2. září oznámili představitelé Saúdské Arábie plány, které mají z této země udělat centrum jaderné energetiky na Blízkém východě. Jaderné reaktory mají být podle jejich prohlášení používány výhradně pro mírové účely a stavět se má začít do konce tohoto roku.

АЭС Барака_1
Díky snahám saúdskoarabské vlády o diverzifikaci dodavatelů jaderných boků je velmi pravděpodobné, že se mezi 16 plánovanými bloky objeví reaktory APR-1400 stavěné v JE Barakah ve Spojených arabských emirátech společností Kepco. (Zdroj: Seogan.ru)

Saúdskoarabská královská rodina plánuje během 20 let dosáhnout 15% podílu jádra na výrobě energie, na což bude potřebovat jaderné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 18 GWe. Nárůst na 15 % podílu v energetickém mixu je plánován i u solárních elektráren, což má zajistit jejich celkový instalovaný výkon 40 GWe.

Do výstavby 16 jaderných bloků je Saúdská Arábie připravena investovat 80 miliard dolarů (přibližně 1,7 bilionu korun, tzn. cca 107 miliard za jeden blok), s úmyslem postavit je co nejrychleji to bude možné a spustit první blok během osmi let. Výše investic do solárních elektráren je plánována ve výši 240 miliard dolarů (zhruba 5,1 bilionu korun), ačkoliv se očekává, že nové technologie je umožní snížit téměř na polovinu této hodnoty.

 

Spotřeba energie a energetický trh

Spotřeba energie v Saúdské Arábii roste výrazně rychleji než v kterékoli jiné zemi Blízkého východu a téměř veškerá energie je vyráběna spalováním ropných produktů a zemního plynu. Spotřeba přesahuje 200 TWh za rok (spotřeba energie na hlavu je zhruba 7200 kWh, pro srovnání v ČR jsme loni spotřebovali 58,7 TWh) a do roku 2030 by se podle odhadů měla zdvojnásobit.

Energie je na Blízkém východě spotřebovávána především při odsolování mořské vody a při klimatizaci budov. Saúdská Arábie odsolí přes miliardu kubíků vody každý rok a během dalších deseti let by mělo toto číslo stoupnout na dvojnásobek kvůli velkému přírůstku populace.

Aby vláda Saúdské Arábie umožnila naplnění potřeb rostoucí populace, restrukturalizovala energetický sektor, čímž podnítila soukromé i veřejné investice, které do něj proudí. Průmysl má nově možnost zajistit si vlastní výrobu energie a přebytky prodávat státu, dále mají být například privatizovány některé části státní společnosti Saline Water Conversion Corporation zabývající se odsolováním mořské vody.

Největší změnou v energetickém sektoru je uvedení jádra a obnovitelných zdrojů na scénu. Oba zmíněné zdroje jsou vhodné ke společné výrobě elektřiny a tepla, které je potřeba k odsolování mořské vody. Území Saúdské Arábie zahrnuje kromě jiného i přes milion kilometrů čtverečních vyprahlé půdy, nad níž se jen velmi zřídka objeví mrak a která je tedy vhodná k umístění jak fotovoltaických, tak slunečních tepelných elektráren.

Aby bylo možno využívat velké obnovitelné zdroje umístěné v oblastech daleko od hlavních osídlených oblastí, je potřeba zajistit stabilní zdroje pro základní zatížení (minimální hodnotu spotřeby energie během dne). Právě v tomto druhu výroby spočívá hlavní výhoda jádra.

„Rozvoj jádra je zásadní pro naplnění rostoucích energetických potřeb Saúdské Arábie, mezi něž patří výroba elektřiny, odsolování mořské vody a snižování závislosti na fosilních palivech,“ uvedli představitelé této země. K lokalitám pro budoucí jaderné elektrárny s reaktory III. generace se řadí Jubail v Perském zálivu, Rabuk a Jizan na pobřeží Rudého moře, kde mají spolu s jadernými bloky vzniknout i odsolovací zařízení napájená elektřinou z těchto bloků.

Tato změna energetiky Saúdské Arábie je nezbytná pro ekonomickou budoucnost této země, protože je zde na výrobu elektřiny každoročně spálena téměř miliarda barelů ropných produktů. Mnohem ekonomičtější je namísto toho prodat tyto suroviny západním zemím nebo Číně. Ropné produkty spalované za tímto účelem jsou saúdskoarabskou vládou značně dotovány, což zvyšuje produkci odpadů a neefektivnost a působí škodlivě na výši HDP. Představitelé saúdskoarabské vlády se obávají, že trend rostoucí spotřeby ropy poškodí ekonomiku této země už v řádu několika let, takže změnu energetiky potřebuje začít realizovat právě teď.

 

Situace v okolních zemích

Saúdská Arábie ale není jedinou zemí Blízkého východu, která chce jadernými elektrárnami a obnovitelnými zdroji nahradit spalování své drahocenné ropy a zemního plynu. V emirátu Abú Dhabí, největšího územního celku Spojených arabských emirátů, vzniká čtyřbloková jaderná elektrárna Barakah budována jen za účelem náhrady spalování fosilních paliv. Podobně emirát Dubaj plánuje během 20 let dosáhnout 20 % podílu jaderné energetiky na výrobě energie.

