Obraz Německa jako světového lídra nové energetiky dostal vážnou trhlinu

Německo, které hodlá do roku 2021 odpojit ze sítě všechny jaderné elektrárny, je vnímáno jako země, jež významně pokročila ve využívání obnovitelných zdrojů energie a je světovým lídrem v historické transformaci celé energetiky. Nyní se ale ukazuje, že skutečnost zdaleka neodpovídá pečlivě budované image.

Německo je na tom s přeměnou své energetiky totiž hůř než četné jiné země. Vyplývá to ze zprávy, kterou vytvořila uznávaná poradenská firma McKinsey & Company pro Světové ekonomické fórum (WEF), mezinárodní organizaci sídlící ve švýcarské Ženevě. 

Autoři zprávy zevrubně analyzovali energetické systémy 114 zemí, které hodnotili podle 40 ukazatelů (několik z nich vždy tvoří určitou kategorii) a z výsledků sestavili „Globální index transformace energetiky“. Německý list Die Welt komentuje výsledný žebříček slovy: „Pro někoho je možná bolestné zjištění, že Německo se nedostalo do první globální desítky.“ Skončilo totiž až na šestnáctém místě. Především v Evropě si z ekologického pohledu lépe vede celá řada zemí: všechny skandinávské, ale také Švýcarsko, Rakousko, Británie a Francie.

Nelichotivé pořadí Německa zhoršuje především kategorie nazvaná „Struktura energetického systému“. Spolková republika je podle tohoto kritéria až na 110. místě ze 114 zkoumaných zemí. „Jde především o závislost Německa na uhelných elektrárnách, které se stále podílejí na celkové výrobě proudu 42 procenty,“ konstatuje studie. V důsledku toho je Německo až na 61. místě i podle hodnotícího kritéria „Životní prostředí a ochrana klimatu“. Hlavním důvodem jsou vysoké emise oxidu uhličitého dosahující 906 milionů tun ročně. Jejich objem se navíc od roku 2014 v Německu nemění. Přitom jsou země, kde to jde. Studie uvádí příklady Dánska, které během uplynulých deseti let omezilo svoji závislost na uhelných elektrárnách z 91 na 28 procent a Británie, kde došlo k poklesu ze 65 na devět procent. Obě země současně zvýšily pružnost dodávek elektřiny větším využíváním plynu a vodní energie. Země přitom zvolily každá jiný přístup k energetické koncepci: Dánsko, uvádí do provozu nejvíce větrných kapacit v přepočtu na obyvatele, Británie sází na jádro.

Německo si podle analýzy nevede dobře ani pokud jde o výkonnost energetického systému. Toto kritérium vyjadřuje, jakého pokroku bylo během přeměny energetiky dosaženo například v ochraně klimatu, hospodárnosti (výši nákladů) a také v bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny. Spolková republika je na tom v tomto ohledu hůř než třeba Paraguay, Slovensko nebo Indonésie. Jedním z důvodů je vysoká cena elektřiny pro domácnosti dosahující v průměru 30,8 centu za kilowatthodinu (82. místo na světě) i cena pro menší průmyslové zákazníky (110. místo).

Česko v celkovém indexu energetické transformace získalo 56 ze sta možných bodů a umístilo se na 51. místě žebříčku, což je řadí na konec skupiny zemí, které podle zprávy dosahují velmi dobrých výsledků. V hodnocení výkonnosti energetické soustavy Česko získalo 60 bodů, ale v připravenosti na její transformaci jen 52 bodů. Mezi vyspělými evropskými ekonomikami tak zaujímá předposlední místo, předstihlo ale Chorvatsko, Maďarsko, Turecko, Polsko, Černou Horu, Bulharsko, Srbsko a Bosnu a Hercegovinu, které zpráva řadí mezi rozvíjející se evropské ekonomiky.

Odborníci z McKinsey při sestavování indexu přihlíželi také k tomu, kolik energie ta která země spotřebovává na jednotku hrubého domácího produktu, kolik emisí oxidu uhličitého produkuje v přepočtu na jednoho obyvatele a do jaké míry se je daří snižovat. Vzali v potaz rovněž náklady na dovoz energie, státní dotace k cenám paliv a četná další kritéria.

Index vyjadřující pokrok v transformaci energetiky (Zdroj: World Economic Forum)

(v bodech, možné maximum je rovno stu)

Deset zemí, které zaznamenaly největší pokrok, a jejich energetika je dobře připravena na další změny:

Pořadí dalších vybraných zemí:

Zdroj: Tisková zpráva