Jaderná energie bude společně s větrnou, solární a vodní energetikou jedním z hnacích motorů indické cesty k nízkoemisní ekonomice. V případě, že se podaří uskutečnit všechny schválené projekty, zvýší se kapacita indické jaderné energetiky ze současných 5,7 GWe – což představuje 2 % indického energetického mixu – na více než 20 GWe.
Zatímco byl do provozu dne 10. srpna oficiálně uveden první 1000MWe blok jaderné elektrárny Kudankulam ve státě Tamil Nadu, který byl postaven ve spolupráci s ruskou státní jadernou korporací Rosatom, indický premiér Narendra Modi prohlásil, že v plánu je výstavba série dalších velkých jaderných reaktorů.
„V nadcházejících sedmi letech jsme rozhodnuti usilovně pokračovat v našem ambiciózním jaderném programu. Ve spolupráci se zahraničními společnostmi plánujeme postavit sérii velkých jaderných bloků,“ uvedl Modi.
Dokonce i malý počet nových jaderných projektů zvýrazní roli mezinárodní diplomacie v měnícím se indickém energetickém mixu. Jaderná energetika má v budoucnosti indické energetiky hrát jednu z hlavních rolí, navíc přinese zdejším firmám celou řadu významných příležitostí. Mezi indické společnosti, které budou těžit z této cesty rozvoje a které budou pro nové jaderné elektrárny dodávat lokálně vyrobené komponenty, jsou například Larsen & Toubro Ltd, Bharat Heavy Electricals Ltd a Bharat Forge Ltd.
Projekty jaderných elektráren rovněž znamenají masivní investice ze strany indické vlády a mezinárodní spolupráci v rozvoji technologií a dodávek zařízení.
Z indického cíle dosáhnout v roce 2030 celkem 63 GWe jaderných kapacit byly již vybrány lokality pro jaderné elektrárny o celkovém výkonu 40 GWe.
Hlavní roli v současné výstavbě nových jaderných kapacit hraje zahraniční technologická spolupráce. Ve spolupráci se zahraničními společnostmi se tak nyní staví třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny Kudankulam – každý o výkonu 1000 MWe v celkové hodnotě 5,95 miliard dolarů, a dva 700MWe bloky JE Gorakhpur Haryana Anu Vidyut Pariyojna (GHAVP) v hodnotě 3 miliardy dolarů. Oba projekty mají být dokončeny v rozmezí let 2023-2024. Druhý blok jaderné elektrárny Kudankulam o výkonu 1000 MWe má být do provozu uveden později v tomto roce.
Kromě omezení emisí skleníkových plynů je hnací silou zájmu o jadernou energetiku také relativně nízká cena za vyrobenou kWh. Ta se podle dat poskytnutých ministerstvem pro jadernou energii pohybuje od 1,44 centů v případě nejstarší indické JE Tarapur až po 5,8 centu u prvního bloku jaderné elektrárny Kudankulam. Cena elektřiny z nových bloků navíc ještě významně klesne, jakmile bude projekt splacen.
Podle Kalpany Jainové – z indické odnože společnosti Deloitte – by jaderná energetika mohla pomoci v růstu nízkoemisní ekonomiky, avšak vybudovat vyváženou energetiku není vůbec snadný úkol. „Levná elektřina z jaderných elektráren určitě pomůže naplnit energetickou poptávku, avšak umístění elektráren, vyřešení problémů souvisejících s rozvodem elektřiny k zákazníkům, environmentální aspekty a nepřerušovaná dostupnost materiálu pro výrobu jaderného paliva jsou všechno důležité aspekty, které je potřeba neustále zvažovat při navrhování nových projektů,“ uvedla.
Determinovaný a soustředěný vládní přístup každopádně pomůže ke splnění energetických cílů. Nízká cena elektřiny z jaderných elektráren je velmi důležitým faktorem, neboť mnoho indických distribučních společností si nemůže dovolit nakupovat drahou energii, což vede k výpadům dodávek.
Dne 10. srpna indický ministr pro jadernou energetiku Jitendra Singh informoval indický parlament, že země bude při budování jaderné energetiky spolupracovat s těmito společnostmi: Westinghouse Electric Company LLC. (WEC), GE-Hitachi Nuclear Energy Inc., Electricite de France S.A. (EDF), a Rosatom State Atomic Energy Corp.
Během návštěvy indického premiéra Modiho v USA se Indie a Amerika dohodly na dokončení diskuzí ohledně výstavby šesti bloků AP1000 od americké firmy Westinghouse v Indii v červnu roku 2017. Kromě toho se Indie dohodla také s francouzskou společností EDF prostřednictvím firmy Nuclear Power Corp. of India Ltd (NPCIL) na výstavbě šesti reaktorů v lokalitě Jaitapur ve státě Maharashtra.
Jednou z podmínek úspěchu indických jaderných plánů je dostupnost materiálu na výrobu jaderného paliva. V současné době je pouze osm z jednadvaceti indických reaktorů poháněno indickým uranem, zatímco ostatní reaktory jsou poháněné uranem importovaným z Ruska, Kanady a Kazachstánu.
Kameswara Rao, vedoucí odboru pro energetiku a těžbu v indické odnoži poradenské sítě PricewaterhouseCoopers, uvedl, že jaderná energie je jediným bezemisním zdrojem, který může skutečně ve velkém rozsahu pokrýt základní energetické požadavky, což je hlavní důvod, proč jádro zůstává klíčovou složkou budoucího indického energetického mixu.
„Globální aktéři z politických důvodů v jaderném sektoru – navzdory čistému štítu – Indii dost omezují. Tato omezení se vztahují na palivo, financování a technologie, čímž znemožňují lokálním podnikům do jaderného sektoru dostatečně investovat. Bez dostatečné lokalizace a dlouhodobého kapitálového programu bude ale náročné udržet cenu elektřiny z jaderných elektráren na nízké úrovni. Kvůli tomu bude i navzdory vládním politikám náročné dosáhnout cílů, které si Indie v jaderném sektoru stanovila,“ řekl Rao.
K zajištění stabilního přístupu k technologiím a k materiálům na výrobu jaderného paliva se Indie snaží získat členství v Nuclear Suppliers Group (NSG), což je exkluzivní skupina 48 zemí, která kontroluje obchod s jadernými materiály a vybavením. Přestože skupina NSG v roce 2008 udělila Indii výjimku na nákup jaderných materiálů i vybavení, indická vláda by chtěla vzhledem k připravovaným masivním investicím do jaderného sektoru ve skupině členství. Zatím poslední pokus vstoupit do skupiny NSG v červenci letošního roku byl neúspěšný, a to kvůli protestům Číny.
Indie v současné době vyrábí z nefosilních zdrojů 30 % elektřiny. Do roku 2030 plánuje tento podíl navýšit na 40%, z nichž by třetinu měla představovat jaderná energetika.
V minulém roce zřídila indická vláda pojistný účet na 225 milionů dolarů, který má pojistit dodavatele jaderných technologií v případě nehody. Hlavním důvodem tohoto kroku je zmírnění obav zahraničních jaderných společností z indického zákona, podle kterého nesou odpovědnost za případnou jadernou nehodou více dodavatelé technologie než státní provozovatel jaderných elektráren.
Zdroj: Livemint.com
