Byl to jeden z nejbizarnějších prezidentských projevů poslední doby. Donald Trump oznámil, že se Spojené státy stáhnou z pařížské klimatické dohody. Samotný fakt, že USA nebudou v rámci této smlouvy spolupracovat se 194 signatářskými státy na omezování skleníkových emisí, je smutný. Horší je, že Trumpův projev byl formou a obsahem velmi nebezpečný a záludný.
V prvé řadě kvůli tomu, jak Trump svůj krok zdůvodnil. Pařížskou dohodu vylíčil jako spiknutí celého světa proti Spojeným státům, proti jejich pracujícím, proti jejich podnikům, proti jejich blahobytu. Jako spiknutí, před nímž on – velký prezident – své bezbranné občany ochrání.
Podobný tón už použil, když stáhl americký podpis z transpacifické obchodní dohody a když hrozil zrušením Severoamerické zóny volného obchodu. Jenže nesmyslně, ale plánovitě budovat v lidech pocit ohrožení vnějším světem znamená vytvářet vystrašenou masu, která je snadno schopná reagovat na sebemenší podněty iracionálně a s děsivými následky.
Záludnost Trumpova projevu spočívá v tom, že prezident během celé půlhodiny ani jednou nepoužil slovo klima nebo klimatická změna. Záměrně to neudělal ani de facto ministr životního prostředí Scott Pruitt. Pánové kolem Trumpa i sám prezident prostě v klimatickou změnu nevěří. A dodávají, že když USA odstoupily z Kjótského protokolu, tak se také nic nestalo. V tom je ten háček.
Zdánlivě totiž mají pravdu. Vědci z mezinárodního klimatického panelu v jedné ze svých zpráv uvádějí, že rozdíl mezi tím, když svět nic se skleníkovými emisemi nebude dělat, a tím, že naopak jejich produkci začne významně omezovat, se ukáže až po roce 2035. Do té doby se změna politiky příliš neprojeví. Jenže aby se za dvacet let něco stalo, musí se začít už teď.
Celý text najdete na webu E15.
