Deník: Hlubinné úložiště bez demagogie a přehnaných emocí

Když si pročtete rešerši článků, které byly v uplynulých letech napsány o plánovaném hlubinném úložišti radioaktivních odpadů (HÚ), můžete z desítek vyjádření či názorů nabýt dojmu, že stavba HÚ je tím největším zlem, jež může Českou republiku potkat. V boji proti úložišti se angažují desítky jednotlivců i skupin. S mediálně efektními akcemi (například Den proti úložišti) či komentáři svádí v tomto případě racionalita velmi nerovný boj. Zkusme se na problém podívat zcela střízlivě. Celkově je diskuze kolem výstavby HÚ typickým příkladem střetu partikulárních a menšinových zájmů se zájmy většinovými (v tomto případě VŠECH obyvatel ČR).

Celospolečenské hledisko

Energetická soběstačnost České republiky je z velké části postavena na využívání jaderných zdrojů, dnes v podobě elektráren v Temelíně a Dukovanech. Při jejich provozu vzniká vyhořelé jaderné palivo. Mimoto v ČR existuje na 140 dalších původců radioaktivních odpadů (průmysl, medicína, věda a výzkum), produkujících většinou „pouze“ radioaktivní odpady.

Vyhořelé jaderné palivo a další vysokoaktivní odpady tak musíme bezpečně uložit na desítky až stovky tisíc let, než se jejich aktivita sníží na úroveň pro člověka a životní prostředí bezpečnou. Vyhořelé jaderné palivo nyní leží v takzvaných meziskladech přímo u jaderných elektráren. Zde ale prostě a jednoduše, bez vysvětlování technických detailů a kupodivu v souladu s většinovým názorem, nemůže zůstat věčně. Musí pod zem, kde 500 metrů stabilního horninového masívu zajistí jejich bezpečnou izolaci po celou dobu, kdy by mohlo být pro životní prostředí a pro člověka nebezpečné.

Pokud tedy nezbudujeme hlubinné úložiště, zanecháme mimořádnou zátěž našim dětem i jejich dalším potomkům, budoucím generacím. Dodnes a za velké peníze likvidujeme nejrůznější ekologické následky vzniklé z činnosti podniků v době komunismu. Pokud bychom k vyhořelému jadernému palivu přistupovali stejně, zachovali bychom se v podstatě podobně, jako minulí plánovači.

 Zájmem 10 milionů obyvatel ČR, kteří svítí, perou a koukají na televizi, ze 40 % i díky jaderným elektrárnám, je tedy hlubinné úložiště zbudovat. A hlavní zodpovědnost za stavbu přebral stát prostřednictvím Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).

Regionální hledisko

Druhou stranu mince představují regiony, které zejména svými geologickými charakteristikami pro výstavbu HÚ připadají v úvahu. Zde je, celkem očekávaně, proti výstavbě odpor a prakticky beze zbytku funguje anglické „not in my backyard“. Jinými slovy – ano, postavte si to „své“ úložiště, ale ne u nás. Počet obyvatel v jednotlivých vytipovaných sedmi lokalitách, se pohybuje do 5 000, v některých případech i do 3 000. Je naprosto legitimní, že mají právo se k budoucí stavbě hlubinného úložiště vyjadřovat. Novým atomovým zákonem je toto jejich právo ještě posíleno poukazem na zvláštní zákon, který by měl stanovovat podmínky jejich účasti v klíčových procesech – od stanovení průzkumného území pro budoucí úložiště, přes stanovení chráněného území až po povolení jeho provozu. A vláda se přípravou tohoto zákona zabývá.

Společnost a politická reprezentace respektuje, že hlas dotčených obcí by měl mít svou váhu při konečném rozhodování. Na druhá straně jsou občanská sdružení, spolky stavějící se proti úložišti. Je nesporným faktem, že zamítavý postoj některých lokálních politických reprezentací je aktivně podporován právě řadou občanských sdružení, iniciativ a ekologických organizací, které ale reprezentují dost často pouze několik málo jednotlivců. K nejaktivnějším patří Calla, Platforma proti hlubinnému úložišti, Jihočeské matky, ale funguje a protestuje mnoho dalších.

