Pondělí, 21 září
Shadow

Čína plánuje mít do roku 2050 více jaderných bloků než USA a Rusko dohromady, pomoci jí v tom má thorium

Čína potřebuje získávat energii každým způsobem, který je na jejím území realizovatelný – pomocí elektráren spalujících uhlí, plyn, biomasu i pomocí solárních větrných a jaderných elektráren. Konkrétně závislost čínské energetiky na uhelných elektrárnách se stává velmi vážným problémem, protože jejich komíny spolu s komíny průmyslových podniků vytváří v oblastech koncentrace výroby téměř stálé oblasti smogu oblasti, kam nedopadá mnoho slunečních paprsků a obyvatelé jsou zde pohlceni vysilující mlhavou špínou. Čínská vláda na tento problém reaguje velice urgentně a snaží se rozšířit sledování znečištění ovzduší, nové regulace a především nové zdroje energie. Na vrcholu jejího seznamu sice stojí zemní plyn a OZE, ale i jádro je základním kamenem budoucnosti čínské energetiky.

first_thorium_reactor
Indická představa o podobě jaderného ostrova elektrárny s reaktorem AHWR (Advanced Heavy Water Reactor), který by používal thoriové palivo. Zahájení výstavby je plánováno na rok 2016. (Zdroj: Iaea.org)

Dnes má Čína v provozu 20 jaderných reaktorů a staví dalších 28, což je podle údajů World Nuclear Association asi 40 % z jaderných bloků budovaných ve světě. V loňském roce Čína plánovala přidat do sítě jaderné elektrárny o instalovaném výkonu téměř 9 GW, ovšem i po tomto nárůstu výkonu vyrábí jádro v Číně jen méně než dvě procenta elektřiny (70 % elektřiny stále pochází ze spalování uhlí). Čína má ale velké plány a podíl jádra má výrazně růst. V roce 2020 plánuje celkový instalovaný výkon jaderných elektráren 60 GW a v roce 2050 dokonce 150 GW. Speciálně Hongkong má v plánu v roce 2020 získávat polovinu své elektřiny z jádra. Pro srovnání kupříkladu Kanada ve svých 19 jaderných reaktorech (celkový výkon 13,5 GW) vyrábí 15 % elektřiny, ve Francii běží 58 jaderných reaktorů (63 GW celkově) podílejících se na výrobě elektřiny v této zemi 75 %. Ve Spojených státech vyrábí 100 jaderných reaktorů (celkem 99 GWe) 19 % tamní elektrické energie a v Rusku je podíl jádra 16,5 % při 33 provozovaných blocích (24 GW).

Jaderná energetika přináší dobře známá rizika, kupříkladu Japonsko mělo před Fukušimou podobné ambice jako Čína, ale havárie elektrárny Fukušima Dajiči je pohřbila. Kromě toho, že použité jaderné palivo je vysoce radioaktivní, je uran používaný většinou dnešních jaderných elektráren na Zemi jen v omezeném množství (uran 235 tvoří 0,72 % přírodního uranu) a ve srovnání s jinými štěpitelnými prvky je poměrně drahý. V současné době je Čína výhradně dovozcem uranu pro své jaderné elektrárny.

V této oblasti má ale Čína také velké plány, protože tamní úřady stanovily, že do desíti let bude vyvinut zcela nový princip jaderné elektrárny, která by nebyla závislá na uranu. V lednu spustil Ťiang Mien-cheng, syn bývalého prezidenta Čínské lidové republiky Ťiang Ce-min, program na vývoj jaderné elektrárny s thoriovým reaktorem, který bude používat k získávání energie především štěpení thoria namísto dnes běžně využívaného uranu. Čínská akademie Chinese National Academy of Sciences měla na rozjetí projektu rozpočet 350 milionů dolarů (zhruba 7 miliard korun) a 140 vědců, v příštím roce by mělo dojít k navýšení počtu vědeckých pracovníků na 750.

