toho se odvíjí cena. Cena rovněž souvisí s technologií. Ani technologie není všude univerzálně využitelná. Když nyní padne rozhodnutí a bude tendr, tak postavíme téměř deset let starý blok. U takto technologicky náročných celků není diskuse o ceně tolik důležitá. Z mého úhlu pohledu bych se hlavně dívala na to, kdo to vůbec je schopen postavit a kdo je schopen dodržet sjednané termíny. Víme, že všechny rozestavěné elektrárny jsou v hlubokých skluzech a je to tím, že se všude staví originál a nedá se z velké části využít něco, co už je hotové.
– Vláda čerstvě odsouhlasila podporu výstavby větrných elektráren. Jaký je podle vás jejich potenciál a na co by se měl stát v otázce obnovitelných zdrojů soustředit?
Česká republika musí respektovat směrnice Evropské komise o podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energií. Z pohledu struktury obnovitelných zdrojů se u nás vede poměrně intenzivní diskuse. Přírodní podmínky České republiky jsou určitou limitací toho, o jaké typy obnovitelných zdrojů se bude jednat. Máme bohužel historicky kvůli aférám kolem fotovoltaických elektráren negativní přístup k solárním elektrárnám. Pro provoz větrných elektráren nemáme nejvhodnější podmínky, protože místo, kde by větrník pracoval 24 hodin denně, tady není, na rozdíl třeba od severu Německa, žádné. A to, abychom si hyzdili krajinu, kdy se větrník točí na 30 procent, je k diskusi. Navíc v obcích je proti větrným elektrárnám poměrně velký odpor a obce v této otázce mají významné slovo.
Můžeme se z alternativních zdrojů vrátit k nové generaci bioplynových elektráren, které jsou už technologicky zvládnuté a mají mnohem vyšší účinnost. Uvidíme ale, zda budou mít podporu. V tomto směru vláda zatím nepřijala žádné stanovisko a naše energetická sekce nyní pracuje na analýze podkladů, podle nichž bude moci vláda rozhodnout.
– A jaký je váš postoj ke kauze lithium? Co říkáte na navrhované změny surovinové politiky, kdy by exkluzivní právo těžby měl získat stát prostřednictvím společnosti Diamo?
Myslím, že kauza lithium je už jen politikum a je uzavřená. Zda a jak se bude měnit surovinová politika, v tom, myslím si, bychom měli hledat a držet konsenzus. Byla bych ráda, abychom jej hledali na opravdu dlouhou dobu dopředu. Dodatkem surovinové politiky, který dřív vznikl, se teď zabývá antimonopolní úřad, posuzuje, jestli by nenarušil svobodnou soutěž. Stanovisko by mělo být koncem srpna, pak bychom to měli probrat na vládě.
– Zejména mobilní data jsou v Česku dražší než jinde v Evropě. Budete tlačit na mobilní operátory, aby své služby zlevnili? Jak se díváte na možný příchod čtvrtého operátora?
Pokud by čtvrtý operátor skutečně měl přijít, měl by to být takový operátor, který skutečně vytvoří tvrdou konkurenci těm stávajícím. To je klíčová podmínka. Pokud by tomu tak nemělo být, tak myslím, že čtvrtý operátor nemá smysl a bylo by třeba, aby zasáhl regulátor. Jsem ale proti zásahům regulátora, přimlouvala bych se za přirozené konkurenční prostředí. Co se týče drahých datových služeb, je otázkou, co s tím udělá regulátor.
– K té ochraně spotřebitelů, vy jste byla proti zákazu prodeje ve velkých obchodech o vybraných svátcích. Proč?
V tomto případě podle mého názoru stát zcela zbytečně zasahuje do svobodného rozhodování občana. Jsem přesvědčena, že máme před sebou daleko více závažnějších problémů než říkat našim občanům, který den je tak důležitý, že ho musí trávit návštěvou kulturních památek, a který je méně důležitý a může jít nakupovat.
– Jaká opatření připravujete na ochranu zákazníků před energetickými „šmejdy“?
Třeba úpravu smluv uzavíraných po telefonu. Chceme, aby byly uzavřeny až v okamžiku, kdy je spotřebitel podepíše. Také pracujeme na osvětě v dané oblasti, a to ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí a Energetickým regulačním úřadem. Zrovna tento týden jsme společně vydali Desatero obrany před „šmejdy“ v energetice.
– A váš názor na evropské fondy? Co si myslíte o tom, že se nepodařilo vyčerpat částku 14 miliard korun na rychlý internet?
Nejsem příznivcem jakýchkoli dotací a zejména dotací do podnikatelského prostředí. Ty totiž podnikatelské prostředí nedokážou udržet v rovnováze, je to nepíiiozený zásah. Rozumím ale tomu, že evropská dotace měla našemu podnikatelskému prostředí umožnit zrychlit proces inovací a technologií, aby se naše firmy dostaly co nejdříve na úroveň firem ve staré Evropě. Podle mého názoru měly ale být peníze primárně investovány do rozvoje infrastruktury včetně rychlého internetu. Myslím si, že žijeme v době, kdy velmi rychlý a dostatečně kapacitní internet je veřejný statek stejně jako voda. Tak bychom k tomu měli přistupovat. V okamžiku, kdy k tomu začneme přistupovat jako k veřejnému statku, měli bychom najít řešení toho problému. Dnes už máme celou řadu sítí postavených. Má je postaveny ČEPS, CEZ nebo CD Telematika. Nyní jde jen o to, dokázat vše integrovat a nastavit pravidla. Na to 14 miliard, které jsme na rychlý internet z fondů Unie nevyužili, určitě nepotřebujeme. Dotace by měly jít do budování silnic, dálnic, rychlých železnic, internetu, to jsou věci, které potřebujeme a které jsme měli z evropských peněz primárně budovat.
Nejsem příznivcem dotací, a zejména dotací do podnikatelského prostředí
Moji největší firmu přebírá můj syn a mě to hrozně těší
Pro provoz větrných elektráren nemáme nejvhodnější podmínky
Zdroj: Právo, 21.7.2018, Martin Procházka
