MM Spektrum: Jaderné elektrárny ze zakonzervovaných stavenišť

S projekty výstavby jaderných elektráren, které byly na několik let, někdy i desítek let zakonzervovány, se můžeme setkat po celém světě. Některé z nich se podařilo dokončit a mohou tak plnit svou roli v nízkoemisní výrobě elektřiny.

Že se pozastavení projektů vyhnulo málokteré zemi, můžeme vidět v Evropě, Jižní a Severní Americe i na Blízkém východě. Koneckonců pro příklad toho, že se dokončení rozestavěného projektu může vyplatit a s jakými obtížemi je to spojeno, nemusíme chodit daleko. Výstavba všech čtyř bloků slovenské jaderné elektrárny Mochovce byla pozastavena v roce 1993, o tři roky později se rozjela dostavba první dvojice bloků (spuštění 1998 a 1999) a teprve po celých třinácti letech i zbývajících dvou.

Nyní se podíváme na některé význačné projekty dostavby pozastavených projektů.

JE Búšehr: výstavba trvala 38 let

Nejunikátnějším projektem je bezesporu íránská jaderná elektrárna Búšehr. Došlo zde k ojedinělému spojení západních a východních jaderných technologií. V případě Búšehru bylo na přání íránského zákazníka využito šedesát procent původního vybavení a změnu doznalo samotné srdce jaderné elektrárny – reaktor.

Tento ambiciózní krok vedl redaktory nejstaršího amerického energetického časopisu Power k tomu, aby první blok elektrárny Búšehr prohlásili za projekt roku 2014 v oblasti jaderné energetiky. Kromě samotné technologie hodnotili také význam projektu pro energetiku a obyvatelstvo okolního regionu.

S výstavbou původně začala německá firma Kraftwerk Union (později Siemens a součást Arevy, dnes Framatome) v roce 1975, ale o čtyři roky později byly práce ukončeny kvůli íránsko-islámské revoluci. První blok byl v té době dokončen z 85 % a druhý zhruba z poloviny. Projekt byl obnoven až v roce 1992 podpisem smlouvy s ruskou společností Atomstrojexport (součást struktury ruské korporace pro atomovou energii Rosatom) a o šest let později se rozběhly stavební práce.

Bylo rozhodnuto, že bude v maximální možné míře použito původní vybavení, ale dojde k výměně základních komponent, jako reaktoru, parogenerátorů a turbíny, za moderní ruské verze. Znamenalo to zkontrolovat na 80 000 kusů zařízení a konstrukcí a u každé posoudit, zda je schopná provozu a jak ji bude nutné upravit, aby splňovala nové bezpečnostní požadavky. Bylo rovněž potřeba zvětšit železobetonové šachty na reaktorovém sále, aby se do nich vešlo nové vybavení včetně reaktoru VVER-1000.

„Jaderné srdce“ dokončeného bloku začalo tlouct v roce 2011, kdy bylo poprvé dosaženo řízené řetězové štěpné reakce, a garanční provoz byl zahájen v roce 2013. Představitelé íránské vlády uvedli, že od spuštění tohoto bloku země ušetřila více jak čtyři miliardy dolarů, které by jinak musela vynaložit na těžbu 27 milionů barelů ropy pro výrobu elektřiny. Na základě zkušeností s prvním blokem bylo rozhodnuto o výstavbě dalších až osmi bloků typu VVER v Íránu; výkopové práce pro první dvojici začaly v roce 2017.

Rostovská JE: zakonzervovány všechny čtyři bloky

Dalším výjimečným projektem, který byl na nějakou dobu pozastaven, je Rostovská jaderná elektrárna v Rusku. V 80. letech se zde rozjela výstavba čtyř bloků, avšak v roce 1990 byla kvůli složité hospodářské situaci v Rusku pozastavena (první blok byl v té době dokončen z 95 %).

V průběhu dalších let Rosatom postupně na jednotlivých blocích rozjížděl stavební a montážní práce. První blok byl dokončen v roce 2001, druhý v roce 2010 a třetí v roce 2014. Čtvrtý blok byl připojen k síti 1. února 2018 a nyní prochází fází energetického spouštění, po němž bude následovat zahájení komerčního provozu.

Na této elektrárně není zajímavé jen to, že se zastavila výstavba všech čtyř bloků a že se ji podařilo dotáhnout do konce, ale i technologie Multi-D použitá při její výstavbě. Druhá dvojice bloků Rostovské elektrárny byla vybrána jako referenční projekt pro novou technologii dohlížející na průběh stavebních prací a snižující riziko překročení nákladů a termínu spuštění. Její název odkazuje na větší počet integrovaných dimenzí, takže detailní 3D model bloku je propojen například s časovým harmonogramem prací, s plánem dodávek a řadou dalších databází.

Technologie je používaná nejen při samotné výstavbě, ale již od fáze projektování a dále v celém životním cyklu nové elektrárny. V důsledku tak její použití díky optimalizaci projektování a výstavby vede i ke snížení investičních nákladů a zkrácení délky výstavby.

V této elektrárně mají svou stopu také české firmy, které do ní dodaly od roku 2003 produkci v přepočtu za více jak 600 milionů korun. Jde například o armaturky Arako, L D M, Modřany Power, Mostro, MPower Engineering a MSA, o výrobce čerpadel Sigma a firmy Kabelovna Kabex, Vítkovice, ZPA Pečky a ZVU strojírny. Tyto firmy tím navazují na více jak šedesátiletou tradici česko-ruské spolupráce v oblasti mírového využívání jádra.

Na závěr ještě uveďme, že nejnovějším přírůstkem na seznam jaderných elektráren, které by mohly po letech konzervace začít vyrábět elektřinu, je filipínská jaderná elektrárna Bataan. Tamní ministerstvo energetiky má v plánu v blízké době rozhodnout o osudu této elektrárny, která byla v roce 1984 sice dokončena, ale nikdy nebyla spuštěna kvůli konfliktu mezi zákazníkem (filipínská vláda) a dodavatelem (americká společnost Westinghouse). Odborníci z Ruska, Jižní Koreje a Slovinska se shodují na tom, že je možné ji rozběhnout. Výčet dalších bloků, jejichž výstavba byla pozastavena, ale dokončena, je uveden v tabulce.

Zdroj: MM Průmyslové spektrum březen 2018