Mnohé státy světa politicky narazily při hledání trvalého řešení pro jaderný odpad. Finsko mezi tím v tichosti kope své úložiště.
V miliardu let starém podloží 100 pater pod zemí Finové našli to, co hledá celý svět – bezpečné místo, kam uložit nebezpečný jaderný odpad.
Plány Spojených států, Velké Británie, Japonska, Německa a dalších zemí na výstavbu hlubinných úložišť pro vysoce radioaktivní použité palivové soubory z jaderných elektráren narazily na politické překážky, nebo čelí odporu místních obyvatel, kteří nechtějí, aby vysoce toxický odpad byl uložen v blízkosti jejich obydlí. Finsko ale zatím už pomalu začalo kopat do země.
Na ostrově v Baltském moři mimo finské pobřeží dvě hlavní finské jaderné společnosti začaly s výkopovými pracemi na hlavních komorách systému tunelů, který má na následujících 100 000 let bezpečně pojmout 6 500 tun použitých palivových souborů. Celý projekt má být podle současných plánů dokončen v roce 2020.
Avšak vybudování hlubinného úložiště použitých palivových souborů není jen výzvou pro vědce a inženýry. Finsko rovněž vyniká tím, jak se mu podařilo zvládnout náročnou politiku stojící za projektem. Za použití finančních pobídek ukázalo místním obyvatelům, že projekt je pro ně spíše požehnáním než hrozbou.
„Chtěl bych Finům pogratulovat k tomu, že projekt hlubinného úložiště dotáhli až do dnešního stavu,“ uvedl Peter Swift, nadřízený vědec v amerických laboratořích Sandia National Laboratories společnosti Lockheed Martin, které dohlíží na části projektu amerického finálního úložiště. „Finové se zatím dostali v této oblasti mnohem dál než kdokoliv jiný na světě,“ dodal.
Po celém světě je většina použitých palivových souborů – které budou radioaktivní ještě tisíce let – uskladněna v bazénech vedle reaktorů nebo poté, co v nich dostatečně vychladnou, ve stíněných kontejnerech v suchých skladech. Žádná z těchto metod ale není dlouhodobým řešením, upozorňují odborníci z jaderného průmyslu. Bazény nebo suchá skladiště nejsou stavěna na dlouhodobý provoz, přičemž u těchto metod rovněž vyvstávají otázky s vysokými náklady a adekvátním zabezpečením vůči velkým přírodním katastrofám či teroristickým útokům.
Vědci se tak velmi často shodují na tom, že hlubinné uložení použitých palivových souborů je nejbezpečnější dlouhodobé řešení, a to i přesto, že najít správné místo s vhodnými geologickými podmínkami může být nákladné a časově náročné. Jakmile budou kontejnery s použitími palivovými soubory pečlivě uloženy do hlubinných úložišť, budou tyto tunely zasypány a utěsněny.
Politici však plány na takováto úložiště často zastaví ještě před tím, než se začne něco kopat. Například plány na americké zařízení Yucca Mountain, které se nachází zhruba 150 kilometrů od Las Vegas, byly pozastaveny v roce 2010 tehdejším senátorem státu Nevada Harrym Reidem, který projektu zaškrtil financování. Senátor, který je nyní v důchodu, tehdy o použitých palivových souborech prohlásil, „že se jedná o nejtoxičtější látku známou člověku“.
Německé plány na využití solných dolů Gorleben jako hlubinného úložiště jaderného odpadu zase zkrachovaly poté, co federální politici v Berlíně nedokázali získat povolení od místních samospráv.
V Japonsku vláda strávila roky dotazováním se komunit, zda by byly ochotny nechat ve své lokalitě postavit hlubinné úložiště. Nakonec vláda tyto snahy vzdala a zadala vědcům, aby sestavili seznam míst vhodných pro tyto účely.
Ani ve Velké Británii nemají otázku dlouhodobého úložiště použitého jaderného paliva vyřešenou. Poté, co lokální rada zavrhla v roce 2013 plány na vybudování hlubinného úložiště v panství Cumbria na severozápadě Anglie, musela britská vláda s vyhledáváním nové lokality začít opět od začátku, přičemž v dnešní době má 13 vytipovaných míst ve Walesu, Anglii a Severním Irsku, ve kterých se snaží získat podporu místní komunity pro vybudování takového zařízení.
Hans Forsström, konzultant společnosti SKB International, což je poradenské rameno švédské společnosti zabývající se nakládáním s jaderným odpadem Svensk Kärnbränslehantering AB, uvedl, že finské plány na hlubinné úložiště byly velmi pečlivě vypracovány tak, „aby nebyli nijak ovlivňováni lidé žijící na povrchu“.
