Na soutěž TeMP (Turnir Molodych Professionalov – Soutěž mladých profesionálů) pořádanou v Moskvě Akademií Rosatomu se vypravila skupina čtyř studentů z Fakulty strojní ČVUT. Udělali jsme s nimi rozhovor o jejich účasti na soutěži a o propagaci jádra v České republice, která byla jejich tématem.
Mohli byste se na úvod našim čtenářům trochu představit? Jaký obor studujete a podobně?
Malec: Jmenuji se Stanislav Malec, studuji Fakultu strojní ČVUT, obor Jaderná energetická zařízení. Nyní jsem v prvním ročníku a předtím jsem studoval obor Technika prostředí.
Faust: Já se jmenuji Tomáš Faust, studuji ten samý obor a jsem ve druhém ročníku magisterského studia.
Melichar: Mé jméno je Tomáš Melichar a studuji první ročník magisterského studia na Strojní fakultě, obor Jaderná energetická zařízení.
Vimpel: Jmenuji se Jan Vimpel a také studuji první ročník magisterského studia na Fakultě strojní.
Vypravili jste se do Ruska na událost označovanou zkratkou TeMP. Mohli byste přiblížit, o co se vlastně jednalo?
Faust: Byl to turnaj mladých profesionálů. Každý z mnoha týmů měl nějaký konkrétní úkol a šlo o to, jak ho dokáží zpracovat, prezentovat a posléze i obhájit. Všechny úkoly byly z oblasti jaderné energetiky.
Malec: Byly asi čtyři kategorie a do každé se dostaly dvě finálové dvojice. Ty měly mezi sebou souboj a při tom se rozhodovalo o vítězi. Na závěr byl ještě vybrán celkový vítěz z těch čtyř skupin.
Jaké téma jste měli zadáno vy?
Malec: Zlepšení podpory jaderné energetiky českou veřejností.
Byli jste v Rusku poprvé, nebo už jste tam měli možnost být na jiné podobné akci?
Malec: Všichni jsme tam byli poprvé.
Jaké dojmy jste si odvezli z Moskvy a ze soutěže?
Melichar: Bylo to hodně zajímavé, jak město, tak soutěž. Líbila se mi organizace celé soutěže, která byla dost na úrovni. Pěkně se o nás postarali a město jako takové bylo velice zajímavé, zatím jsem asi nebyl v zajímavějším městě.
Vimpel: Mě se Moskva jako město příliš nezamlouvala, ale soutěž probíhala dobře a zázemí bylo opravdu kvalitní, takže celkové dojmy mám dobré.
Faust: Zdálo se nám to poměrně krátké – nebo abych to lépe vyjádřil: Prezentace měly 6 nebo 7 slidů, což bylo na poměrně dost krátké povídání. Před přípravou prezentace nám poslali ukázkovou prezentaci a podle ní se museli všichni řídit. Celkově měli dobře udělaný koncept a bylo to pěkně připravené. Navíc to až tak krátké nebylo, protože jednotlivé týmy soutěžily mezi sebou tím, že si navzájem pokládaly otázky. Porota se také ptala a nakonec přišlo ještě krátké shrnutí, takže ve výsledku toho každý tým pověděl hodně.
Jak dlouho tedy jeden tým prezentoval?
Faust: Úvodní prezentace mohla mít tak 8 až 10 minut, pak následovalo několik dalších kol kladení otázek, takže to celkově zabralo zhruba půl hodiny.
Jaká byla atmosféra během soutěže?
Malec: Řekl bych, že přátelská, jednotlivé týmy se znaly a povídaly si spolu. Všichni kromě nás uměli rusky včetně Turků, kteří tam také soutěžili. V podstatě celá ta soutěž byla v ruštině, anglicky tam nikdo nemluvil, jen my.
Předpokládám tedy, že jste dostali tlumočníka.
Malec: Ano, měli jsme ho.
Jak dlouho vám trvala příprava prezentace?
Faust: Nám byl úkol zadaný asi týden a půl před odletem, takže takhle dlouho jsme na tom pracovali.
Co vám přinesla účast na soutěži, co jste si odsud odvezli nového?
Malec: Hlavně jsme poznali Moskvu, což je trochu jiné město než naše Praha. Poznali jsme i tamní kulturu.
Faust: Určitě jsme také získaly nové kontakty. Také ta soutěž mě překvapila, jak byla pěkně udělaná, takže i to jsme poznali.
Vimpel: Odvezl jsem si především nové zážitky z Ruska. Ze soutěže samotné jsem si toho příliš mnoho neodvezl, protože byla v ruštině.
Melichar: Velice zajímavá zkušenost bylo, že jsem si mohl vyzkoušet prezentaci před stovkami lidí.
Nyní bychom se mohli přesunout k tématu vaší prezentace. Jak znělo?
Faust: Oficiální název byl Nuclear industry promotion strategy in Czech Republic, čili se jednalo o navrhnutí způsobu, jak zvýšit podporu jaderné energetiky v České republice.
Šlo jen o takový nápad, jak na to, nebo máte v plánu v tom pokračovat a realizovat myšlenky zmíněné v prezentaci?
Faust: Bylo by to pěkné, ale to by se toho musel chytit třeba sponzor.
Jak hodnotíte propagaci jádra v ČR?
