Svět překotně přechází k digitálnímu hospodářství a tento trend nemůže ignorovat žádný obor, byť by byl sebevíce konzervativní. Nové technologie se tak dostávají i do oblastí projektování a řízení velkých průmyslových objektů, k nimž náleží i jaderné elektrárny. Tématu se věnuje finský strojírenský časopis Teollisuuden Näytelehti.
Zkušenosti ze světa ukazují, že použití softwarového modelování zvyšuje náklady ve fázi přípravy projektu o 30 až 40 %, ale naopak snižuje o 20 % cenu samotného objektu. Náklady na projektování představují obvykle 6 až 8 % celkové hodnoty projektu.
Globální digitalizace vytváří podmínky pro přechod jaderných elektráren k modernímu řízení životního cyklu podle koncepce Facility Lifecycle Management (FLM), který zahrnuje řadu vzájemně provázaných procesů od jejich projektování až po vyřazení z provozu. Důležité je sdílení informací mezi všemi etapami životního cyklu. Díky tomuto přístupu je možné vytvořit komplexní a detailní virtuální model elektrárny.
Tato koncepce dává možnost řídit jednotlivé etapy životního cyklu jaderné elektrárny od těch, které závisí na malém počtu firem a lidí (jako je projektování), až po ty nejsložitější, které vyžadují úzkou spolupráci velkého množství organizací (typicky výstavba, které se účastní projektanti, stavební a montážní dělníci, subdodavatelé, státní orgány, zákazník ad.). Přináší to ale nutnost vytvářet, zpracovávat a uchovávat obrovská množství informací.
Ve fázi projektování je virtuální model elektrárny doplněn o harmonogram průzkumných a projektovacích prací, o projektovou a pracovní dokumentaci a o odhadované náklady. Pro fázi výstavby jsou do modelu přidány ještě harmonogram stavebních a montážních prací a vkladů investičních prostředků, dále objednávky komponent a materiálů a informace o uzavřených smlouvách a realizační a provozní dokumentace. Provoz hotové elektrárny potom přináší harmonogram údržby a oprav, technické listy k jednotlivým zařízením, údaje naměřené pomocí senzorů, informace o plánovaných a reálných provozních nákladech a o změnách uvnitř elektrárny. Z uvedeného je zřejmé, že se akumuluje obrovské množství dat, která umožňují okamžitě dohledat původní zdroj informací.
Ukázkou těchto projektů ve Finsku je jaderná elektrárna Hanhikivi s reaktory VVER-1200, kterou zde staví ruský Rosatom. Používá k tomu technologii Multi-D. Nejde jen o virtuální model, ale o platformu integrující technologie modelování a řízení, které byly postupně dopracovány na základě zkušeností z reálné výstavby jaderných elektráren.
Zdroj: Teollisuuden Näytelehti, 04/2018