„Nejtěžší částí bylo samozřejmě získání důvěry ze strany místních obyvatel,“ uvedl. V rámci jaderného zákona přijatého v roce 1987, finské kraje, které jsou hostiteli jaderných zařízení, mají možnost jaderné projekty na svém území vetovat. Zákon tak vydal důležitý signál, že žádný kraj nebude donucen k tomu, aby ve své lokalitě nechal postavit hlubinné úložiště. V roce 1992 následně finská společnost zabývající se nakládáním s jaderným odpadem oznámila, že zvažuje pět potenciálních lokalit. Politici v těchto lokalitách následně zahájili konkurenční řízení o tom, kdo získá finance spojené s hlubinným úložným zařízením, uvedl Matti Kojo, expert na finskou jadernou politiku na univerzitě University of Tampere.
Řízení nakonec vyhrála obec Eurajoki, pod niž spadá lokalita ostrova Olkiluoto hostící dva provozuschopné jaderné bloky stejnojmenné elektrárny, neboť pro projekt nabídla nejvíce pozemků, a navíc je zde již dočasně skladována většina finského jaderného odpadu.
Výstavba zařízení začala v roce 2004. Někteří finští environmentální aktivisté měli k projektu určité výhrady a volali po vypracování dalších studií ještě před tím, než začne výstavba podzemních částí zařízení. „I to nejmasivnější skalní podloží, které se tu nachází, se může během doby ledové, která je očekávána během následujících 100 000 let, zdeformovat,“ uvedl mluvčí finské odnože hnutí Greenpeace, Juha Aromaa. „Během tak dlouhé doby si nemůžeme být jisti, že by jaderný odpad nepronikl prostřednictvím spodních vod do Baltského moře,“ upozornil.
Další oponenti jaderné energetiky se však spíše zaměřili na zabránění výstavby nových jaderných bloků, uvedl Kari Ylikoski, předseda finské asociace ochrany přírody Finnish Association for Nature Conservation v sousední provincii Satakunta. „Hlubinné úložiště je stále nejlepším řešením tohoto problému, který musíme za každou cenu vyřešit,“ uvedl k projektu.
Mezitím jaderná elektrárna a úložiště přidalo obci ročně do rozpočtu 16 milionů euro, což podstatně zvyšuje roční rozpočet obce Eurajoki na 65 milionů euro.
Příspěvek pomohl změnit názor mnohých z 9 300 obyvatel města Eurajoki na umístění úložiště do této oblasti. Mezi lety 1984-2008 se množství obyvatel oponujících výstavbě úložiště v jejich lokalitě snížil z 60 % na 34 %, dokazuje průzkum provedený univerzitou University of Tampere pod vedením Mattiho Koja.
Díky těmto příspěvkům byla v obci postavena nová knihovna, domov důchodců, dvě centra denní péče, turistické stezky, hokejový stadion a baseballové hřiště. Příspěvky pak umožnily také rekonstrukci zdejších škol a historického sídla, které je ve vlastnictví obce. Díky příspěvkům je v obci také snížená daň z příjmů na úroveň 18 %, díky čemuž se z obce Eurajoki stalo místo s třetí nejnižší daní ve Finsku.
V současné době tak politici a jaderní provozovatelé z celého světa hledají v obci Eurajoki inspiraci pro jejich plány. „Například z Japonska jsme měli již ani nevím kolik delegaci… možná stovky,“ uvedl Jorma Aurela, hlavní inženýr finského Ministerstva hospodářství.
Finové ale zdůrazňují, že jejich řešení není pouze v podpoře lokálních obyvatel. Jussi Heinonen, ředitel odboru pro jaderný odpad a materiálové regulace finského regulačního úřadu Säteilyturvakeskus (STUK), uvedl, že naprosto důležitá je také důvěra v jaderné odborníky a vládu. Finsko nikdy nezaznamenalo výrazný politický odpor vůči jaderné energetice, který dlouho trápil Německo, kde protesty v 70. letech vedly k renesanci tamní Strany zelených. Po nehodě v japonské jaderné elektrárně Fukušima Dajiči pak tamní kancléřka Angela Merkelová dokonce rozhodla o uzavření všech německých jaderných elektráren do roku 2022.
„Finští občané jsou – možná kvůli zdejšímu podnebí – velmi praktičtí,“ uvedl Pasi Tuohimaa, mluvčí finské společnosti Teollisuuden Voima Oyj (TVO).
Zákonodárci v Německu si dali za cíl přijit s místem pro hlubinné úložiště do roku 2031, američtí odborníci v současné době vyčkávají, zda Trumpův kabinet oživí projekt zařízení Yucca mountain, nebo se začne s hledáním vhodného místa nanovo.
Mezitím dosáhlo na konci roku 2015 podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) celkové množství použitého jaderného paliva uloženého ve skladištích 266 000 tun. „Technologické překážky jsou z velké části již vyřešeny, což je ostatně vidět ve Finsku,“ uvedla Irina Gaus, ředitelka výzkumu a rozvoje švýcarské organizace National Cooperative for the Disposal of Radioactive Waste. „Nyní se musí společnost rozhodnout, jak si s problémy spojenými s jaderným odpadem poradí,“ dodala.
Zdroj: Wall Street Journal
