Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (NAP JE) počítá s 2 GW instalovaného výkonu v Dukovanech a 2-4 GW v Temelíně. Stále se ale řeční a čas utíká, zejména v případě udržení výroby v Dukovanech. Ilustrovat to můžeme tím, že jsme od roku 2015 nabrali 18měsíční zpoždění. Občanské a odborné organizace proto tlačí na novou vládu, aby přijala jasné rozhodnutí.
Hlavním problémem výstavby nových jaderných bloků v Česku je to, že se slova vlády rozcházejí s činy. Shodli se na tom Vítězslav Jonáš za sdružení Energetické Třebíčsko, Aleš John za Občanskou bezpečnostní komisi při JE Dukovany (OBK) a Miroslav Kawalec za Českou nukleární společnost na setkání s novináři 13. prosince 2017.
Pro kontext si uveďme, že Ján Štuller, vládní zmocněnec pro jadernou energetiku, pravidelně seznamuje účastníky odborných konferencí o aktuálním postupu v přípravě výstavby nových jaderných bloků. NAP JE obsahuje soubor jednotlivých úkolů, které je nutné během přípravy provést, a termíny jejich plnění. Stalo se určitým pravidlem, že Štuller ve svých prezentacích uvádí u úkolů pro ČEZ: splněno nebo dokumentace připravena k podání a že u úkolů pro vládu se posouvají termíny. Mezi zcela zásadní a zatím nesplněné úkoly patří volba finančního modelu a způsobu výběru dodavatele.
To je problém, na který poukazují představitelé zmíněných organizací. Paradoxně jsme se přes výjimečnou podporu veřejnosti a politiků zasekli ve stavu, kdy nikdo z vlády nemá odvahu jednoznačně rozhodnout a dát tak impulz k rychlejšímu vývoji tohoto projektu. Obyvatelstvo okolo jaderné elektrárny Dukovany (cca 200 000 lidí), průmysl a dodavatelé technologie jsou připraveni a čekají na rozhodnutí vlády. Všechny parlamentní strany, s výjimkou snad jen Zelených, před volbami uvedly výstavbu nových bloků jako svou prioritu.
Energetické Třebíčsko tedy bude novou vládu tlačit, aby ji zahrnuly do programového prohlášení vlády. Dále se očekává, že nová vláda prohlásí, že NAP JE, schválený minulou vládou, bere jako závazný a bude se jím řídit a že odstraní zpoždění, která dnes máme.
Proč je důležité rozhodnout?
Rychlé rozhodnutí vlády je nyní nutné pro záchranu energetické bezpečnosti a soběstačnosti České republiky. John připomíná, že nové bloky, o kterých se dnes bavíme, jsou primárně určeny pro náhradu stávajících jaderných bloků, ne pro náhradu uhelných elektráren. To je úkolem pro obnovitelné zdroje. Dukovanské bloky mají být podle plánů postupně nahrazovány novými a temelínské by měly být zhruba 10 až 15 let v součinnosti vedle sebe (při předpokládané 50leté životnosti stávajících bloků).
Podle současných plánů by vláda měla o výstavbě nových bloků rozhodnout, až bude získáno stavební povolení. Tedy až v roce 2025 bychom se měli rozhodnout, zda za v té době platných cen elektřiny projekt rozjedeme, nebo stopneme. Podle Kawalce je to nepřípustné, protože tím riskujeme, že přijde vniveč velké množství práce a finančních prostředků investovaných do projektu jak ze strany investora, tak dodavatele technologie a jednotlivých subdodavatelů.
Na jistotu, že projekt nebude předčasně zrušen, směřují také otázky šesti zájemců o výstavbu nových bloků v Česku. Energetické Třebíčsko a OBK pro rozhýbání diskuze oslovily všech šest firem a pořádají s nimi kulaté stoly. Na těchto akcích se rozebírá technická a bezpečnostní stránka nabízených reaktorů, přínos pro českou republiku a pro region. Zatím do Třebíče dorazily a před zástupce firem, obcí, zájmových sdružení a veřejnosti předstoupily Rosatom, KHNP, CGN a Atmea. Na příští rok se připravuje kulatý stůl s Westinghouse a Arevou.
Jednou z otázek, kterou dodavatelé pokládají, je podle Johna: „A jakou nám dáte záruku, že to zase nezrušíte a že se bude skutečně stavět?“ Jasné politické rozhodnutí je tedy důležité i z tohoto důvodu.
Jistotu musí mít i vzdělávací systém, protože příprava budoucích pracovníků je běh na velmi dlouhou trať. Pokud budeme čekat na stavební povolení a závazné rozhodnutí vlády (aktuálně se kvůli průtahům očekává, že by mohlo být uděleno v letech 2027 – 2028), tak nebudeme mít studenty a ani učitele.
Dnes máme velký rozsah zkušeností a know-how včetně projektování jaderných elektráren, ale hrozí, že budeme postupně ztrácet klíčové kompetence. John uvádí analogii s automobily. Běžný člověk dnes ví, jak se auto ovládá a kam se lije benzín. Ale až se porouchá, tak může leda tak zavolat servis a zaplatit někoho jiného, aby to opravil. Obává se, abychom jako stát neuměli jaderné elektrárny čistě jen provozovat a na veškeré pokročilejší práce si museli platit odborníky z jiných zemí.
Podle vystoupení Bohdana Zronka, ředitele divize jaderná energetika společnosti ČEZ, na konferenci Transfer of Nuclear Knowledge 2017 k tomu již v určité míře dochází v oblasti výstavby. Společnost ČEZ realizuje několik programů generační obměny a daří se jí nabírat nové pracovníky pro provoz. Ale společnosti, které se zabývají projektováním jaderných elektráren a dodávající pro ně komponenty, s tím mají problémy.
Pokud dnes bude jasně řečeno, že se stavět bude, tak John věří tomu, že se najdou studenti, kteří budou v jádru vidět perspektivu a budou ochotní s ním spojit svoji kariéru. Zájem mladých lidí o technické obory je totiž podle něj velmi citlivým barometrem. V minulosti jsme viděli velký nárůst zájmu v době, kdy probíhal tendr na rozšíření Temelína, ale po jeho zrušení došlo k výraznému propadu zájmu. Pokud bude jasné politické rozhodnutí, zájem mladých opět vzroste. Ale je potřeba s tím nakládat velmi opatrně, protože pokud stát zradí důvěru mladých podruhé, může mít v budoucnu problémy s technickými profesemi všeobecně.
Vladislav Větrovec
