Pondělí, 26 října
Shadow

K nové éře jaderné bezpečnosti – úvahy šéfky Světové jaderné asociace o zprávě MAAE ohledně havárie v JE Fukušima Dajiči

Agneta Risingová, generální ředitelka Světové jaderné asociace, shrnuje ponaučení, která jsme získali za poslední čtyři roky od nehody v japonské jaderné elektrárně Fukušima Dajiči. V prvé řadě je podle ní ale nutné přijmout některé jednoduché pravdy, chceme-li skutečně zlepšit jadernou bezpečnost a chceme-li zajistit efektivněji budoucí energetické potřeby lidstva.

_mg_0879
Agneta Risingová (zdroj: www.neimagazine.com)

V květnu letošního roku byla členským zemím Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) doručena celková zpráva ohledně nehody v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči a jejích následků. Přestože většina informací obsažených ve zprávě nebude žádnou novinou pro ty, kteří sledují oficiální odborné zprávy sepsané společností Tepco, orgány vyšetřujícími nehodu, mezinárodní komisí United Nations Scientific Committee on the Effects of Atomic Radiation (UNSCEAR) nebo dalšími zdroji, nicméně mít k dispozici jednu zprávu shrnující všechny aspekty nehody je v mnoha ohledech nezbytné.

Nejen že zpráva agentury MAAE shrnuje současný stav znalostí o nehodě a o tom, co se stalo následně, zároveň také poskytuje doporučení na vysoké úrovni o nutných činnostech, které je třeba provést dále. Jaderný průmysl, vláda na všech úrovních, regulační úřady, … , prakticky všichni s výjimkou široké veřejnosti si musí z nehody odnést několik ponaučení. Za oponou technického žargonu a někdy až filozofických úvah přináší tato zpráva několik jednoduchých pravd, které by měli všichni znát. V tomto článku bych na některé z nich chtěla poukázat, zatímco budu uvádět vlastní úvahy, uvedla Agneta Risingová.

Následky nehody v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči

Nehoda v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči byla bezesporu velmi znepokojivá a bylo velmi náročné vypořádat se s jejími následky po živelné katastrofě, která jí předcházela. Generální ředitel agentury MAAE Yukiya Amano v předmluvě zprávy o této nehodě uvedl: „Rozhodně by se nemělo zapomínat na to, jak velký dopad měla nehoda v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči na místní obyvatelstvo. Kvůli úniku radioaktivních materiálů bylo z okolních oblastí evakuováno více než sto tisíc obyvatel. V době psaní této zprávy, v roce 2015, se mnoho z nich stále ještě do svých domovů nemůže navrátit.“

Vzhledem k tomu, jak na nehodu reagovala média, by si jeden mohl začít myslet, že nehoda elektrárny byla srovnatelná s přírodní katastrofou, jako je zemětřesení nebo vlny cunami. Fakta ale vypráví velmi odlišný příběh. Zatímco zemětřesení a následné vlny cunami předcházející nehodu ve Fukušimě si vyžádaly 15 000 obětí, přičemž dalších 2 500 lidí je stále pohřešováno, kolik obětí nebo zranění si vyžádal únik radiace? A kolik obětí se ještě očekává, že si únik vyžádá? Ani jednu.

Zpráva agentury MAAE opakuje závěry komise Spojených národů UNSCEAR, která uvádí, že únik radiace si nevyžádal žádné oběti a že se neočekávají žádné rozpoznatelné zdravotní účinky nehody na místní obyvatelstvo. Tento fakt platí dokonce i pro krizové pracovníky – navzdory tomu, že obdrželi vyšší radiační dávky.

Rozhodně stojí za to hluboce se nad tímto faktem zamyslet. Kvůli radiaci, která unikla při nehodě v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči – bezesporu největší mediální události roku 2011 – se neočekává ani jedno jediné poškození lidského zdraví. A vzhledem k tomu, že k podobnému závěru ohledně ovlivnění zdraví veřejnosti došla komise Spojených národů pro radiační následky (UNSCEAR) i pro nehodu v jaderné elektrárně Černobyl, mělo by nás to vést k otázce ohledně některých velmi zažitých předpokladů o nebezpečí, které představuje nehoda jaderné elektrárny, a ohledně toho, jak bychom na případné nehody měli v budoucnu reagovat. Je už načase, abychom konečně vyvrátili mýty okolo nehod jaderných elektráren. Roztavení aktivní zóny reaktoru není nijak jedinečně nebezpečnou průmyslovou havárií. Radiační dopady takovéto události jsou typicky omezeny, přičemž se rapidně snižují v závislosti na vzdálenosti a času, navíc je očividně možné se proti nim bránit.

