Japonská agentura Japan Atomic Energy Agency (JAEA) podala 6. prosince žádost k japonskému regulačnímu úřadu Nuclear Regulation Authority (NRA) o schválení postupu vyřazování reaktoru Monju, sdělila tokijská průmyslová skupina Japan Atomic Industrial Forum (JAIF). Monju je prototyp rychlého množivého reaktoru, v prefektuře Fukui na jihozápadě Japonska.
Žádost je zákonně požadována a jejím výsledkem je to, že reaktor Monju je od nynějška oficiálně považován za trvale odstavený, sdělila JAIF. NRA stanovila dohlížející bezpečnostní tým ke sledování činností prováděných při vyřazování reaktoru.
Dokončení vyřazování a demontáže je naplánováno do roku 2047 a celkové náklady dosáhnou přibližně 3,2 miliard dolarů. Vyjmutí paliva z reaktoru je prioritní činností, která má být dokončena již v březnu 2023, sdělila JAIF. Vláda Japonska prozatím nespecifikovala záložní lokality pro umístění použitého jaderného paliva, ale oficiálně sdělí podrobnosti o plánu přepravy před tím, než bude palivo zcela vyvezeno z reaktoru. JAIF dříve sdělila, že k tomu dojde v roce 2022.
Dále JAIF uvedla, že z prefektury Fukui bude odvezen také sodík, který sloužil jako chladivo. Monju má výkon 246 MW elektrických, je chlazen tekutým sodíkem a jeho spektrum neutronů dovoluje produkci většího množství štěpného materiálu, než spotřebuje. Byl projektován tak, aby mohl být provozován se směsným palivem.
Monju poprvé dosáhl kritičnosti v roce 1994, ale povětšinu času od roku 1995, kdy uniklo 640 kg tekutého sodíku z chladicího systému a následně způsobilo požár, byl odstavený. Znovuspuštění Monju bylo povoleno v roce 2010 po provedení revize projektu bloku ze strany JAEA a původních bezpečnostních postupů, které se ukázaly jako nedostatečné. Komerční provoz byl znovu pozastaven v srpnu 2010 poté, co do reaktoru spadla část stroje používaného při výměně paliva.
Reaktor Monju byl považován za hlavní zařízení pro recyklaci paliva z lehkovodních jaderných elektráren. Jeho hlavní odlišností od konvenčních jaderných elektráren je využití sodíku jako chladiva, který je neprůhledný a vysoce reaktivní se vzduchem a vlhkostí, takže během provozu jsou potřeba mnohem vyspělejší technologie.
Zdroj: Nucnet.org
