Modulární reaktory jsou zatím výjimečným konceptem v jaderné energetice. Většina reaktorů, které jsou v provozu jsou generace II o výkonu kolem 400-600 MW elektrických, či velkých bloků s výkony 1000-1600 MW elektrických. Malé modulární reaktory jsou koncipovány s výkony kolem 300 MW elektrických a jejich hlavní možností je přinést jadernou energetiku i na místa, kde by velké zdroje nenašly uplatnění. Navíc je možné koncipovat je jako plovoucí elektrárnu, která by doplula na místo určení, přifázovala se a dodávala elektřinu do sítě. Takovým konceptem je Například Akademik Lomonosov, který má později nahradit Kolskou jadernou elektrárnu. Více se dočtete v následujících odstavcích, celé články najdete zde a zde.
Malé reaktory bývají často zkráceně nazývány SMR, tato zkratka má hned dvě definice. Podle IAEA zkratka znamená „Small and Medium Reactors“ čili reaktory malého a středního výkonu, tj. s výkonem do 700 MW elektrických. Druhou definici poskytuje americké ministerstvo energetiky (US DOE), podle které SMR znamená „malé modulární reaktory“, které jsou vyráběny v továrně a na místo určení jsou dopraveny jako jeden díl.
Vývojem malých modulárních reaktorů se zabývá velké množství států jako je USA (mPower, NuScale, W-SMR, SMR-160, EM2, GT-MHR a další), Kanada (StarCore Nuclear), Francie (Flexblue), Itálie (IRIS), Indie (PFBR-500, PHWR-220, AHWR300-LEU), Čína (HTR-PM, ACP-100), Japonsko (DMS, IMR, GT-HTR300), Korea (SMART), Argentina (CAREM-25), Jižní Afrika (PBMR-400, HTMR-100) a Rusko (VK-300, ELENA, KLT-40S, SVBR-100, BREST300-OD, VBER-300, VVER-300, a další). Umístění reaktoru velmi záleží na jednotlivém typu, může být nadzemní, podzemní, nebo jako plovoucí elektrárna.
Hlavními důvody výstavby modulárních reaktorů jsou jejich snadné zapojení, jednoduchost výstavby a provozu a zejména pořizovací náklady. SMR jsou možností pro investory, kteří nechtějí na několik desetiletí ztratit informace o svých investicích, nehledě na to, že investice do velkých elektráren jsou v dnešní době považovány za velmi riskantní. Pokud bychom však chtěli srovnávat cenu modulárních reaktorů, pak jistě bude poměr cena/výkon u malých reaktorů vyšší, než u velkých stanic, ale výhoda pořizovacích nákladů tento deficit pravděpodobně částečně vykompenzuje.
Další významnou kladnou vlastností malých reaktorů je možnost provozovat je podle požadavků elektrické sítě v tzv. režimu load-follow. Většina stávajících jaderných reaktorů velkého výkonu není uzpůsobena k tomuto provozu z několika příčin: hlavní cirkulační čerpadla nejsou schopna měnit otáčky v závislosti na požadovaném výkonu a v případě provozu na nenominálním výkonu dochází k nerovnoměrnému využívání paliva. Výjimkou jsou francouzské elektrárny, jelikož zastupují velké procento dodávaného výkonu.
Koncepty vhodné ke stavbě
Některé projekty vychází z konceptů lehkovodních reaktorů, avšak pro zmenšení půdorysné plochy jsou koncepty řešeny integrálně (aktivní zóna, parogenerátor a kompenzátor objemu jsou v jednom celku, většinou umístěny nad sebou). Mezi takové projekty patří například koncept W-SMR od Westinghouse, mPower od Babcock Wilcox, či projekt NuScale).
mPower
mPower, integrální tlakovodní koncept od amerického výrobce Babcock & Wilcox. Prozatím se jedná o návrh SMR systému, ale žádný není ve výstavbě. Plánovaný tlak v systému bude pouze 14,1 MPa při teplotě 320 °C. Malý reaktor o výkonu 500 MW tepelných a 150 MW elektrických bude poháněn uranovým palivem s obohacením 5 %. Palivový cyklus je plánovaný 4letý. Uvnitř celé nádoby se nachází aktivní zóna, nad ní jsou umístěny parogenerátory s přímými trubkami a nad ním kompenzátor objemu. Celkově bude mít nádoba, uvnitř které bude reaktor, parogenerátory a cirkulační čerpadla, průměr 3,6 m a výšku 22 m.
