V Třebíči, městě pevně spjatém s jadernou elektrárnou Dukovany, proběhla ve středu 25. března 2015 konference o budoucí výstavbě pátého bloku této elektrárny. Jejím hlavním tématem bylo, zda je Česká Republika schopná zajistit kontinuitu výroby v této nejstarší české jaderné elektrárně.
Sdružení obcí Energetické Třebíčsko pozvalo představitele ČEZu, Ministerstva průmyslu a obchodu, SÚRAO, Hospodářské komory ČR a potenciálních dodavatelských firem a snažilo se s nimi najít odpověď na otázku: „Umíme postavit 5. blok v Dukovanech včas?“, kterou dalo i do názvu konference.
Jedna z částí konference byla věnována názorům veřejnosti a jejímu zájmu na urychlení výstavby 5. bloku JE Dukovany. Zájem na co nejrychlejší výstavbě dalších bloků v dukovanské lokalitě podpořili starostové okolních obcí, kteří si uvědomují, jaký sociální kolaps by pro tento region znamenalo ukončení provozu jaderné elektrárny. Starosta města Třebíče, Pavel Janata, mj. uvedl: „Otázka dnes není, zda nebo jestli stavět pátý blok. Otázka, která je dnes na pořadu dne, zní, kdy začít stavět a zda to zvládneme včas.“
Poradce náměstka ministra průmyslu a obchodu František Pazdera nasměroval pozornost posluchačů k zahraničním zkušenostem: „Myslím si, že naší diskuzi chybí podívat se na to, co se děje ve světě. Ve světovém měřítku čeká jadernou energetiku velký růst. Na základě průběhu výstavby a přípravy nových jaderných bloků má celosvětový instalovaný výkon jaderných elektráren vzrůst do roku 2040 až o 60 %.“
V zahraniční rovině zůstal i Zdeněk Šíma, jednatel společnosti Rosatom Central Europe, který na konferenci představil aktivity společnosti Rosatom. Zmínil, že v Evropské unii, Turecku a Bělorusku je v současnosti ve výstavbě či v přípravě 15 jaderných bloků, přičemž 13 z nich je typu VVER.
Především se Zdeněk Šíma věnoval pozitivním dopadům výstavby na domácí průmysl a ekonomiku, které přináší vysoká míra lokalizace nabízená mimo jiné projektem MIR.1200. Na tomto konkrétním hypotetickém příkladu vyčíslil pozitivní dopady na zaměstnanost, růst HDP, přínosy do fiskální oblasti a dopady vyplývající z vyvolaných obchodních případů do třetích zemí.
V dodatečné části prezentace se zaměřil na obchodní modely, které byly v minulosti s úspěchem použity ve světě. Ze 127 bloků postavených od roku 1996, vzniklo jen 9 % na základě veřejné soutěže. Většina (67 %) byla postavena díky rozhodnutí příslušných vlád. V tomto případě šlo o USA, Rusko, Indii, Čínu a jiné země, které již vlastní jaderné technologie a na jejich základě rozvíjí jadernou energetiku. Výstavba dalších 24 % bloků proběhla na základě mezivládních dohod. Šlo o země zavádějící jaderné technologie a mající zájem na rozvoji ekonomiky a jaderného průmyslu.
„Chceme-li postavit 5. blok jaderné elektrárny Dukovany včas, znamená to, že bychom měli zauvažovat o jiné cestě, než je veřejná soutěž. Specifikem tendrů je, že není dopředu zajištěné financování. Například v tendru na výstavbu bulharské JE Belene zvítězil v roce 2006 Rosatom, ale bulharská strana nenalezla strategického partnera a projekt byl pozastaven,“ řekl Zdeněk Šíma. „Dalším, ne příliš pozitivním příkladem výstavby na základě tendru může být třetí blok finské JE Olkiluoto. V roce 2004 vyhrála tendr francouzská Areva, ale projekt dosud není dokončen a je zpožděn z různých příčin minimálně o 6 let, s dvojnásobným rozpočtem.“
Zdeněk Šíma promluvil také o lokalizaci dodávek, připravenosti českých dodavatelských firem a výhodách mezivládních dohod. „Mezivládní dohody přináší zemím zavádějícím jadernou energetiku rozvoj místní jaderné infrastruktury včetně dozorných orgánů, zaškolení a výchovu personálu a komplexní řešení celého jaderného cyklu včetně dodávek paliva a zpracování odpadů. Výhodou oproti tendrům je také pevně dané financování a poskytnutí státních záruk.