Původní harmonogram počítal s dostavěním prvního plně funkčního thoriového reaktoru za 25 let, ale plán byl o deset let zkrácen. „Dříve se čínská vláda zajímala o jádro především kvůli nedostatku energie,“ uvedl profesor Li Čung, vedoucí představitel projektu na vývoj thoriového reaktoru, pro South China Morning Post, „nyní je důvodem spíše smog.“

„Problém uhelných elektráren je zřejmý. Pokud by došlo k zdvojnásobení spotřeby energie a energetický mix by se nezměnil, Čína by se brzy udusila znečištěným vzduchem. Jaderná energetika představuje jedinou možnost pro nahrazování uhelných elektráren ve velkém měřítku a thorium dává velké naděje, že se to jednou skutečně stane.“

Výzkum thoriových reaktorů není nic zcela nového, již v šedesátých letech byl ve Spojených státech vyvinut 8MW prototyp reaktoru ve výzkumném ústavu Oak Ridge National Laboratory. V následujících čtyřech desetiletích o ně ale zájem opadával stejně jako klesalo financování jejich vývoje, technické potíže tak zůstaly a reaktory s uranovým palivem získaly převahu. Dalším faktorem bylo to, že reaktory produkující plutonium pro jaderné zbraně také používaly jako palivo uran. S růstem nákladů spojených s dopadem na životní prostředí (ať už během těžby a zpracování uranu, nebo při odstraňování jaderných havárií) a ambicemi některých zemí o náhradu fosilních zdrojů, je možné očekávat rostoucí zájem o thoriové reaktory i v USA, Velké Británii a Japonsku. Svým desetiletým termínem stanovila Čína extrémně krátkou hranici, protože většina technologií je stále ještě nevyzkoušená a hlavní problémy zatím nebyly vyřešeny.

„Tohle je rozhodně závod,“ uvedl profesor Li. „Čína se vydala do zuřivé soutěže s jinými zeměmi a stát se prvním pro ni nebude vůbec jednoduché.“ Dodal, že podmínky, za nichž pracují, připomínají válečný stav. Vhodné označení použil čínský premiér Li Kche-čchiang, který vyhlásil „válku proti znečištění vzduchu“.

Někteří doufají, že díky takovému množství vědeckým pracovníků a financí, se podaří překonat technické a výrobní potíže během krátké doby. Vědci prosazují harmonogram, který by reagoval na změny klimatu před tím, než dojde k „nenadálým, neočekávaným a potenciálně nevratným změnám“, což bylo uvedeno ve zprávě organizace American Association for the Advancement of Science.

Thorium je hojný chemický prvek, jehož těžba sice není náročná, ale jeho použití v jaderných elektrárnách představuje jisté bezpečnostní otázky a navíc při tom bude vznikat vysoce radioaktivní odpad (to je stejné jako u současných jaderných elektráren). Bude těžší z thoria vyrobit jadernou bombu než z obohaceného uranu, takže bude prospěšné pro snahy o nešíření jaderných zbraní.

„Nepřikládal bych tomu příliš velkou váhu,“ řekl Tom Cochran, vedoucí výzkumník jaderného programu organizace Natural Resource Defense Council a člen dozorčí komise amerického Ministerstva energetiky, pro ThinkProgress. „Čína se dnes kouká po všem, co má přívlastek ‚jaderný‘. Mají velmi rozvinutý civilní výzkumný program a zájmy. Uvidíme, co vznikne z jejich snah o thoriový reaktor.“

Pan Cochran zmínil, že některé americké společnosti se také zabývají thoriovými rektory a že Indie má dlouhotrvající program na vývoj této technologie, ale nemyslí si, že by to někam vedlo. „A pokud by Čína během deseti let opravdu přišla s fungujícím thoriovým reaktorem, co pak? Stejně by mezitím postavila desítky klasických jaderných reaktorů používajících nízko obohacený uran,“ sdělil pan Cochran.

Zdroj: Thinkprogress.org, World Nuclear Association

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..