Výzkumné centrum Forschungszentrum Jülich v Německu ukončilo provoz tokamaku TEXTOR po 30 letech výzkumu. Místní vědci se nyní budou více věnovat testování materiálů a výzvám spojeným s kontinuálním provozem.
Výsledky získané na tomto středně velkém tokamaku významně urychlily některé oblasti mezinárodního fúzního výzkumu. Ve středu 4. prosince v 18 hodin ale počítače zaznamenaly data z výboje naposledy. Teď, když je hlavní tahoun výzkumu odstaven, začnou výzkumníci z Jülich pracovat na řešení zbývajících překážek na cestě k bezpečným, k životnímu prostředí šetrným elektrárnám s dostupným palivem.
„TEXTOR nám velmi pomohl získat dostatek znalostí o tom, jak fúze funguje,“ říká profesor Ulrich Samm, ředitel Ústavu pro energetiku a výzkum klimatu – sekce Fyziky plazmatu. Pokud se podaří zvládnout slučování atomových jader, lidstvo získá přístup k takřka nevyčerpatelnému zdroji energie.
Od roku 1983, Tokamak EXperiment for Technology Oriented Research (odtud pochází zkratka TEXTOR) vyprodukoval řadu vědecky velmi významných výsledků. Například v roce 1989, zde byla vyvinuta boronizace, metoda úpravy stěny vakuové komory, která byla následně použita na většině fúzních experimentů ve světě. V roce 1991 vědci z Jülich použili metodu kontrolovaného chlazení zářivé energie plazmatu na tokamaku TEXTOR. Tato metoda umožňuje uchování horkého vodíkového plazmatu při teplotě až 10 milionů stupňů Celsia, zatímco teplota na okraji je dost nízká, aby ji materiály dokázaly vydržet. Nedávné testy odolných dlaždic stěny vyrobených z wolframu navíc přispěly k rozhodnutí použít tento kov i v případě mezinárodního projektu ITER, který by měl ve Francii začít pracovat na začátku příštího desetiletí.
TEXTOR byl původně postaven za účelem studia vzájemné interakce plazmatu se stěnou vakuové komory. Vzhledem k hodnotám teploty a hustoty plazmatu nutným k fúzním reakcím nemohl TEXTOR nikdy simulovat podmínky podobné budoucí fúzní elektrárně, na to byl příliš malý. Z podobných důvodů nemohl tento stroj ani prozkoumávat problémy spojené s kontinuálním provozem. „Ovšem teď je zajištění kontinuálního provozu jednou z posledních překážek na cestě k výrobě elektrické energie, teď když jsme odstavili TEXTOR budeme se soustředit na tuto výzvu,“ dodal Samm.
Fyzici plazmatu z Jülich zdůraznili nové zaměření svého výzkumu symbolickým aktem. Po posledním výboji na tokamaku zmáčkli tlačítko a monitory v kontrolním centru už neukazovaly vnitřek komory tokamaku, nýbrž obrázky plazmového generátoru PSI a dalších přístrojů, na kterých nyní bude probíhat intenzivní výzkum. Stálý provoz fúzní elektrárny bude možný, jen pokud budou k dispozici vhodné materiály, ty se budou testovat právě pomocí PSI.
Vědci z Jülich se na tuto změnu orientace výzkumu připravovali dlouhou dobu. Například v březnu letošního roku jmenovalo Forschungszentrum Jülich prof. Christiana Linsmeiera, vynikajícího odborníka na materiály z Institutu Maxe Placka v Garchingu, druhým ředitelem výzkumného centra. Navíc fyzici plazmatu rozšiřovali výzkum mimo TEXTOR, v posledních dnech tvořily experimenty na tokamaku pouze 15% výzkumných aktivit. Vědci z Jülich také budou pokračovat ve výzkumu na evropských a mezinárodních zařízeních, zejména na současném největším tokamaku JET ve Spojeném království. Kromě výzkumu pro ITER a následující demonstrační elektrárnu DEMO, pomůžou také na při experimentech na stelarátoru Wendelstein 7-X v Greisfwaldu, alternativním typu reaktoru, který je složitější než tokamak, ale má i řadu výhod.
Rozebrání TEXTORu, který obsahuje více než 600 tun kovu, bude trvat přes 3 roky.
Zdroj: ITER
