Sobota, 31 října
Shadow

Jsou rizika jaderné energetiky opravdu tak velká?

Jaderná energetika je pravděpodobně veřejně nejméně dobře chápaným zdrojem elektrické energie. V USA je ve 30 státech provozováno 99 jaderných reaktorů, které produkují kolem 20 % americké elektřiny. Tyto elektrárny produkují spolehlivou, cenově dostupnou a čistou elektrickou energii. Jako všechny zdroje elektrické energie s sebou nesou určitá rizika pro veřejnost, životní prostředí a solventnost společností.

Nuclear power plant Gosgen Switzerland
Ilustrační obrázek ( zdroj: www.theguardian.com )

Rizika společnosti a životnímu prostředí jsou součinem pravděpodobnosti výskytu jaderných nehod a jejich následků. Například riziko úmrtí při dopravní nehodě je poměrně vysoké, na druhou stranu ale tyto nehody ovlivní pouze několik jednotlivců, takže celkové riziko dopravy pro společnost je poměrně nízké. Důvodem, proč k sobě jaderná energetika přitahuje tolik pozornosti je to, že přestože pravděpodobnost katastrofické události je extrémně nízká, důsledky těchto nehod jsou vnímány jako velmi vysoké.

Jaderná energetika a veřejná rizika

V USA jsou jaderné elektrárny provozovány od konce 60. let. Pokud se sečtou roky provozu jednotlivých jaderných reaktorů, tak při počtu 99 provozovaných jaderných reaktorů a při průměrném stáří okolo 30 let má USA v této oblasti kolem 3000 provozních let zkušeností. Za celou dobu v USA nenastala jediná smrt spojená s radiací. Rizika veřejnosti spojená s jadernou energetikou jsou tedy mizivá.

Tento bezpečnostní výsledek je ještě o to více chvályhodný, neboť jaderné elektrárny běží většinu času na plný výkon. Průměrný koeficient využití jaderných elektráren v USA přesahuje 90 %, což znamená, že 99 amerických jaderných reaktorů vyrábí elektřinu na plný výkon po 90 % času.

Ve srovnání s ostatními zdroji elektřiny je to velmi vysoká hodnota. Například uhelné elektrárny, které tvoří základ výroby elektrické energie v USA, dosahují koeficientu využití okolo 65 %. Plynové elektrárny jsou na tom podobně. U větrných elektráren dosahuje koeficient využití pouze 30 %, solární elektrárny jsou na tom ještě o 5 % hůře.

Pravděpodobnost jaderné havárie je tedy mizivá, ale to je jen jedna část vypočtu veřejného rizika. Tou druhou částí jsou následky takovéto havárie. Za celou dobu provozu jaderných elektráren nastaly po celém světě tři velké nehody: Three Mile Island v roce 1979, Černobyl v roce 1986 a Fukušima Dajiči v roce 2011. Přestože nehoda v jaderné elektrárně Three Mile Island byla vnímána jako velmi děsivá, její následky pro zdraví veřejnosti jsou nulové.

Nehoda v jaderné elektrárně Černobyl byla obrovskou katastrofou, při které byla roztrhána tlaková nádoba reaktoru a vznítil se grafitový moderátor. Při nehodě tak do ovzduší uniklo velké množství radioaktivních materiálů. Reaktorový design jaderné elektrárny Černobyl by v západním světě nemohl být licencován, neboť mu chybí kontejnment.

Vědecký konsenzus o dopadech této nehody, který vypracoval vědecký výbor pro účinky radioaktivního záření OSN, uvádí, že kvůli této nehodě zemřelo v důsledku akutní nemoci z ozáření a na rakovinu štítné žlázy 66 lidí. Další úmrtí se mohou objevit v průběhu času, avšak zjištění počtu obětí je spíše statistický než deterministický proces. Přestože místní autority tehdy několik hodin nehodu před okolním obyvatelstvem tajily, dlouhodobé zdravotní následky z havárie jsou překvapivě malé.

Poslední velkou nehodou byla havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima Dajiči v březnu roku 2011. Minimálně tři z šesti místních varných reaktorů utrpěly natavení aktivní zóny s pravděpodobným poškozením tlakové nádoby reaktoru. Do této chvíle nejsou zaznamenány žádné oběti, které by byly přičítány uniku radioaktivních materiálů, kontaminováno ale bylo velké množství půdy.

Všechny tyto nehody měly vážné, dlouhotrvající následky, které nesmíme bagatelizovat. Důsledky těchto nehod však ani z daleka nedosáhly měřítek, jaké jsou zobrazovány v různých katastrofických filmech za posledních 50 let. Co jsme se z těchto nehod dozvěděli o veřejných rizicích je to, že ani v případě velmi vážných jaderných nehod, se jednoduše nenaplnily hrůzostrašné následky, kterých se veřejnost tolik bojí. Ve stejné době jsme se my jako veřejnost naučili akceptovat, nebo alespoň odvracet zrak od milionů obětí dopravních nehod nebo od milionů úmrtí spojených s uhelnými elektrárnami.

Jaderný odpad a rizika skladování

Výroba elektřiny z jakéhokoliv zdroje určitým způsobem ovlivňuje životní prostředí. Uhelné a plynové elektrárny produkují prašné částice, skleníkové plyny a podobně. Například jenom v roce 2012 americké uhelné elektrárny vyprodukovaly 110 milionů tun uhelného popela. Množství radioaktivního odpadu, který jaderná energetika produkuje, je oproti uhelným elektrárnám minimální, navíc je v pevné podobě. Na druhou stranu je tento odpad velmi toxický. Ani výroba elektřiny ze solárních a větrných elektráren se ale bez odpadu neobejde.

