Na webu iMaterialy.dumabyt.cz vyšel materiál pracovníků Centra výzkumu Řež o kontrole betonu, který se používá jako stínění jaderných reaktorů. Opravme jim jen to, že reaktorům III. generace nemůže končit plánovaná doba provozu, protože první byl spuštěn v Japonsku v roce 1996, a pak se můžete ponořit do čtení.
Z důvodu prodlužování životnosti jaderných elektráren (JE) v Česku i jinde ve světě ze současných třiceti na čtyřicet i více let vznikla potřeba prověřovat jejich komponenty. Tento článek se zaměřuje na metodiku nedestruktivního zkoušení betonu, jež zachycuje neutrony vycházející z aktivní zóny jádra reaktoru. Porovnává nelineární metodu NWMS s výsledky dalších nedestruktivních i destruktivních zkoušek.
Úvod do problematiky prodlužování životnosti JE
V současné době končí plánovaná životnost mnoha jaderných elektráren, které byly původně navrženy na 30 nebo 40 let. Jednalo se o reaktory II. a III. generace, kterých je stále v USA, ve Francii nebo v Rusku několik desítek, na celém světě pak několik stovek.
Programy řízeného stárnutí betonu v jaderných elektrárnách
Je běžné, že probíhají svědečné programy na stárnutí kabelů nebo křehnutí oceli vlivem radiace. Beton se však až do nedávné doby z tohoto pohledu neposuzoval. Dle výsledků zkoušek, prováděných v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století ve světě, byla jeho odolnost vůči účinkům radiace dostatečná na to, aby reaktor mohl bezpečně fungovat 30 i 40 let.
Celý text najdete na webu iMaterialy.dumabyt.cz.
