Pátek, 25 září
Shadow

Jaderná elektrárna Hinkley Point C – příklad nebo výjimka?

Pokud bude konečné rozhodnutí všech stran o investici kladné a projekt Hinkley Point C se rozjede, stane se nevyhnutelně možným modelem nové jaderné elektrárny kdekoliv jinde na světě. Je jasné, že další evropské země (například Česká republika a Polsko) mající zájem o nové jaderné elektrárny toto pečlivě sledují.

Model budoucí podoby dvou nových bloků v jaderné elektrárně Hinkley Point C, které zde bude stavět společnost EDF. (Zdroj: Edfenergy.com)
Model budoucí podoby dvou nových bloků v jaderné elektrárně Hinkley Point C, které zde bude stavět společnost EDF. (Zdroj: Edfenergy.com)

Jak je známo, model, kdy provozovatel jaderné elektrárny na sebe vezme všechna rizika (jak to Rusové plánují udělat a Areva udělala v Olkiluotu) má poměrně omezenou použitelnost, protože většina firem, jako je například Westinghouse nebo General Electric, touto cestou jít nemůže. Země přijímající výhody pomocné síly, ať už je to od místního provozovatele nebo od vlády, musí bezpodmínečně nést většinu rizik.

Hinkley Point C se nakonec může ukázat jako dobrý model sdílení rizik mezi dva orgány, ale vyžaduje to odvážnou společnost (opírající se o partnerské investory) a vládu ochotnou zaručit zdvojnásobení budoucí ceny ze současné velkoobchodní ceny (což je dnešní přístup ve Velké Británii). Takto vypadá prvotřídní poskytovatel služeb a vláda, která opravdu stojí o rozšíření jaderné energie (což britská vláda určitě stojí).

Příliš drahá výstavba

Při současném stavu věcí budou v Evropě a Severní Americe ještě dalších 10 až 15 let nové jaderné projekty, jako je například Hinkley Point C spíše velkou výjimkou než pravidlem. Úroveň stavebních nákladů v jaderné energetice je příliš vysoká. Doufá se, že tyto náklady nakonec ostře klesnou, až bude dosaženo sériové výroby standardizovanějších reaktorů spíše než výstavby jednotek, které jsou první svého druhu. Úzká spolupráce s Číňany a Korejci s využitím jejich (pravděpodobně) vynikajících schopností projektového řízení může také pomoci. Ale nové jaderné elektrárny jsou velké a drahé – nenajde se lepší způsob?

V poslední době obnovený zájem o malé modulární reaktory (SMR) je zřejmě odpovědí na tuto otázku, ale hlubší reflexe je vyvolána v nedávném článku z Breakthrough Institute s názvem Jak vyrábět jadernou energii levně. Argumentuje tím, že dnešní velké lehkovodní reaktory nejsou v ekonomickém slova smyslu „vhodné pro daný účel“. Pokud bychom se vrátili do doby, kdy se tlakovodní reaktory prosadily jako základ jaderné energetiky, tj. do let 1950 až 1960, našli bychom pravděpodobně mnohem lepší alternativy. Tento kritický pohled není nic nového a existuje mnoho výrobců jaderných reaktorů, kteří budou říkat, že jejich technologie je nejlepší (což je svědectví o přežívání vážné diskuze na téma thoria jako paliva). Ale kritiku je třeba brát vážně: jaderná energetika má opravdu velké problémy s náklady.

Náklady na jadernou bezpečnost

Zatímco v nynější době provozované jaderné elektrárny produkují energii za přijatelnou cenu, ty nově postavené se stávají postupně dražší zejména z důvodu přísných stavebních norem, ekologických a bezpečnostních předpisů a nákladů na pracovní sílu.

Bezpečnostní prvky nezbytné pro reaktory současné generace, jako jsou především masivní kontejnmentové budovy a vícenásobné redundantní chladicí a záložní systémy, tvoří významnou část těchto nákladů. Protože u tlakovodních reaktorů je potřeba vodu udržovat pod tlakem, jsou vyžadovány nákladné systémy jak pro chlazení a reaktorovou nádobu, tak nákladné a složité záložní systémy vstřikující další chladicí kapalinu v případě, že primární chladicí systém selže. Kvůli výstavbě čím dál tím větších reaktorů je potřeba navrhnout nové bezpečnostní systémy tak, aby zahrnovaly potenciálně větší nehody. Velké reaktory produkují sice více elektřiny, ale také vyžadují větší a silnější kontejnmenty, k jejichž výstavbě se používá nákladný beton a ocel.

Ačkoli by nepochybně některé z těchto vzrůstajících nákladů mohly být omezeny s vyšší mírou standardizace, něco se jasně pokazilo, když cena vyspělé technologie má tendenci zvyšovat se než klesat. Tento negativní ekonomický trend hovoří ve prospěch SMR, ale ani malé modulární reaktory nemusí být tím pravým řešením.

Článek z Breakthrough Institutu rozumně ukázala prstem na oblasti, kde náklady lze snížit a kde ne. Navrhuje čtyři oblasti pozornosti při navrhování nových jaderných reaktorů:

Z hlediska bezpečnosti musí mít návrh inherentní bezpečnostní vlastnosti eliminující potřebu drahých a redundantních bezpečnostních systémů.

Návrhy musí využívat stávajících dodavatelských řetězců a nevyžadovat rozvoj nebo zavádění nových nebo neověřených materiálů a paliv.

Modularita musí umožnit, aby se celé reaktory a jejich díly mohly vyrábět masově a montovat jednotně.

Je třeba zvýšit tepelnou účinnost, aby i fyzicky menší jaderné elektrárny generovaly více elektřiny.

Je navrhováno, že ekonomika se musí stát v budoucnosti hlavním kritériem. Bezpečnost je zásadní, ale s výstavbou většího množství reaktorů III. generace, se musí firmy dívat dopředu a pracovat na něčem lepším.

Zdroj: Neimagazine.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..