Projekt Mezinárodního termonuklenárního experimentálního reaktoru ITER vítá nového člena. 17. dubna podepsali kanadský ministr zahraničního obchodu François-Philippe Champagne a generální ředitel ITER Bernard Bigot ve Francii memorandum o porozumění včetně položek o hledání způsobu, jakým může Kanada přispět potenciálnímu zdroji energie budoucnosti.
ITER je jedním z největších současných vědeckých projektů lidstva – po Mezinárodní vesmírné stanici ISS co se týče ceny a například vývoji americké a sovětské jaderné bomby co do ceny a nasazení lidských a průmyslových kapacit. Jde o zařízení pro udržení plazmatu, jež bude sloužit výzkumu termojaderné fúze. Stavba probíhá v jaderném výzkumném centru Cadarache ve Francii. Tokamak znamená toroidální komoru se supravodivými magnety, jeho teoretický výkon činí 500 MW. Jde však stále o zkušební reaktor, nikoliv energetický – hlavním účelem zařízení je vyzkoumat, zda a za jakých podmínek je možné termojadernou fúzi vůbec dlouhodobě provozovat, nebude fungovat jako elektrárna.
Téměř polovinu všech nákladů v tuto chvíli nese na svých ramenou Evropská unie, zatímco o zbytek se víceméně rovným dílem dělí ostatní účastníci – Rusko, Čína, Indie, Japonsko, Spojené státy a Jižní Korea. Podle původního harmonogramu měl reaktor začít fungovat už před dvěma lety, podle nového je první plazma naplánováno na rok 2025 a pokusy se skutečnou syntézou těžkých izotopů vodíku deuteria a tritia začnou o dalších deset let později. Cena zařízení (která je rovněž mnohem vyšší, než činí původní odhad) je podle současných propočtů okolo 20 miliard eur, je však třeba říci, že většinu z ní účastníci projektu platí ve formě dodávek vybavení, jež čítá asi 10 milionů komponent. Vloni v prosinci organizace ITER vydala oficiální prohlášení, v němž je uvedeno, že bylo dokončeno 50 % z celkového objemu stavebních prací, nezbytných pro zahájení experimentů.
Kanada se prozatím finančně na projektu nepodílela a nyní pouze hledá cesty, jak projektu přispět. Jednou z nich jsou dodávky tritia, jedné ze složek fúzního paliva. Tritium vzniká jako vedlejší projekt při provozu jaderných reaktorů chlazených těžkou vodou, jedním z nich je právě kanadský typ CANDU – místní vědci a inženýři tedy disponují letitými zkušenostmi s přepravou tohoto izotopu a zacházením s ním.
Zdroj: Atomic-energy.ru
