NERS 2014: Potřebuje Česko jaderné elektrárny? Ano!

Ve středu 12. listopadu proběhla v Praze konference NERS 2014, která se věnovala budoucnosti jaderné energetiky v ČR. V jejím podtitulu stála otázka: „Potřebuje Česko jaderné elektrárny?“, na niž je jednoduché odpovědět, takže se zástupci z českého jaderného průmyslu, technických univerzit, poradenské společnosti a Ministerstva průmyslu a obchodu snažili spíše hledat důvody, proč a jak je potřebuje. Během panelové diskuze byl probírán především návrh aktualizace Státní energetické koncepce a možnosti financování výstavby nových jaderných bloků.

Nejdůležitější součástí programu byla panelová diskuze, které pořadatelé vetknuli za cíl, aby na základě vyjádření kompetentních lidí z různých oborů našla důvody, proč a jak Česká republika potřebuje jaderné elektrárny.

V připraveném úvodním projevu podpořil ministr průmyslu a obchodu, Jan Mládek, jádro jako významný faktor při dosahování soběstačnosti evropské energetiky a označil ho za samozřejmou součást energetického mixu České republiky. Odchod od jádra a rozsáhlá podpora obnovitelných zdrojů podle něj vede ke snižování konkurenceschopnosti Evropské unie.

Lenka Kovačovská, ředitelka Oddělení strategické a mezinárodní spolupráce v energetice Ministerstva průmyslu a obchodu probrala hlavní body návrhu aktualizace Státní energetické koncepce, která počítá s jádrem jako náhradou dosluhujících uhelných zdrojů. Mezi lety 2022 až 2035 (eventuálně po roce 2035 v případě prolomení těžebních limitů) budou docházet zásoby hnědého uhlí, které se významnou měrou podílí na výrobě tepla a elektřiny.

František Hezoučký, konzultant a vysokoškolský pedagog, který se podílel na spouštění všech jaderných elektráren v tehdejším Československu, hovořil o tom, že po roce 2025 bude chybět přibližně 15 TWh energie ročně, což je roční výroba elektřiny v jedné z českých jaderných elektráren. Z toho je patrné, že v letech 2030 až 2035 bude potřeba připojit do sítě dva jaderné bloky o výkonu 1000 MWe, které nahradí dosluhující uhelné elektrárny. Aby nové jaderné bloky byly bezpečně spuštěny postupným nabíháním, je pole Kovačovské nutné začít s přípravou jejich projektu již v příštím roce.

Z hlediska počtu nových bloků je vyjádření návrhu aktualizace Stání energetické koncepce jasné: stavět se má v Temelíně i v Dukovanech. Kovačovská dokonce označila lokalitu Dukovan jako prioritní z hlediska kontinuity technologického know-how a zaměstnanosti v regionu.

Vývoj výroby energie v ČR

Miroslav Vrba, člen představenstva ČEPS, se věnoval budoucímu vývoji české elektrické sítě a účastníky konference doslova postrašil tím, co přijde, když v ČR nevznikne žádný nový velký energetický zdroj schopný zajistit stabilní dodávky elektřiny. Podle tohoto scénáře bude očekávaná situace v roce 2030 následující: jádro zůstane beze změny, instalovaný výkon uhelných elektráren klesne o 2,9 GWe (tj. o 25 %) a výkon obnovitelných zdrojů naopak naroste o 1,2 GWe (tj. o 41 %). Stavba nových plynových elektráren není očekávána, protože v Evropě je asi 20 GWe instalovaného výkonu paroplynových elektráren zakonzervováno, protože se je nevyplatí provozovat. Týká se to i ČEZu, který postavil paroplynovou elektrárnu Počerady o instalovaném výkonu 840 MWe, ale nespustil ji.

Není očekáváno ani zvyšování výkonu uhelných elektráren, protože s docházejícími zásobami uhlí přestává být tento obor energetiky perspektivní. Ze stejného důvodu pravděpodobně nedojde ani k velkým investicím do jejich modernizací, které by vedly ke snižování emisí skleníkových plynů.

Všechny zmíněné faktory povedou k tomu, že v zimě roku 2030 již nebude v ČR pozitivní energetická bilance, tj. stane se z ní dlouhodobý dovozce energie. Nikdo ale dnes nemůže říci, jestli bude v té době některý z našich sousedů schopen zajistit stabilní dodávky energie do ČR. Na proměnlivý export z německých obnovitelných zdrojů se nelze spolehnout, pokud nechceme v některých denních dobách vypínat proud.

Financování

Původní model financování jaderné elektrárny za dob centrálního hospodářství, kdy stavbu financuje pouze investor z vlastní rozvahy, je dnes již nepoužitelný. Novým modelům se věnoval Josef Kotrba, vedoucí partner ve společnosti Deloitte, který rozebral tři modely používané v evropských zemích.

