Čtveřice ruských měst vyjádřila zájem na využívání malých jaderných reaktorů k zásobování svých obyvatel teplem a elektřinou, uvedl Jurij Kuzněcov z ústavu NA Dollezhal Research and Development Institute of Power Engineering (NIKIET). Studie proveditelnosti ruské státní jaderné korporace Rosatom došla k závěru, že v Rusku je potenciálně možné nasadit až 38 kogeneračních malých jaderných bloků ve 14 lokalitách.
V mnoha ruských městech je běžné, že k dálkovému vytápění domovů, škol, továren a úřadů slouží lokální elektrárny o elektrickém výkonu kolem 250 MWe. Tyto systémy obyčejně pracují na principu spalování fosilních paliv, avšak to se bude muset v souladu s novými plány na dekarbonizaci energetiky změnit. Plány vypracované prezidentským úřadem a radou ministrů konkrétně zmiňují rozšíření jaderných technologií.
V reakci na to výzkumný institut NIKIET vypracoval kompletní detailní design reaktoru VK-300. Hlavní šéfvýzkumník institutu Jurij Kuzněcov o reaktoru promluvil na 11. mezinárodním veřejném fóru společnosti Rosatom, které se konalo dne 29. prosince minulého roku v Moskvě.
VK-300 je varný reaktor s termálním výkonem 750 MWe, z nichž následně může vyprodukovat 150-250 MW elektrických v závislosti na zvoleném mixu dodávek elektřiny a tepla. Reaktor využívá ověřené komponenty včetně podobných palivových elementů, jaké můžeme najít ve velkých tlakovodních reaktorech řady VVER. Kuzněcov uvedl, že design reaktoru VK-300 zahrnuje plně pasivní chlazení a pasivní bezpečnostní prvky, které v případě mimořádné situace nepotřebují žádný zásah operátora či externí dodávky vody nebo elektrické energie. Design reaktoru VK-300 obsahuje rovněž dvojitý kontejnment, takže následky jakékoliv havárie by neměly přesáhnout hranice elektrárny, uvedl.
Design reaktoru VK-300 byl původně vyvíjen s přihlédnutím na nasazení v podniku Siberian Chemical Combine, avšak díky nové směrnici na modernizaci dálkového vytápění napříč celým Ruskem byla vypracována komplexní studie proveditelnosti o rozšířeném nasazení reaktorového designu VK-300 v celém Rusku v období mezi lety 2020-2030, uvedl Kuzněcov.
Studie byla založena na potenciálním nasazení reaktoru ve městě Archangelsk, a to i přesto, že zatím nepadlo žádné vážné rozhodnutí o zdejším umístění reaktoru. Studie nicméně odhalila, že veřejná podpora výstavby reaktoru v tomto městě dosahuje více než 50 %. Studie zároveň naznačuje, že elektrárna založená na reaktoru VK-300 má 1,6 krát vyšší míru návratnosti než fosilní systémy financované s 5% úrokovou sazbou.
Institut napočítal celkem 14 měst, kde by bylo vhodné nasadit od dvou do čtyř reaktorů VK-300. Celkově by tak u ruských měst Archangelsk, Iževsk, Ivanovo, Kazaň, Chabarovsk, Komsomolsk na Amuru, Kurgan, Murmansk, Perm, Tver, Ufa, Uljanovsk, Jaroslavl a Kirov mohlo být nasazeno až 38 malých jaderných kogeneračních bloků s reaktory VK-300. Institut NIKIET již byl osloven čtyřmi městy – Archangelskem, Permem, Tverem a Uljanvskem – jejichž zástupci vyjádřili zájem o výstavbu reaktorů.
Dalším krokem ve vývoji projektu bude podle Kuzněcova stanovení programu na výstavbu pilotní elektrárny s reaktorem VK-300.
Zdroj: World Nuclear News