Palivo pro jaderné elektrárny je v podobě palivových souborů, z nichž každý obsahuje trubičky ze slitiny zirkonia, které v sobě ukrývají stovky keramických pelet oxidu uranu.

Palivový soubor produkuje energii po dobu čtyř až pěti let a následně je z reaktoru vyjmut. Od této chvíle je použité palivo považováno za odpad i přesto, že se dá dále zpracovat a znovu použít. Většinou se tomu tak ale z ekonomického a technického hlediska neděje a použité palivo tak musí být bezpečně uloženo, neboť je velmi radioaktivní. U nepřepracovaného paliva trvá přibližně 300 000 let, než jeho radioaktivita poklesne na dostatečně nízkou úroveň, kdy by bylo neškodné.

Kvůli zavrhnutí trvalého úložiště Yucca Mountain v Nevadě tak v USA není žádné zařízení určené na trvalé uložení použitého jaderného paliva. Společnosti pak použité palivo z jaderných elektráren musí skladovat v meziskladech v areálech jaderných elektráren. Tyto mezisklady nejsou navrženy jako trvalé, americký regulační úřad uděluje těmto zařízením licenci maximálně na 100 let.

Mnoho odpůrců jádra jásalo, když byl projekt trvalého úložiště v lokalitě Yucca Mountain zrušen, ale použité jaderné palivo musí být někde skladováno a bezesporu je bezpečnější, když je skladováno v jednom trvalém úložišti, než v mnoha menších dočasných meziskladech.

Monitorované skladování s možností vyjmutí je nejbezpečnější způsob jak s použitým jaderným palivem naložit. Úložiště jaderného odpadu by my mělo být centralizované, neustále monitorované a postavené takovým způsobem, aby kontejnery s použitým jaderným palivem šlo vyjmout v případech, kdy se například vyvine lepší technologie skladování, nebo pokud se stane přepracování jaderného paliva ekonomicky výhodné, čímž se využije zbývající uran a plutonium vytvořené během štěpných reakcí v reaktoru.

Máme-li pokračovat s výrobou energie z jádra v současném objemu, rizika spojená s odpadem každý rok porostou, dokud nezačneme důsledně a promyšleně řešit trvalé úložiště.

Ekonomické hledisko

Na počátku jaderné energetiky se předpokládalo, že elektřina z jaderné elektrárny bude tak levná, že se ji ani nevyplatí měřit. Jak se konstrukce jaderných elektráren začaly vyvíjet, bylo jasné, že zajištění řádné bezpečnosti cenu produkované elektřiny zdraží.

Z každé nehody jsme si vzali nějaké ponaučení a s každou takovouto událostí regulační úřady zavedly nová opatření, díky kterým jsou nyní jaderné elektrárny mnohem bezpečnější než před několika desetiletími. Takto přísný regulační dohled je nutný, bohužel však zároveň zdražuje elektrickou energii z jaderných elektráren a společnosti tak podstupují významná ekonomická rizika s každou nově budovanou elektrárnou.

Jak velké riziko je akceptovatelné?

V roce 2013 zemřelo na silnicích v USA 32 000 lidí, přesto kvůli tomu nikdo nepřestává jezdit. Většina lidí by byla možná překvapená, že jenom za rok 2012 zemřelo na následky zdravotních komplikací spojených se znečištěním ovzduší po celém světě kolem 7 milionů lidí. Odhaduje se, že v roce 2012 v USA fosilní elektrárny přímo zavinily 13 000 úmrtí.

Počet úmrtí v USA zaviněných uhelnými elektrárnami představuje každoroční katastrofu, která je neporovnatelně větší než všechny jaderné nehody dohromady. Dokonce se odhaduje, že jaderná energetika celosvětově zachránila již 1,84 milionů lidí, kteří by jinak zemřeli na zdravotní následky spojené se znečištěným ovzduším. Plynové elektrárny, jejichž výstavba se v posledních letech značně rozmáhá, podléhají silné ekonomické nestabilitě, a přestože jsou čistší než uhelné elektrárny, stále se podílejí z 22 % na skleníkových plynech produkovaných americkou energetikou. A to nemluvě o tom, že vyrábění elektřiny z plynu je nelogické využití zdroje, který se více hodí na vytápění domovů nebo pro pohon dopravních prostředků.

Do doby, než se koeficient využití obnovitelných zdrojů výrazně zvýší, jejich ceny výrazně klesnou a najdou se vhodná řešení na skladování velkého množství energie, nejsou obnovitelné zdroje jednoduše vhodné pro krytí základních energetických potřeb.

Jak už bylo řečeno, prostřednictvím regulačních úřadů a práce výzkumníků a vývojářů jsme se ponaučili z každé jaderné nehody. Určitá malá rizika při provozování jaderné energetiky tu vždycky přítomna budou, na druhou stranu je ale jaderná energetika jedním z celosvětově nejpřísněji sledovaných odvětví, které se velmi dobře osvědčilo při dodávkách velkého množství stabilní a bezemisní elektřiny. Každopádně by jaderná energetika neměla být zamítnuta pouze z důvodu přehnaného strachu.

Zdroj: Theconversation.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..