V těsně předvánočním čase se uskutečnilo velice zajímavé setkání českých a německých odborníků z různých oblastí spojených s energetikou. Setkání uspořádaly společně česká Učená společnost a německá Akademie věd v Heidelbergu. Sympózium bylo příspěvkem vědecké obce k diskuzi o řešení jednoho z bolavých problémů současné společnosti.
Mezi německou a českou energetickou koncepcí jsou dnes zásadní rozdíly. Obě země se ale do značné míry pohybují na „stejném energetickém hřišti“, a tak vzájemné pochopení východisek i řešení je nezbytností. Přispět k němu chtěla i konference, která se konala 18. a 19. prosince v Praze, a na které se sešli především vědci zabývající se profesně energetikou.
Zásadní rozdíl mezi oběma sousedními státy spočívá v tom, že Česko má jako klíčovou komponentu pro svůj přechod k nízkoemisní energetice v oblasti produkce elektřiny jaderné zdroje. Další oblastí, která by ke snížení emisí měla v Česku přispět, jsou obnovitelné zdroje. Měly by to však být pouze malé decentralizované zdroje využívající vhodné místní podmínky, například zdroje na biomasu využívající zemědělský odpad v místě, fotovoltaika na střechách nebo větrné zdroje v ideálních větrných místech, kde nenarušují ekologickou situaci v místě.
Hlavně jaderné, ale také obnovitelné zdroje, přispěly k tomu, že podíl produkce elektřiny z uhelných zdrojů poprvé v historii české energetiky klesl pod 50 %. Tuto z ekologického hlediska velmi dobrou zprávu zmínil už hned na začátku příspěvek českého ministra životního prostředí, který přednesla jeho náměstkyně Radka Bučilová. Během celého jednání však byl tento potěšující fakt zmíněn vícekrát. Vynikne to zvláště při srovnání ze situací v roce 2000, kdy byl podíl produkce elektřiny z uhlí větší než 70 %. Změna byla umožněna hlavně spuštěním Temelína a zvýšením výkonu bloků v Dukovanech. Přispěly však i zmiňované obnovitelné zdroje. Například bioplynové zdroje letos dosáhly rekordu v podílu na produkci elektřiny okolo 2,5 %.
V oblasti výroby tepla jsou v Česku snahy dominantně zaměřeny na velký potenciál úspor, spočívajících třeba v zateplování, a možností zapojení obnovitelných zdrojů, ať už jde o využití tepelných čerpadel, slunečních panelů pro produkci tepla nebo využití biomasy či odpadu. Důležité je také vyšší a efektivnější využití plynu a kogenerace.
V Německu je energetická koncepce postavena na odmítnutí využívání jádra. Přechod k nízkoemisní elektroenergetice je tak postaven čistě na využití obnovitelných zdrojů. V tomto směru se spoléhá hlavně na větrné zdroje na severu Německa. Velký výkon se má postavit i fotovoltaických zdrojů, ovšem kvůli jejich mnohem menšímu ročnímu využití výkonu, jejich produkce elektřiny už nebude mít tak vysoký podíl. To je vidět i na současné situaci. V postaveném výkonu i dotacích dominují v Německu zdroje fotovoltaické. Výkon větrných zdrojů je nižší. Přesto větrné zdroje vyrobí dvojnásobek toho, co se získá z fotovoltaických zdrojů.
Zvolená německá energetická koncepce však má také svá úskalí. V přechodné době musí do značné míry přinejmenším z jisté části nahradit jaderné zdroje fosilní elektrárny. Takže, na rozdíl od Česka, v Německu zůstal podíl produkce elektřiny z fosilních zdrojů zhruba stejný. V posledních letech se kvůli pokřivení trhu s elektřinou dotacemi do obnovitelných zdrojů navíc začala opětně zvyšovat produkce elektřiny z uhlí na úkor plynu.
Celý článek najdete zde.
Zdroj: Technet.idnes.cz
