Zhruba pětinu elektřiny spotřebované v České republice pokrývá svými dodávkami jaderná elektrárna v Dukovanech. Když byla 12. února 1985 zahájena štěpná reakce na jejím prvním bloku, měla elektrárna projektovanou životnost 30 let. Výroba v této nejstarší části by tedy měla letos skončit; díky modernizaci je však pravděpodobné, že první blok bude vyrábět proud nejméně do roku 2025.
Dukovany dodaly minulý rok do sítě 15,37 terawatthodin (TWh) elektřiny, což bylo druhé největší množství za dobu jejich fungování. Opět se jim tak podařilo překonat jihočeský Temelín, který loni vyprodukoval 14,95 TWh. Od uvedení elektrárny do provozu až do konce letošního ledna bylo v Dukovanech vyrobeno přes 384 TWh elektřiny.
Výstavbu jaderného zdroje na Třebíčsku odstartoval 30. dubna 1970 podpis dohody mezi Československem a Sovětským svazem o spolupráci při budování dvou jaderných elektráren – jedné v Česku a jedné na Slovensku. Dukovany, označované v dobových dokumentech jako V-2, měly mít podle tehdejších plánů dva výrobní bloky.
Nedlouho po zahájení přípravných prací v dubnu 1974 rozhodlo předsednictvo vlády o převodu dukovanského projektu do Jaslovských Bohunic, zatímco na Vysočině měl vyrůst zdroj o čtyřech blocích. A aby nebylo změn málo, padlo v roce 1976 ještě rozhodnutí nahradit v Dukovanech starší typ reaktorů za novější a bezpečnější. Tyto zmatky způsobily, že se stavební práce na elektrárně naplno rozběhly až v roce 1978.
Elektrárně Dukovany musely ustoupit tři obce ve východním cípu třebíčského okresu – Skryje, Lipňany a Heřmanice. Dalším nepřehlédnutelným zásahem do okolí budoucí elektrárny byla výstavba vodních nádrží Dalešice a Mohelno na řece Jihlavě, které slouží jako zdroj chladící vody.
O Vánocích roku 1982 byl první blok osazen tlakovou nádobou reaktoru, a téměř přesně o dva roky později začali zaměstnanci do reaktoru zavážet palivo. Štěpná reakce na prvním bloku byla nastartována 12. února 1985 ve 23 hodin a 11 minut. O necelé dva týdny později začala elektrárna poprvé dodávat proud a koncem března už běžel její první blok naplno.
Díky získaným zkušenostem šly práce na dalších třech blocích stavařům rychle od ruky. V průběhu roku 1986 bylo proto možné uvést v Dukovanech do provozu hned dva nové bloky, což představovalo unikátní počin i v celosvětovém měřítku. Maximálního projektového výkonu elektrárna dosáhla v červenci 1987, kdy byl spuštěn poslední, čtvrtý blok.
Uvedení Dukovan do provozu mělo velký význam nejenom pro československou energetiku, ale i pro rozvoj domácího jaderného strojírenství. Projekt elektrárny sice zpracovala sovětská firma LOTEP, ale zhruba čtyři pětiny použitých zařízení byly vyrobeny v Československu. Kromě Škody Plzeň, která dodala reaktory a turbogenerátory, se na tom podílely i vítkovické strojírny či podnik Průmyslové stavby Brno, jenž byl generálním dodavatelem stavby.
Díky postupné modernizaci se podařilo výkon elektrárny v uplynulých desetiletích zvýšit z původních 1760 na 2000 megawattů. Kromě toho byl prodloužen cyklus výměny paliva ze tří na pět let. K dalším významným změnám oproti původnímu stavu patřilo vybudování meziskladu vyhořelého jaderného paliva či nejnověji stavba nižších a vůči větru odolnějších věží pro chlazení bezpečnostních systémů.
Hlavním cílem vedení dukovanské elektrárny pro letošní rok je získat od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost souhlas s prodloužením životnosti prvního bloku na dalších deset let. Předsedkyně úřadu Dana Drábová již dala najevo, že je to reálné. „My víme, že technicky na to ty bloky mají. Mají na to, aby byly provozovány do roku 2025, případně do roku 2035, když se o ně bude ČEZ řádně starat,“ prohlásila Drábová loni v listopadu. Ve zmíněném roce 2035 už by v Dukovanech mohl fungovat i pátý blok, jehož výstavbu elektrárenská společnost ČEZ zvažuje.
Zdroj: ČTK
