Zatímco v petrohradské loděnici Baltického závodu probíhá stavba dvou ledoborců nové generace LK-60, projektanti se již zabývají ledoborci následující generace. Její design by mohl převzít některé prvky z nedávno představených semestrálních projektů studentů Petrohradské státní uměleckoprůmyslové akademie, při nichž spolupracoval Rosatomflot, provozovatel ruských jaderných ledoborců.
Malé připomenutí historie jaderných ledoborců
Historie jaderných ledoborců sahá do 50. let minulého století. Po několikaletém vývoji byl v roce 1959 zahájen provoz prvního ruského jaderného ledoborce, který nese název Lenin a dnes je ze zakotvené lodi v Murmansku muzeum. V roce 1975 byl ukončen zkušební provoz ledoborce Arktika, zástupce stejnojmenné třídy. Následovala další plavidla třídy Arktika: Sibir, Rossija, Sovětskij sojuz, Jamal a 50 let Pobědy – v provozu zůstávají poslední dvě jmenovaná a Sovětskij sojuz je v záloze. Další třída ledoborců byla určena pro mělké oblasti zálivů a sibiřské veletoky. Dnes jsou v provozu obě plavidla třídy Tajmyr: Tajmyr a Vajgač. V roce 1988 byla dokončena také nákladní loď Sevmorpuť poháněná elektřinou z jaderného reaktoru.
Plavidla námořní třídy Arktika vytváří plavební kanály pro obchodní lodi na volném moři, zásobují polární expedice, v případě nutnosti je také evakuují a podnikají turistické cesty na severní pól. Jaderné ledoborce prokázaly svůj spolehlivý provoz, takže došlo k jeho prodloužení na 1,75násobek, avšak i tak jich bude většina v příštích maximálně deseti letech odstavena.
Ostatní země také podnikaly pokusy s loděmi poháněnými jaderným reaktorem, ale zůstalo jen u jednoho plavidla, takže ruský Rosatomflot je v současnosti jediným provozovatelem jaderných lodí sloužících mírovým účelům.
Specializované články na toto téma najdete zde: Jaderné ledoborce (1. část) a Civilní lodě s jaderným pohonem.
LK-60
Projekt třídy jaderných ledoborců LK-60 je připravován již od 80. let minulého století. Vychází z ledoborců jak třídy Arktika, tak Tajmyr a spojuje jejich vlastnosti dohromady. Také reaguje na rostoucí rozměry obchodních lodí, které ledoborce výrazně přerostly. V 90. letech došlo k poklesu zájmu o rozvoj severních oblastí Ruské federace, což se projevilo i na prudkém poklesu intenzity námořní přepravy. V současnosti je tento trend opět rostoucí a postupně se přibližuje hodnotě z poloviny 80. let, kdy byl objem přepravených nákladů nejvyšší. Je možno zaznamenat jeden zásadní rozdíl – zatímco za dob Sovětského svazu bylo 80 % nákladů přepravováno pro armádu, dnes je tento poměr opačný. Podíl na tom má nejen sibiřský závod Norilskij nikel (produkující nikl a niklové produkty), ale také tranzitní přeprava nákladů především z Číny. Stále výrazněji roste také export plynu z polárních oblastí Ruska. Nové těžařské projekty budou znamenat mnohem větší vytížení doprovodných jaderných ledoborců, než jsou dnes schopny kapacitně zvládnout, takže přichází jejich nová generace LK-60 a konstruktéři již připravují generaci následující.
Ještě modernější
Ledoborec LK-60 vychází poměrně úzce z ledoborců třídy Arktika včetně designu. Projekt další třídy ledoborců (hovoří se o třídě LK-100 i více, podle jejich výkonu na lodních šroubech) je o několik desítek mladší, takže nejmarkantnější změnou nebude lepší tvar přídě pro lámání ledu, ale především design nástavby. Jak budou ledoborce budoucnosti vypadat, zatím není rozhodnuto, ale mnohé nám mohou přiblížit studentské projekty. V rámci Degree Show Moskevské státní strojírenské univerzity byly představeny návrhářské projekty studentů Petrohradské státní umělecko-průmyslové akademie. Mezi projekty byly i dva ledoborce od studentů třetího ročníku této školy.
Ledoborec Pavla Tomaševského
První ze studentů se zabýval ledoborcem o délce 215 metrů a šířce 40 metrů. Jeho zdrojem energie budou dva jaderné reaktory. Autor tohoto projektu uvádí: „Tento seminární projekt jsme vypracovávali ve spolupráci s konstrukční kanceláří OKB Ajsberg. Požádali nás, abychom při práci na projektu neomezovali svou fantazii a nezabývali se proveditelností. Měli jsme dány jen některé požadavky, které jsme museli dodržet – například základní rozvržení částí lodě a některá technická data.“
Ledoborec Ruslana Štěpina
Několik slov autora návrhu: „Ledoborec slouží k nejrůznějším účelům a měl by tedy vypadat relativně neutrálně. Při přípravě návrhu jsem vycházel z tvarů letadel, protože podobně jako letadla jsou splněním lidského snu dosáhnout oblak, jaderné ledoborce plní trochu přízemnější lidské sny. Zpřístupňují nám nehostinné polární oblasti a jaderný ledoborec byl prvním hladinovým plavidlem, které dosáhlo severního pólu.“ Délka tohoto ledoborce činí 150 metrů a šířka 20 metrů.
Zdroj: Cardesign.ru
