Americko-japonská společnost Westinghouse Electric Company tvrdí, že v České republice nemá význam stavět závod na výrobu jaderného paliva. Kromě malého okruhu potenciálních zájemců o vyrobené palivo hrozí podle ní, že se uzavřeme dalším dodavatelům paliva. Společnost Westinghouse do roku 2010 dodávala palivo pro Jadernou elektrárnu Temelín a účastnila se tendru na dostavbu dvou nových bloků v této lokalitě.
V úvodu si připomeňme, že by v žádném případě nešlo o závod pokrývající svou činností celou výrobu jaderného paliva, ale jen o jakousi montovnu sestavující palivo z dodaných materiálů. Na konstrukci zajišťující pevnost palivových kazet by se z velké míry mohla podílet společnost Škoda JS, která dodává společnosti Westinghouse hlavice a patice pro palivo do reaktorů typu VVER. O podobném závodu uvažuje i Ukrajina, na jejímž území se nachází 13 bloků s reaktory VVER-1000 a dva bloky s VVER-440, ale současná politická situace tyto snahy značně zkomplikovala.
Sestavování palivových kazet na českém území nebo v regionu Střední či Východní Evropy považuje připravovaný Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v České republice za optimální způsob zajištění spolehlivých dodávek jaderného paliva pro české jaderné elektrárny. „Optimální by bylo, kdyby tu byla továrna na finalizaci jaderného paliva,“ uvedl na konci ledna ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD). Podle jeho představ by Česká republika mohla dodávat uran, zaplatit si obohacení u některé z mála společností, které se tím na světě zabývají, a další práce by byly provedeny opět v Česku. Nutno dodat, že české uranové doly svou těžbou nemohou dostačovat tuzemským potřebám a že těžba je postupně utlumována, i když její definitivní konec je neustále odkládán. Aby se výroba paliva vyplatila, nemůže probíhat jen pro šest českých jaderných bloků. Tím spíše bude nutný velký dodavatel uranu i obohacovacích služeb.
Podle Miroslava Kynčla z tiskového odboru Ministerstva průmyslu a obchodu uvádí, že do konce tohoto roku má být provedena studie proveditelnosti, která přinese i rozhodnutí o tom, zda je tzv. fabrikační závod skutečně optimální variantou pro zajištění dodávek paliva na české jaderné elektrárny. „Tato studie bude navazovat na předběžnou studii proveditelnosti, kterou si ministerstvo nechalo zpracovat v roce 2014,“ dodal.
Společnost Westinghouse ale s plány na závod nesouhlasí a vidí v něm jasnou příležitost pro ruské technologie. Společnost TVEL je poměrně přirozeným dodavatelem technologií pro výrobu paliva pro reaktory VVER, těžko bychom očekávali dodávku technologií a know-how od jiné společnosti. Naopak z ruské strany se ozývají hlasy zpochybňující grant vypsaný Bruselem, který si klade za cíl najít alternativního dodavatele jaderného paliva pro evropské reaktory typu VVER. Grant byl prý vypsán na míru společnosti Westinghouse, a tak není divu, že byla před několika dny vyhlášena vítězem. Vzájemná řevnivost obou konkurentů nesouvisí jen s tendrem na dostavbu Temelína, v němž po vyloučení francouzské Arevy zůstali jako jediní dva účastníci, ale i s připravovaným tendrem na dodávky paliva pro JE Temelín. Podle původního plánu má být vypsán v roce 2020, ale není vyloučen ani dřívější termín.
„Dlouhodobou spolehlivost dodávek jaderného paliva lze snadno zajistit spoluprací s alternativními dodavateli, což je zcela běžná praxe na celém světě. Jiná řešení by v ČR mohla vést k prodloužení stávajícího monopolu a Česko by se mohlo stát uzavřeným trhem,“ řekl ČTK ředitel Westinghouse v ČR, Pavel Janík. Pro obě české jaderné elektrárny je v současnosti výhradním dodavatelem ruská společnost TVEL patřící do koncernu Rosatom.
Cílový trh
Karel Křížek, generální ředitel společnosti ÚJV Řež, která se zaměřuje na využití jaderných technologií v různých oborech, pro ČTK upřesnil, co přesně by plánovaný závod dělal: „Šlo by o takzvanou fabrikaci, to znamená sestavení paliva. Někde v zahraničí by se vyrobily obohacené jaderné tablety oxidu uranu, sem by se dovezly a tady by se to dávalo do trubiček a kazet.“ Avšak je podle něj otázkou, do kolika reaktorů by směřovaly vyrobené kazety, aby se závod vyplatil. Stejný názor mají i další odborníci.
„Jediná šance by byla, kdyby dodával palivo na Slovensko, Maďarsko, Bulharsko a Ukrajinu, to znamená, že by byl jen pro ruské reaktory. Západní trhy jako Francie a Německo jsou již rozebrány,“ uvedl například jaderný expert Radek Škoda z Českého vysokého učení technického v Praze. Dodejme, že na Slovensku jsou v provozu čtyři reaktory VVER-440 a další dva jsou dostavovány, v Maďarsku získaly povolení k dlouhodobému provozu (nebo jej v blízké době získají) čtyři bloky jaderné elektrárny Pakš, které jsou opět typu VVER-440. V Bulharsku jde o dva bloky jaderné elektrárny Kozloduj, kde stojí dva reaktory VVER-1000 a na Ukrajině, jak bylo uvedeno výše, je v provozu 13 reaktorů VVER-1000 a dva VVER-440 s tím, že do roku 2020 by měly přibýt další dva bloky s reaktory VVER-1000 ve Chmelnické JE. Nesmíme zapomenout ani na dva bloky s reaktory VVER-440 ve finské jaderné elektrárně Loviisa. Potenciální trh pro nový závod tedy rozhodně není malý.
„Nepovažujeme za pravděpodobné, aby v Česku vznikl závod na jaderné palivo jenom pro české bloky a bylo to ekonomické. Muselo by se podle nás jednat o závod pro více států,“ potvrdil ČTK i mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž.
Elektrárna v Temelíně zpočátku používala palivo od Westinghouse, v létě 2010 ale zahájila přechod na palivo ruské společnosti TVEL, která je v současnosti jediným dodavatelem. ČEZ má s firmou smlouvu na dodávky paliva do Temelína do roku 2020 s opcí až na deset let. K termínu výběrového řízení uvedl Kříž: „Palivo do Temelína je schopen dodávat jak TVEL, tak i Westinghouse. Letos zřejmě rozhodneme, jakým způsobem si zajistíme palivo po roce 2020. Předpokládáme, že otestujeme trh a vyhlásíme tendr.“ V Jaderné elektrárně Dukovany má ČEZ s Rusy uzavřenou smlouvu o dodávkách paliva až do konce provozu stávajících bloků. Podobně je tomu i na maďarském Pakši.
Zdroj: ČTK, Westinghouse, IAEA PRIS, WNA, Škoda JS