Komise Spojených národů uvedla: „Na zdraví měla nehoda největší účinek především z psychologického hlediska. Zemětřesení, vlny cunami a následná nehoda ve Fukušimě měla na místní obyvatelstvo obrovský psychologický dopad, který ještě zvýšily strach a stigma spojené s vnímanými riziky expozice ionizujícímu záření.“

Největší vliv nehody na zdraví tak v žádném případě nezpůsobila radiace, ale silná reakce na všech úrovních společnosti. Japonský lid i zdejší vláda na nehodu jaderné elektrárny Fukušima Dajiči reagovali velmi silně, přičemž s tím související stres a traumata způsobily největší újmu. Ani japonské vládě, ani zdejšímu lidu však tato silná reakce nemůže být vyčítána. Stejně tak vina neleží ani na radiační vědecké komunitě, která, přestože měla o opravdových účincích radiace znalosti už z černobylské nehody, se zdráhala tyto informace veřejněji rozšířit. Je to jednoduše kolektivní selhání, se kterým se musíme naučit pracovat, abychom se mu v budoucnu vyhnuli.

Zpráva MAAE předkládá následující doporučení ke zlepšení reakce k mimořádným radiačním situacím, které nyní musí být řádně projednány a podrobně rozpracovány.

  • „Měla by se zavést určitá opatření, která zajistí, že reakce na mimořádnou jadernou situaci nenadělá více škody než užitku. K dosažení této rovnováhy bude nutné zaujmout komplexní přístup k rozhodování.“
  • „Dále bude nutné už ve fázi připravenosti rozvíjet rámec na ukončení ochranných opatření s cílem přejít do fáze zotavování.“
  • „Relevantní mezinárodní orgány by měly vyvinout vysvětlovací postupy principů a kritérií v oblasti radiační ochrany, které budou srozumitelné i pro lajky, s cílem usnadnit a zlepšit rozhodování politických orgánů a veřejnosti v této otázce. Protože některá zdlouhavá opatření velmi zasáhla místní obyvatelstvo, je zapotřebí vyvinout lepší komunikační strategii, která zprostředkuje řádné odůvodnění těchto kroků všem zainteresovaným stranám, včetně veřejnosti.“
  • „Veřejnosti a všem zainteresovaným stranám je také potřeba jasně představit rizika a zdravotní následky spojené s radiací, aby bylo jednoznačné, že radiaci uniklé při nehodě nelze přičítat jakékoliv zvýšení zdravotních problémů, pokud úroveň expozice byla podobná průměrnému přírodnímu radiačnímu pozadí.“
  • „Systém radiační ochrany by měl rovněž řešit psychologické dopady na zástupce ovlivněné společnosti v důsledku mimořádných radiačních situací.“

Tato doporučení lze interpretovat v tom smyslu, že nyní musíme vyhodnotit, která ochranná opatření jsou skutečně účinná a na jak dlouho je potřeba je zavést, dojde-li k nehodě.

„Ochranná opatření“ zní neškodně, ale ve skutečnosti mohou přijít s potenciálně ničivými následky. Zpráva agentury MAAE zmiňuje potíže při evakuaci v důsledku rozsáhlé přírodní katastrofy a také problémy, které nastaly při evakuaci pacientů z nemocnic a pečovatelských domů uvnitř dvacetikilometrové evakuační zóny kolem Fukušimy. Kromě toho evakuace a úzkost spojená s dlouhodobým přesunutím si vybrala na veřejném zdraví značnou daň. Nyní vláda plánuje zrušit většinu z ochranných evakuačních zón, avšak tento krok měl bezpochyby nastat už o něco dříve. Kromě evakuace vedla i další ochranná opatření k vážným ekonomickým a sociálním dopadům, které jen posílily psychologické následky z nehody.

Nehoda a jaderná bezpečnost

Asi již není potřeba znovu rozebírat sled událostí a selhání, které vedly k nehodě, nebo následná doporučení předepsaná agenturou MAAE. Zájemci o tyto informace by si určitě měli přečíst zprávu ohledně nehody od agentury MAAE. Nicméně minimálně dva body stojí za zmínku.

Příčina nehody zahrnovala několik iniciačních událostí, mezi které se jednoznačně řadí zemětřesení a vlna cunami. Obě události byly většího rozsahu, než se kterým počítal projekt elektrárny. Ve zprávě se píše: „Nic nenasvědčuje tomu, že hlavní bezpečnostní prvky elektrárny byly vibračním pohybem způsobeným zemětřesením jakkoliv ovlivněny…“ Takže během zemětřesení reaktor, který byl navržen v 60. letech minulého století, přežil neporušený i přes to, že zemní zrychlení bylo o 20 % vyšší, než povolovaly jeho specifikace. Zemětřesení jsou očividně jedním z externích rizikových faktorů, které jaderný průmysl adresoval dobře. Žádná země nemusí jadernou energetiku jako možnost pokrývání svých energetických potřeb vyloučit čistě z hlediska seismologie.

V kontrastu s tím zpráva uvádí: „Originální design elektrárny však už neposkytl srovnatelnou bezpečnostní rezervu vůči extrémním záplavovým jevům, jako je vlna cunami.“ Jinými slovy můžeme říct, že právě vlna cunami byla přímou příčinou nehody. Samotné zemětřesení sehrálo pouze minoritní roli v podobě narušení vnějšího elektrického vedení a odstavení reaktorů. Avšak bez cunami by k žádné nehodě nedošlo.