Nedávno byl v SAE zahájen provoz jedné z největších slunečních tepelných elektráren světa., Šams 1 o výkonu 100MW Šams 1, která stála 600 milionů dolarů (cca 12,8 miliardy korun). Nicméně k vyrovnání výkonu čtyř jaderných bloků v lokalitě Barakah, které budou během několika let spuštěny společností Kepco, by bylo potřeba postavit dvě stě dalších elektráren typu a velikosti Šams 1.

Saúdská Arábie těmto počtům rozumí a je jí také jasné, že jádro je pro ni nejlepší náhradou fosilních paliv jako stabilního zdroje energie. Dalším, co tuto zemi na jádru láká, může být i to, že zavedením jaderné energetiky získává země u svých sousedů jistou úctu, jako třeba v případě Íránu.

home1
Sluneční tepelná elektrárna Šams 1, která používá parabolická zrcadla k soustřeďování slunečních paprsků na trubici vedoucí ohniskem zrcadel. V trubici proudí olej, který je ohříván až na 393 °C a poté sváděn do tepelného výměníku. Z něj vychází pára o teplotě 380 °C, která je po ohřátí na 540 °C v pomocném ohřívači vedena na turbínu. (Zdroj: Shamspower.ae)

 

Zapojení mezinárodních společností

Protože Saúdská Arábie vstupuje na trh s jadernými technologiemi s poptávkou po 16 blocích, dostává mezinárodní soupeření rychlý spád. V září 2013 podepsaly společnosti GE Hitachi Nuclear Energy a Toshiba/Westinghouse smlouvy s Exelon Nuclear Partners na spolupráci v soutěžích vypsaných Saúdskou Arábií. Francouzské společnosti Areva a EDF uzavřely několik dohod se saúdskoarabskými společnostmi a univerzitami a podobně má tato země dohody i s Argentinou, Jižní Koreou, Ruskem, Českou republikou a Spojeným královstvím. V Číně se Saúdská Arábie zaměřila na společnost China National Nuclear Corporation.

Důvodem k takovému množství dohod s různými společnostmi je opatrnost saúdskoarabské vlády, která chce mít vícero dodavatelů hlavních komponent, jako jsou rektory, parogenerátory, turbíny, záložní dieselové generátory i samotné budovy.

Mezi těmito zeměmi jsou Spojené státy zastoupeny jen společností Westinghouse většinově vlastněnou japonskou Toshibou, protože země, která má zájem o spolupráci s USA v oblasti jaderných technologií, musí přistoupit na tzv. dohodu 1-2-3, kterou vyžaduje jejich legislativa. Tímto typem dohody se zájemce o spolupráci zříká snah o obohacování uranu a přepracování jaderného paliva. Technologie potřebné pro tyto činnosti by podle zákonodárců Spojených států mohly být zneužitelné pro výrobu jaderných zbraní, takže se tato země soustředí jen na uzavírání spolupráce v oblasti technologií použitelných výhradně pro mírové účely.

Zdá se zvláštní, že tento „významný spojenec Spojených států na Blízkém východě“ nesouhlasil s tímto druhem dohody o nešíření jaderných materiálů, i když již uzavřel dohodu o jaderné bezpečnosti s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, která bude z tohoto hlediska dohlížet na zdejší reaktory.

Aby došlo k uzavření dohod o nešíření jaderných materiálů s některou ze zemí začínající s jadernou energetikou, je nutné ji přesvědčit, že země jako Kanada, Francie, Rusko a Spojené království jim budou dodávat jaderné palivo, důležité technologie a ostatní služby spolehlivě a že tyto dodávky nebudou zneužívány k politickému tlaku. Poslední zmíněná obava zemí zavádějících jadernou energetiku není jen banální záležitostí budící znepokojení, ale důležitou otázkou, která vedla Írán ke snaze o vyvinutí vlastní technologie na obohacování uranu. Tato země se snaží dostat se do pozice hlavního hráče v jaderné energetice na Blízkém východě díky poskytování služeb svým sousedům (v některých případech i svým nepřátelům, jako je právě Saúdská Arábie) v oblasti obohacování jaderného paliva.

 

Stabilita regionu

Na závěr by stálo za to zmínit otázku sunnitsko-ší’itských konfliktů, které mají na Blízkém východě téměř 1400leté trvání. Írán je jedinou zemí vedenou ší’ity, která plánuje jadernou energetiku. V čele Jordánska, které nedávno na svém území objevilo velké zásoby uranu, stojí sunnité. Zámožné země jako Katar a SAE je opět veden sunnity, stejně jako Turecko, které má nejsilnější armádu ze zemí Blízkého východu a je členem NATO.

K sunnitům se řadí i teroristické organizace jako Islámský stát či Al-Káida, takže není jednoduché předpovědět, jak se spor těchto dvou islámských větví promítne do počátků jaderné energetiky na Blízkém východě. Jedno je ale jisté, Saúdská Arábie, země s největšími zásobami ropy na světě, brzy vstoupí do společnosti států s jadernou energetikou.

Zdroj: Forbes.com

O autorovi

admin

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..