Sobota, 26 září
Shadow

U břehů USA detekovali radioaktivní cesium z Fukušimy

Vědci z institutu Woods Hole Oceanographic Institution (WHOI) poprvé detekovali ve vzorku mořské vody u pobřeží Severní Ameriky přítomnost malého množství radioaktivních izotopů, jehož zdrojem je nehoda v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči v roce 2011.

North America cesium 134 2014-15 460 (WHOI)
Mapka západního pobřeží Spojených států s naznačenými místy detekce velmi nízkého množství cesia 134. (Zdroj: World Nuclear News)

 

Vzorek, který byl odebrán 19. února v Britské Kolumbii, obsahoval stopová množství cesia 134 a cesia 137. „Koncentrace těchto izotopů byla hluboko pod úrovní mezinárodně stanovených limitů, tykajících se jak člověka, tak mořského ekosystému,“ uvedla organizace založená v Massachusetts.

S pomocí dobrovolníků sbírali vědci s institutu WHOI vzorky na více než 60 místech podél amerického a kanadského západního pobřeží a pobřeží Havaje. Vzorky pro detekci radioaktivních izotopů z Fukušimy byly sbírány posledních 15 měsíců. V listopadu minulého roku ohlásil tým vědců první vzorek, který obsahoval detekovatelné množství radioaktivních izotopů z Fukušimy. Vzorek byl odebrán asi 150 kilometrů od pobřeží Severní Karolíny. Dosud však žádná radiace nebyla detekována na žádné z pláží nebo břehů, kde dobrovolníci vzorky odebírají od roku 2013.

„Radioaktivita může být nebezpečná, proto bychom měli provádět pečlivé sledování oceánů vždy po tom, co nastane velký unik radioaktivních látek do oceánu,“ prohlásil 6. dubna Ken Buesseler, mořský chemik z institutu WHOI. Ken Buesseler monitoruje hladinu radiace ve vzorcích mořské vody z různých částí Pacifiku od roku 2011. „Úroveň radiace, kterou jsme ve vodě detekovali v Ucluelet, je však extrémně nízká.“

Vědci institutu WHOI testují vzorky na přítomnost dvou forem radioaktivního cesia.

Havarované reaktory ve Fukušimě dodaly do mořské vody bezprecedentní množství cesia 137 a zhruba stejné množství cesia 134. Poločas rozpadu cesia 137 je 30 let. To znamená, že zabere 30 let, než se rozpadne jedna polovina z daného množství izotopu. Protože cesium 134 má poločas rozpadu pouze dva roky, veškeré cesium 134 detekované v mořské vodě bylo do oceánů vypuštěno nedávno, a jediný takovýto nedávný zdroj byla nehoda v jaderné elektrárně Fukušima Dajiči, uvedl institut WHOI.

Vzorky z oblasti Ucluelet obsahovaly 1,4 Becquerelů na kubický metr (počet rozpadů jader radioaktivních prvků v jednom metru krychlovém na jednu sekundu) cesia 134 a 5,8 Bq/m3 cesia 137. Naměřené úrovně jsou srovnatelné s výsledky naměřenými v minulém létě v Severní Karolíně 150 km od pobřeží, uvedl institut WHOI.

„Jestliže by někdo chodil denně plavat 6 hodin po celý rok do vody obsahující dvakrát vyšší úroveň cesia, než byla naměřená v oblasti Ucluelet, dávka záření, kterou by tento plavec obdržel, by byla více než tisíckrát nižší než radiační dávka z jednoho jediného rentgenu zubů,“ podotkl institut.

Buesseler musel při sbírání vzorků spoléhat na veřejné financování a občansko-vědeckou iniciativu známou pod názvem Our Radioactive Ocean, neboť žádná americká federální agentura není zodpovědná za monitoring radiace v pobřežních vodách, dodal institut WHOI.

„Očekáváme, že v příštích měsících se detekovatelné množství cesia 134 objeví i na dalších místech, avšak oceánské proudy a výměna vody mezi pobřežím a volným mořem je poměrně komplexní problematika,“ podotkl Buesseler, „Předpovídání rozšíření radioaktivity se stává složitější, čím blíže se dostáváme k pobřeží. Proto potřebujeme pomoc veřejnosti v pokračování odebírání vzorků na různých částech pobřeží.“

Institut WHOI je soukromá nezávislá organizace z mysu Cape Cod zaměřená na mořský výzkum, inženýrství a vysokoškolské vzdělání.

Zdroj: World Nuclear News

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..