Zpráva pokračuje: „Celosvětové provozní zkušenosti ukázaly na případy, kdy extrémní přírodní jevy překročily konstrukční předpoklady jaderných elektráren. Některé tyto zkušenosti ukázaly zranitelnost bezpečnostních systémů zejména vůči zaplavení.“ Zlepšování opatření proti zaplavení by tak nyní mělo být prioritou jaderného průmyslu. Naštěstí existují účinné kroky, které zde mohou být přijaty jako například protipovodňové zábrany, hydroizolace důležitých komponent a zařízení, mobilní zálohové vybavení a další. U nových elektráren by měla být rizika zaplavení zásadně snížena jejich umístěním v lehce vyšší poloze, než okolní vodní masy.

Druhý bod, který stojí za zmínku, se týká principů ochrany. Centrální princip jaderné ochrany vyžaduje instalaci různorodých na sobě nezávislých systémů, které mají poskytnout ochranu vůči možné nehodě. Ve svých doporučeních agentura MAAE zdůraznila: „Je potřeba zaměřit se nejen na prostředky k zamezení jaderné nehody, ale také na prostředky, které by případnou nehodu zmírnily.“

Existují dvě složky rizikovosti – pravděpodobnost nehody a dopad případné nehody. V tuto chvíli provozovatelé jaderných elektráren po celém světě vynakládají většinu svých bezpečnostních prostředků na to, aby se vyhnuli poškození reaktoru (respektive snížili pravděpodobnost takové události). Mírným přesunutím pozornosti k zmírňování následků případné nehody by se nám otevřely nové možnosti pro zlepšení. Jedním takovým krokem by bylo řádné vzdělání rozhodovacích orgánů o reálných rizicích radiace. Takovýto krok by zajistil, že všechna ochranná opatření, která v případě nehody zavedou, nenadělají více škody než užitku.

Další snižování pravděpodobnosti nehody nemusí pomoci s veřejným míněním tolik, jak si jaderný průmysl tradičně myslí. Lidé mají tendenci posuzovat jadernou energetiku více podle potenciální ztráty (například v případě nehody) než podle jejích benefitů (jako spolehlivost a bezemisnost). Podle našich zjištění veřejné mínění závisí jen málo na revidovaném odhadu pravděpodobnosti nehody.

Nové sliby jaderné bezpečnosti

Po nehodě v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči se japonský jaderný průmysl přiznal, že byl příliš sebejistý v oblasti vnitřní jaderné bezpečnosti. Tento „bezpečnostní mýtus“ klamal veřejnost a přispěl k oslabení japonské jaderné kultury. Od nehody ve Fukušimě udělali japonští provozovatelé jaderných elektráren obrovský pokrok ve zlepšení všech aspektů jaderné bezpečnosti, avšak jeden problém zůstává. Veřejnost již nikdy nebude akceptovat tvrzení, že nehoda jaderné elektrárny se nemůže stát. Tento slib již byl zlomen.

Nyní je na čase rozvinout zralejší jaderné bezpečnostní sliby založené na znalostech, které jsme získali z velkých jaderných nehod a veřejné ochrany proti radiaci. Tento slib musí přijmout možnost budoucích jaderných nehod, ale zároveň se musí zastávat o snížení hlavních dopadů těchto nehod – psychologických, sociálních a ekonomických. Nový slib nemůže přijít čistě od jaderného průmyslu, ale musí o něho usilovat také vlády, regulátoři a odborníci z oblasti radiace. Zajištění veřejného blaha je totiž společnou odpovědností všech těchto orgánů.

Generální ředitel agentura MAAE Amano dochází k tomuto závěru v předmluvě zprávy: „V žádné zemi nemůže být v oblasti jaderné bezpečnosti místo pro samolibost. Některé z faktorů, které přispěly k nehodě v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči, nebyly jedinečné pro Japonsko. Neustálé kladení otázek a otevřenost k učení se ze zkušeností je klíčem k bezpečné kultuře provozu a zároveň je nezbytná pro všechny zúčastněné strany v jaderné energetice. Bezpečnost musí být bez výjimky vždy na prvním místě.“

Jsou to silná slova, která jsou adresována především pro jaderné instituce, avšak zanechávají nám jednu důležitou otázku, ke které je nutné najít odpověď. Co jaderná bezpečnost znamená pro veřejnost? Podle mého názoru znamená to, že musíme odstranit samotné pojmy jako nikdy a navždy z problematiky jaderných havárií. V současné době potřebujeme odstranit dva mýty: že jaderná havárie se nemůže stát, a že jaderné havárie jsou unikátně nebezpečné, uvedla na závěr svého zamyšlení Agneta Risingová.

Zdroj: Nuclear Engineering International

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..