Čtvrtek, 1 října
Shadow

Lex Búšehr – Zbytečná brzda českého exportu do Íránu

Po uzavření velké dohody se světovými velmocemi se Írán už před více než rokem dostal z mezinárodní izolace, do země jezdí jedna obchodní delegace za druhou a snaží se otevřít tamní trh pro své exportéry. Ti čeští mají z velké části zatím smůlu. V platnosti totiž u nás zůstává 17 let starý zákon zakazující dodávky pro íránskou jadernou elektrárnu Búšehr, největší a nejnákladnější projekt v historii země. Naše průmyslové podniky tak přichází o možnost dostat zakázky za miliardy korun.

V JE Búšehr je od roku 2013 v provozu jeden blok s reaktorem VVER-1000 a další dva bloky ve výstavbě. (Zdroj: archiv)

Vztahy mezi Íránem a Západem, dlouhé roky na bodě mrazu, doznaly zásadního přelomu v červenci roku 2015, kdy byl pod dohledem Spojených států, Číny, Ruska, Francie, Velké Británie a Německa přijat tzv. Společný akční plán. Írán se jím vzdává většiny technologií použitelných pro výrobu jaderných zbraní a dává mezinárodním organizacím možnost kontrolovat mírové směřování svého jaderného programu. V lednu 2016 konstatovali inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii, že íránská strana naplnila své závazky. Poté byla zrušena nebo pozastavena většina mezinárodních sankcí uvalených na Írán v souvislosti s jeho jaderným programem.

 

Kde se vzalo embargo

U nás jde bohužel tento proces o dost pomaleji. Už od roku 2000 platí zákon o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr. Ten reagoval na záměr jihočeské firmy ZVVZ Milevsko dodat do elektrárny vzduchotechniku, který tenkrát kritizovaly Velká Británie a Spojené státy kvůli podezření, že Írán zneužívá civilní program ke krytí vojenských projektů.

V nynější situaci jakékoli důvody pro další platnost tohoto vývozního embarga pominuly. Zrušení zákona je dokonce žádoucí z hlediska plnění mezinárodněprávních závazků České republiky. V návaznosti na Společný akční plán totiž Rada bezpečnosti OSN v červenci 2015 přijala rezoluci č. 2231, v níž vyzývá EU a její členské státy, aby se zdržely jakékoli politiky zaměřené proti obnovení normálních obchodních styků s Íránem. V reakci na tuto rezoluci vydali ministři zahraničí EU v říjnu téhož roku rozhodnutí, které ukončuje všechny hospodářské a finanční sankce proti Íránu související s jadernými otázkami. V souladu s výše zmíněným mezinárodním vývojem česká vláda loni v létě navrhla zákon o embargu na dodávky do Búšehru zrušit a nyní se jím zabývá parlament.

O čem vlastně poslanci rozhodují? Búšehr byl rozestavěn v 70. letech minulého století německými inženýry, ale kvůli islámské revoluci si musel počkat na dokončení několik desítek let, tentokrát již v režii ruského Rosatomu a s použitím technologie tlakovodního reaktoru typu VVER. V roce 2014 Írán s Rosatomem podepsal dohodu o výstavbě dalších osmi jaderných bloků s reaktory typu VVER – čtyři z nich vzniknou v Búšehru a zbývající mají být zbudovány v zatím nespecifikované lokalitě. Právě skutečnost, že Írán při rozvoji jaderné energetiky sází na ruské technologie, je pro naše firmy klíčová a výhodná.

 

Příležitost za miliardy

České podniky mají s ruskými bloky typu VVER bohaté zkušenosti. Všechny české a slovenské jaderné elektrárny, které jsou dnes v provozu, byly stavěny tuzemskými firmami podle projektů dodaných z Ruska. Získané know-how si mnoho firem uchovalo a úspěšně ho uplatňují při realizaci ruských jaderných bloků po celém světě.

Potenciál íránských jaderných zakázek pro náš průmysl lze ilustrovat na nedávno dokončených projektech s obdobnou technologií, která bude použita i v chystaných blocích v Búšehru. Například pro 4. reaktor Kalininské jaderné elektrárny dodalo 10 našich firem zboží v celkové hodnotě více než půl miliardy korun. Do Rostovské jaderné elektrárny putovaly české výrobky v hodnotě více než 400 milionů korun. Pro nové bloky Novovoroněžské jaderné elektrárny náš průmysl dodal komponenty za 1,3 miliardy korun. Uplatnění nachází tuzemští výrobci armatur, čerpadel, kabelů, parogenerátorů či tepelných výměníků i při zahraničních projektech Rosatomu v Indii či Číně.

Otevření íránské jaderné energetiky pro naše exportéry by znamenalo i možnost významného posílení dosud značně ochablých českých obchodních vazeb na tamní velký trh. V loňském roce, kdy už sankční režim neplatil, činil český vývoz do osmdesátimilionového Íránu 54 milionů eur, jen o něco málo více než do třímilionové Albánie.

Potenciál íránského odbytiště, zejména s přihlédnutím k potížím na jiných rozvíjejících se trzích typu Ruska či Brazílie, si uvědomuje také stát i Svaz průmyslu a dopravy. Loni zemi pod vedením prezidenta Svazu navštívila početná podnikatelská mise reprezentující přes šest desítek firem. V Teheránu své zastoupení otevřel CzechTrade. Íránská centrální banka zase počátkem letošního roku zaplatila České republice starý dluh 7,5 milionu eur, který dosud bránil uzavírání nových obchodů spojených s financováním a pojištěním exportu.

Vše je připraveno pro nástup českých exportérů. Poslanci by proto při hlasování o zrušení embarga neměli váhat. Pokud zákon zůstane v platnosti, možnost získat vývozní zakázky rychle a snadno využije zahraniční konkurence.

Václav Trejbal, manažer pro energetiku Svazu průmyslu a dopravy ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..