Na jedné straně jistě nelze tyto iniciativy potlačovat či dokonce zakazovat. Jsou reprezentanty občanské společnosti, kde jistě mají své místo. Jen je třeba ale mít na zřeteli, čí zájmy nakonec reprezentují. Asi nejlépe je to vyjádřeno finančními zdroji, které pro svou činnost získávají. Každý má možnost se dozvědět, že jsou to v našem případě zdroje z Hornorakouské vlády, fondy na podporu občanské společnosti podporované vládami Norska, soukromé zdroje. Každý tak má možnost si udělat obrázek o tom, zdali je to ve prospěch věci, či nikoliv a čí zájmy tedy ve skutečnosti reprezentují.

Zapojení obcí

SÚRAO se již od počátku své činnosti zasazovala o to, aby proces výběru vhodné lokality pro HÚ probíhal maximálně transparentně, s respektováním zájmů veřejnosti a zájmů dotčených obcí. Výsledkem tohoto úsilí (nejen SÚRAO, hlavní zásluhu nese dnes již zaniklá Pracovní skupina pro dialog) je věcný návrh záměru zákona o zapojení obcí do výběru. Tento zákon bude detailně zpracovávat mezirezortní expertní skupina zřízená Ministerstvem průmyslu a obchodu. Dialog je jediným východiskem z jednostranných informačních kampaní.

Bez ohledu na budoucí rozhodnutí ohledně nových jaderných elektráren, vyhořelé palivo existuje a jedinou cestu, jak jej bezpečně uložit, představuje hlubinné úložiště. Nové technologie v budoucnosti mohou snížit jeho objem, ale nezbaví nás zodpovědnosti za jeho konečnou likvidaci. Zapojení obcí je tedy významným krokem na cestě k nalezení konsensu, k rozhodnutí o finální lokalitě. Ale nikoliv jediným. Nelze rezignovat na společenskou zodpovědnost na úkor plného respektování lokálních (či osobních, skupinových) zájmů. Řešení leží někde mezi, je v rozumné kompenzaci újmy, která může někomu vzniknout, a hledání takové varianty, která maximálně újmy eliminuje.

Mýty a demagogie

Zřejmě největší překážkou právě pro dialog je ale používání mylných nebo zkreslených argumentů, jež někteří kvůli neznalosti problematiky, nebo zcela záměrně, lživě prezentují. Naštěstí již existuje českému záměru velmi obdobný projekt výstavby HÚ ve finské lokalitě Olkiluoto, takže můžeme tyto mýty vyvracet reálnými údaji. Zkusme se podívat na příklady těch nejkřiklavějších:

Mýtus: Příprava a výstavba HÚ sníží cenu nemovitostí v regionu. To není pravdou, podle všech předpokladů se dá naopak očekávat růst cen nemovitostí, mimo jiné díky budování nové infrastruktury a přílivu pracovních sil. V městě Eurajoki nedaleko budovaného finského HÚ vzrostly ceny nemovitostí, ale i pronájmů apod. I v Česku máme pro toto dost argumentů. Okolí Temelína i Dukovan jsou toho dokladem.

Mýtus: Budování HÚ bude představovat extrémní dopravní zátěž pro okolní obce. Opět není pravdou. V současné fázi stavba finského úložiště pokročila až do finální hloubky přes 400 metrů, do níž byl vyražen zhruba pětikilometrový tunel. Objem vytěžené zeminy činil cca 100 tisíc krychlových metrů, což představovalo zhruba 270 tisíc tun materiálu pro 7 tisíc nákladních aut s nosností 40 tun. Pokud tato data přepočítáme standardními pracovními dny výstavby (625) a hodinami (mezi 7:00 ráno a 22:00 večer), dostaneme se na hodnotu představující průjezd přibližně 1-2 nákladních automobilů za hodinu. Každý nezaujatý člověk jistě uzná, že tato frekvence nepředstavuje žádnou zásadní zátěž. V mnoha českých obcích i městech denně projíždějí stovky až tisíce osobních automobilů, nákladních vozů, traktorů nebo kamionů.

Mýtus: Areál HÚ zabere obrovskou plochu v okolí. Zkreslená informace. Povrchový areál bude mít rozlohu cca 10-20 ha v závislosti na morfologii a infrastruktuře zvolené lokality. Povrchový areál tvoří většinou přízemní budovy s výjimkou vyústění odvětrávacích a těžní věží. Ta velká plocha bude 500 metrů pod zemí a navíc bude těžena postupně v dlouhodobém horizontu zhruba 100 let.

Zdroj: Inzerce v Třebíčském deníku 22/4/2017