Podle nejnovějšího pětiletého plánu Čína během následujících pěti let zdvojnásobí instalovaný výkon svých jaderných elektráren. Plán rovněž volá po výstavbě vnitrozemských jaderných elektráren a závodu na přepracování použitého jaderného paliva.
Vládnoucí Komunistická strana Číny na svém národním lidovém shromáždění na začátku března schválila 13. pětiletý plán, který má být oficiálně implementován během několika následujících měsíců. V plánu se nachází také několik cílů v oblasti jaderné energetiky.
Za prvé chce Čína dokončit výstavbu čtyř bloků AP1000, které se v současné době staví v jaderných elektrárnách San-men (pinyin: Sanmen) v provincii Če-ťiang (pinyin: Zhejiang) a Chaj-jang (pinyin: Haiyang) v provincii Šan-tung (pinyin: Shandong). První blok jaderné elektrárny San-men se má stát prvním zprovozněným reaktorem AP1000 na světě, který vstoupí do komerčního provozu. Tento krok je naplánován na září letošního roku. První blok jaderné elektrárny Chaj-jang má do komerčního provozu vstoupit na konci letošního roku. Na obou blocích již byly úspěšně provedeny testy kontejnmentu. Všechny čtyři čínské bloky typu AP1000 mají být zprovozněny do konce roku 2017.
Plán rovněž požaduje, aby výstavba bloků čínského designu Hualong One v jaderné elektrárně společnosti China National Nuclear Corporation (CNNC) Fu-čching (pinyin: Fuqing) v provincii Fu-ťien a v jaderné elektrárně společnosti China General Nuclear (CGN) Fang-čcheng-kang (pinyin: Fangchenggang) v provincii Kuang-si (pinyin: Guangxi) byla dokončena do roku 2020. První beton na pátém bloku jaderné elektrárny Fu-čching byl odlit v květnu minulého roku, zatímco šestý blok elektrárny se začal stavět v prosinci téhož roku. Do provozu mají bloky podle plánů vstoupit v roce 2019, respektive v roce 2020. Výstavba třetího bloku jaderné elektrárny Fang-čcheng-kang začala rovněž v prosinci roku 2015, stavební činnosti na čtvrtém bloku mají začít později v tomto roce. Tyto bloky mají do provozu vstoupit také v letech 2019 a 2020.
V rámci 13. pětiletého plánu má také začít výstavba demonstračního bloku CAP1400 v jaderné elektrárně Š‘-tao-wan (pinyin: Shidaowan) v provincii Šan-tung (pinyin: Shandong). Reaktory CAP1400 jsou zvětšeninou tlakovodních reaktorů AP1000 od společnosti Westinghouse. Jejich vývoj má na starosti společnost State Nuclear Power technology Corporation, která projekt průběžně konzultuje s firmou Westinghouse. Jako jeden ze 16 čínských strategických projektů v rámci programu National Science and Technology Development Plan má být reaktorový design CAP1400 hojně nasazován napříč celou Čínou. Rovněž se plánuje také export této technologie.
V lokalitě Š‘-tao-wan, kterou vlastní skupina Huaneng Group, v současné době již probíhají přípravné práce pro výstavbu dvou demonstračních bloků CAP1400. Oficiální začátek výstavby, za což se považuje začátek odlévání betonu základové desky bloku, má na řadu přijít již v blízké době.
Nejnovější pětiletý plán také požaduje, aby byla urychlena výstavba jaderné elektrárny Tchien-wan (pinyin: Tianwan) v provincii Ťiang-su (pinyin: Jiangsu). Státní rada zde v prosinci loňského roku schválila výstavbu pátého a šestého bloku, které mají obsahovat reaktory ACPR1000 o výkonu 1080 MWe. První čtyři bloky elektrárny obsahují reaktory ruského designu VVER.
Výstavba pátého a šestého bloku jaderné elektrárny Tchien-wan měla původně začít už na počátku roku 2011. Avšak nehoda v japonské jaderné elektrárně Fukušima Dajiči v březnu stejného roku způsobila, že vláda pozastavila schvalování všech nových jaderných projektů. Bloky pět a šest jaderné elektrárny Tchien-wan se tak ocitly mezi pozastavenými projekty.
V říjnu roku 2012 čínský premiér Wen Ťia-pao (pinyin: Wen Jiabao) oznámil, že Čína se postupně navrátí k „normální stabilní výstavbě nových jaderných bloků“. Stavba dříve schválených a následně pozastavených jaderných projektů byla krátce poté obnovena.
Předchozí čínský pětiletý plán pro léta 2011 až 2015 počítal s tím, že každoročně bude v Číně povoleno „malé množství“ jaderných projektů, které však ještě předtím musely být řádně projednány. Plán počítal s povolováním pouze pobřežních jaderných elektráren, projekty vnitrozemských jaderných elektráren Tchao-chua-ťiang (pinyin: Taohuajiang), Sien-ning (pinyin: Xianning) a Pcheng-ce (pinyin: Pengze), které měly podle původních plánů začít v roce 2015, tak musely být odloženy.
Nejnovější 13. pětiletý plán rovněž počítá pouze s výstavbou nových pobřežních jaderných elektráren, jejichž lokace ještě nebyla úplně uzavřena, avšak prováděny budou i přípravné práce na vnitrozemských jaderných lokalitách.
Podle posledního pětiletého plánu má Čína do roku 2020 provozovat 58 GWe jaderných kapacit, přičemž v současnosti dosahuje celkový výkon čínských jaderných bloků necelých 27 GWe. V roce 2020 pak budou ve výstavbě další jaderné bloky s celkovou kapacitou 30 GWe.
Nový plán rovněž počítá s urychlením výstavby demonstračních i velkých komerčních závodů na přepracování jaderného paliva.
V listopadu roku 2007 podepsala čínská společnost CNNC s francouzskou firmou Areva dohodu s cílem posoudit proveditelnost projektu na výstavbu závodu na přepracování použitého jaderného paliva v Číně s kapacitou 800 tun ročně. V listopadu roku 2010 pak byla podepsána k projektu průmyslová dohoda. Další dohoda, která byla podepsána v dubnu roku 2013, pak specifikovala technické požadavky na zařízení. V březnu následujícího roku se společnosti dohodly na pokračování projektu a vypracování ekonomické studie. V červnu loňského roku pak bylo k projektu podepsáno memorandum o porozumění, o kterém společnost Areva uvedla, že „představuje konec technických diskuzí v projektu, definuje harmonogram pro komerční vyjednávání a potvrzuje ochotu obou společností dokončit všechna jednání v co nejkratším čase“.
V září roku 2015 společnost CNNC uvedla, že vybírá lokalitu pro umístění tohoto zařízení. Jako o potenciálním místě pro jeho výstavbu se mluví o lokalitě Ťin-tcha county (piniyn: Jinta county). Výstavba závodu na přepracování použitého jaderného paliva má podle společnosti CNNC začít v roce 2020, dokončení zařízení se očekává v roce 2030.
Zdroj: World Nuclear News
