Pohavarijní práce na jaderné elektrárny Fukušima neustále pokračují. Nejedná se však jen o čištění a odklízení trosek, či kontroly úniků radioaktivních látek, práce a výzkum probíhají navíc na volně se pasoucích kravách, které konzumují kontaminovanou stravu. Farmáři, kteří odmítli utratit dobytek, nyní pomáhají zjišťovat dlouhodobé účinky nízkých dávek radioaktivity. Ačkoliv radiace na pastvinách dosahuje přibližně 15násobku limitů v České republice, přesto zatím nejsou pozorovány žádné markantní nemoci. Celý článek si můžete přečíst zde.
Krávy pasoucí se na svěžích zelených pláních u opuštěného japonského města Namie zaslechnou povědomý rachot auta místního farmáře a začnou se shlukovat. Tentokrát je ale podle agentury AP nečeká krmení
Místo toho budou zvířatům změřeny hodnoty radioaktivních látek v těle, aby se zjistilo, nakolik jsou ovlivněny pobytem v prostředí, kde radiace patnáctkrát přesahuje bezpečné hodnoty. Pastvina těchto krav se totiž nachází poblíž Fukušimy, kde zemětřesení a následná přívalová vlna cunami poškodily v roce 2011 místní jadernou elektrárnu.
Oblast kdysi bývala zemědělským rájem s více než 3500 kusy dobytka a dalších domácích zvířat. Farmáři, kteří odmítli uposlechnout vládní nařízení pozabíjet své krávy, dál krmí a pečují o asi 200 zvířat. Stádo ale není chováno k využití v potravinářském průmyslu; nyní slouží vědě.
Výzkumníci přijíždějí každé tři měsíce na toto místo nacházející se ve dvacetikilometrové zóně kolem jaderné elektrárny, kde se roztavila jádra tří reaktorů. Je to vůbec první studie na velkých savcích, kteří jsou dlouhodobě vystaveni nízké úrovni radiace.
Místní farmáři nechovali dobytek na maso, ale jsou to šlechtitelé, kteří mají ke svým zvířatům blízký vztah. Jednají s kravami téměř jako s dětmi, dokonce jim dávají i jména. Výzkum týkající se dopadů radioaktivity jim poskytuje důvod ponechat milovaná zvířata naživu a naději, že se do oblasti bude moci jednou zemědělství bez rizik vrátit.
Lékaři a dobrovolníci odeberou kravám vzorky krve a moči a zkontrolují, zda nemají na těle bulky či zduřelé lymfatické uzliny. Vyšetření trvá u jedné krávy maximálně pět minut.
Namie, ležící 11 kilometrů severozápadně od elektrárny, je město duchů, které nebude obyvatelné ještě řadu let. Ale sedmapadesátiletý Fumikazu Watanabe dojíždí každý den na farmu, aby nakrmil 30 až 40 krav, které společně vlastní sedm zemědělců.
„Jaký by mělo smysl ty krávy pozabíjet?“ říká Watanabe v omšelé stáji, kde dříve zdravé krávy trávily noc a staraly se o svá telata. Kosti uhynulých zvířat jsou rozptýlené po celém okolí.
„Když udržujeme krávy naživu pro výzkumné účely, můžeme předat závěry studie dalším generacím, a nezanecháme tak po sobě jen negativní dědictví,“ říká Watanabe.
Celý článek najdete zde.
