Známí výrobci jaderných zařízení zažívají těžké chvíle. Areva, dřívější Framatome, a Westinghouse již nepatří mezi špičky oboru, na scéně zůstává ruský Rosatom. Čínský jaderný progrma začal přibližně o 15 let později, než ruský a americký, to mělo za následek pozdější výstavbu jaderných elektráren. Původně měly být první elektrárny stavěny francouzskou Arevou, či americkým Westinghousem, ale vzhledem k situaci, která nyní panuje v těchto firmách, je Čína rozhodnuta přijmout podmínky stanovené Rosatomem a výstavbu elektrárny v provincii Ťiang-su tak svěřit do jejich rukou. Rosatom požaduje vyrábět hlavní komponenty na svém území. Více se dočtete v následujících odstavcích, celý článek najdete zde.
Jak uvedl viceprezident pro projekty v jižní Asii, „Atomstrojexportu“ (divize „Rosatom“) Andrej Lebedev, čínská strana má v úmyslu zapojit Rusko, do výstavby nové jaderné elektrárny v provincii Jiangsu, což de facto znamená odmítnutí firmy „Westinghouse“ (USA , na kterou byl nedávno prohlášen konkurz) , která nyní osm let nemůže dokončit projekt jaderné elektrárny Haiyang pro Peking.
Rychlý rozvoj jaderné energetiky vynesl Čínu na třetí místo na světě ve výrobě jaderné energie – po Spojených státech a Francii. Velkým skokem předstihla Čína nejen Německo a Japonsko, které prakticky opustilo rozvoj jaderné energetiky po havárii ve Fukušimě, ale také poměrně rychle se rozvíjející ruskou jadernou energetiku. Nicméně, technologická soutěž mezi Spojenými státy, Francií a Ruskem v boji o čínský trh se vyvíjí tak, že naše země má všechny možnosti, jak předstihnout Evropany a Američany.
Čínský jaderný průmysl staroval pozdě, svůj první pokusný jaderný reaktor Čína vybudovala až v roce 1970, o 15 let později než Sovětský svaz a Spojené státy, a postavila komerční reaktor ještě později – v roce 1991. Jedním z důsledků tohoto zpoždění je, že se Čína v rozvoji své jaderné energetiky spoléhala na mezinárodní zkušenosti. V devadesátých letech i po roce 2000 docházelo na čínském trhu k neustálému soupeření mezi americkým „Westinghouse“, francouzskou firmou „Areva“ a ruským koncernem „Rosatom“, z nichž každý nabízel své reaktory Číně jako základní variantu pro vybudování odvětví.
Spolupráci „Rosatomu“ a čínských zákazníků stále komplikovala skutečnost, že Rusko trvalo na zachování větší části jaderného výrobního cyklu na svém vlastním území, zatímco Francie a Spojené státy byly ochotny přenést veškeré technologie, včetně nejnovějších reaktorů „Generace 3+“ do čínských rukou. Ve skutečnosti tak konzervativní, ale rozumný, přístup „Rosatomu“ vedl k tomu, že většina čínských provozů v roce 2017 byla postavena na přepracovaném francouzského projektu, a jako hlavní reaktor pro budoucí generaci 3+ Chinese se rozhodli pro reaktor-1000 od „Westinghouse“ (USA). „Rosatom“ jako „cenu útěchy“ získal v Číně kontrakt na výstavbu čtyř bloků Tianwanské JE.
Ale čínský optimismus pro spolupráci s Francií a Spojenými státy, při zřizování vlastního reaktoru „generace 3+“, byl předčasný. Jak se ukázalo, během nucené přestávky mezi roky 1990-2000, když se evropské a americké společnosti zabývaly hlavně opravami a modernizacemi stávajících jaderných elektráren, ale ne výstavbou nových reaktorů, do značné míry ztratily klíčové kompetence potřebné k realizaci takových komplexních projektů. Navíc, negativní postoj k jaderné energetice vzniklý v západních zemích vedl k tomu, že evoluční vývoj jaderné technologie v Evropě a ve Spojených státech se dostal do slepé uličky. Téměř 20 let nebyly pro oblast vědy a pro experimenty prostě peníze. Z tohoto důvodu se přechod na novou generaci reaktorů – zmíněných „3+“, které se dnes de facto staly standardem pro výstavbu nového reaktoru ve Spojených státech a ve Francii, prováděl ve zkráceném řízení, často s nouzovými řešeními a zanechával nedořešená místa v inženýrských projektech, které vývojáři plánovali ukončit v budoucnu, se spoléháním na celkově vysokou úroveň západních technologií.
Celý článek najdete zde.