Jedním z nich je maďarský model, kdy se na financování podílí stát jako investor a dodavatel jako významný přispěvatel. Ruská strana, která v Pakši postaví dva bloky s reaktory typu VVER-1200, poskytne 10 miliard euro, což je asi 80 % nákladů. Splácení bude probíhat po dobu 21 let a začne po uvedení elektrárny do provozu. V tomto modelu odpadá veřejná soutěž, takže celý proces je výrazně urychlen, ale na druhou stranu se neobejde bez silné pozice vlády.

Dalším modelem je Contract fo Difference (CfD), který uplatňuje britská vláda pro výstavbu dvou bloků s reaktory EPR v jaderné elektrárně Hinkley Point C. Je součástí státní podpory nízkouhlíkatých zdrojů a zaručuje plnou návratnost investice s určitým ziskem. Vyžaduje ovšem silnou pozici státu v rámci EU, takže opět nejde o příliš použitelný model v ČR.

Ve Finsku je používán tzv. model mankala, kdy se na výstavbě jaderné elektrárny Hanhikivi podílí místní společnosti, které založily sdružení Voimaosakeyhtiö SF. Celkem 40 lokálních společností, které se většinou zabývají dodávkami energie, má mít podíl 66 % na projektu a zbytek financí mají zajistit ruské společnosti. I v tomto případě jde o model, který má svá specifika a své požadavky, takže ne v každé zemi může vyjít, což nám ukázalo Rumunsko, kde se stále nedaří získat finance na dokončení třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Cernavoda.

Kotrba k výstavbě nových bloků v ČR uvedl: „Jádro se ekonomicky postavit nedá, ale ani nic jiného. Něco ovšem postavit musíme.“ Čím lépe a předvídatelněji bude nastaveno tržní prostředí, tím snazší bude financovat stavbu jaderných elektráren.

Role státu v energetice

Z panelové diskuze vyplývá, že v současné době, není reálné v České republice zajistit ani jeden z modelů financování používaných v Evropě, většinou kvůli nedostatečné roli státu. Podle Kotrby to ale neznamená, že by se v budoucnu situace nezměnila. České politické strany se shodnou jen zřídkakdy a jednou z věcí, s kterými většina souhlasí, je podpora jaderné energetiky (samozřejmou výjimkou je Strana zelených).

Dále Korba dodal, že v Česku necháváme velmi často problém tak dlouho stranou, dokud nebude opravdu nutné zakročit. V případě energetiky to může vést až tak daleko, že nebude elektřina dostupná po celý den. Pravděpodobně ještě před tím, než k tomu dojde, vzroste politický tlak na stavbu nových velkých stabilních zdrojů energie, z nichž bude realizovatelné pravděpodobně jen jádro.

Politická intervence, která nyní nepřipadá v úvahu, tedy v budoucnu bude muset přijít. Otázkou zůstává, kdy přijde, protože to velmi ovlivní ekonomičnost naší energetiky. Naším cílem by mělo být pokrýt dodávky elektřiny s co nejnižšími náklady, což v případě přípravy projektů narychlo nepůjde.

Hezoučký ve své úvodní prezentaci řekl, že ve strategických sférách, k nimž patří obrana i energetika, je potřeba udržet dominantní a silnou roli státu. František Janouch, jaderný fyzik a publicista, vyzval vládu k podpoře jádra slovy: „Proč jsme jako stát ochotni investovat do armády a ne do energetiky, když i ta je součástí ochrany fungování státu.“

Studentské umění inspirované jádrem

Jako součást doprovodného programu proběhla výstava studentských prací inspirovaných jadernou energetikou. Studenti středních a vysokých škol ztvárnili různými způsoby štěpení jader a význam jaderné energetiky.

Medaile Jiřího z Poděbrad

Konference byla zakončena slavnostním předáváním medaile Jiřího z Poděbrad, která byla letos zřízena Ministerstvem průmyslu a obchodu jako rezortní ocenění výjimečných osobností za přínos oboru, v němž působí. Toto ocenění pokrývá celý rozsah činností tohoto ministerstva a na konferenci NERS byly uděleny ceny za přínos jaderné energetice a jadernému průmyslu.

Mezi oceněnými byla Dana Drábová, šéfka českého jaderného dozoru, která se významně podílí na tvorbě standardů jaderné bezpečnosti. Dále medaili obdržel Miroslav Fiala, působící ve Škodě JS již přes 40 let, který rozvinul zahraniční aktivity této společnosti podílející se na její činnosti z více jak 50 %. Dalším oceněným byl Miroslav Gégr, přezdívaný atomový dědek, který ve funkci roli tehdejšího ministra průmyslu a obchodu dosáhnul dokončení výstavby JE Temelín. Nechyběl ani František Hezoučký, který se díky zkušenostem nabytým spouštěním všech dnes českých jaderných bloků stal důležitou součástí zahraničních kontrolních misí. František Janouch působil nejprve na českých jaderných elektrárnách a později dlouhodobě i na švédských a stal se mediálně nejznámějším propagátorem jaderné energetiky. Posledním, kdo převzal medaili z rukou Jiřího Havlíčka, statutárního zástupce ministra průmyslu a obchodu, byl Štefan Rohár, který spojil svůj život se spouštěním jaderných bloků a se zvyšováním jejich bezpečnosti.

Vladislav Větrovec