Malec: Jediným propagátorem v České republice je zřejmě ČEZ. Nikdo jiný, třeba firmy zabývající se výrobou jaderných zařízení jako Škoda JS nebo Vítkovice, o to příliš nemá zájem a do té propagace moc nedávají kromě vlastních oborů, které mají na školách.
Faust: Myslím si, že například ČEZ nebo SÚJB poskytují dostatek informací, ale mají je jenom na svých stránkách. Tam to najde pouze člověk, který to přímo hledá. Nejsou to informace předkládané veřejnosti.
Melichar: Podle mého názoru tu není propagace na moc vysoké úrovni. V české republice je spíše více kampaní proti jádru než těch pozitivních. Na tom by se mělo zapracovat určitě. Všeobecně ale veřejné mínění o jaderné energetice není špatné a řekl bych, že je na docela vysoké úrovni.
Jakým způsobem byste navrhovali, aby se to zlepšilo?
Faust: Šlo by především o sérii přednášek s různými experty ať už na školách, ve firmách, v knihovnách nebo jinde.
Malec: Bylo by potřeba zapojit i starší generaci, pro niž jsou nejpřístupnější přednášky v knihovnách.
Ve své prezentaci jste se zmiňovali o mýtech spojených s jadernou energetikou. Jakými mýty je podle vás ovlivněna česká veřejnost?
Malec: Převážně mají strach z toho, že se někde začne stavět. Neuvědomují si, že jim to přinese pracovní místa a že riziko jaderné energetiky je podstatně nižší než u uhelných elektráren, kterým se dostává větší propagace než jaderným elektrárnám.
Faust: Mám zkušenost s tím, že hodně lidí si myslí, že je možné, aby jaderná elektrárna vybouchla jako atomová bomba. Podobných fikcí je mezi lidmi více.
Tohle úzce souvisí s otázkou geologického úložiště, která není veřejností příliš dobře přijímána. Myslíte si, že by to šlo nějak zlepšit?
Faust: Myslím si, že by bylo potřeba zavést diskuzi s lidmi z lokalit, o nichž se uvažuje. Co jsem tak slyšel, zatím to probíhá tak, že jsou vybrány lokality a je to předáno médiím. Lidé se to pak dozví jen z médií, automaticky se zablokují a jsou výrazně proti.
Malec: Navíc je třeba místním vysvětlit, že nehrozí nebezpečí, protože uložený materiál má nízkou aktivitu a nic nebezpečného neproniká ven. Oni toho o tom moc nevědí, nechápou to a nerozumějí tomu.
Faust: Ve Finsku k tomu přistoupili formou diskuze a lidé pak souhlasili s výstavbou úložiště. Určitě by bylo zajímavé některé tamní obyvatele nebo jejich starostu pozvat k nám na diskuze s veřejností.
Melichar: Další možností by byly finanční kompenzace. Čím vyšší by byly, tím větší by byla šance, že na to lidé přistoupí.
Je podle vás reálné, že by někdy v budoucnu vzniklo v ČR hlubinné úložiště?
Malec: Záleží na tom, jaká bude vybrána oblast a jak se k tomu postaví obyvatelstvo. Řekl bych, že když bude zlepšena propagace a diskuze s veřejností, tak to časem bude povoleno.
Faust: Myslím si, že v dohledné době se tak nestane.
Dělali jste v rámci svého projektu nějakou anketu?
Malec: Ano, měli jsme připraveno přibližně 15 otázek zaměřených na výstavbu jaderné elektrárny a pár otázek na hlubinné úložiště.
Jaké byly ve zkratce výsledky?
Faust: Podpora jaderné energetiky byla obecně poměrně vysoká. Shodovalo se to s výzkumy, které byly provedeny již dříve a v nichž podpora překračovala 60 %. Poměrně hodně lidí souhlasilo s tím, že by bylo potřeba dostavit Temelín, ale co se týkalo úložiště, tak podpora byla méně než poloviční.
Malec: Zajímavé bylo také to, že asi polovina lidí, která řekla, že by v České republice chtěla úložiště, odpověděla negativně na otázku, zda by se mělo nacházet v jejich lokalitě.
Koho jste se ptali?
Malec: Anketa se šířila přes sociální sítě, emaily a známé. Věková skupina měla rozsah kolem dvaceti až čtyřiceti let, většinou jsme se ptali vzdělanějších lidí.
Děkuji vám za názory a před tím, než se rozloučíme bych pro vás měl bonusovou otázku na závěr. V zahraničí, obzvláště ve Spojených státech, je dnes velice diskutovaná otázka malých modulárních reaktorů. Myslíte si, že by se někdy v budoucnu mohlo stát, že by v České republice něco takového stálo, nebo by se náš stát měl držet zavedených a vyzkoušených technologií, s nimiž má dlouholeté zkušenosti?
Malec: Podle mě je u nás největší šance postavit větší elektrárnu, jelikož máme stabilní geologické podloží a rozsáhlou síť. I z hlediska investičních nákladů se u nás spíše uplatní větší bloky.
Faust: Myslím si, že máme kvalitní elektrifikační soustavu, takže tu nemáme žádné ostrovy, které by vysloveně vyžadovaly malé reaktory. Je to velice pěkná technologie, ale nemyslím si, že by v České republice měla nějaké extrémní uplatnění. Nejsme na to připraveni, ani co se týká zákonů.
