Středa, 23 září
Shadow

Jaderné ledoborce (1. část)

Jaderné ledoborce zakotvené ve svém domovském přístavu Murmansk. (Zdroj: Barentsobserver.com)
Jaderné ledoborce zakotvené ve svém domovském přístavu Murmansk. (Zdroj: Barentsobserver.com)

Na blogu našeho spolupracovníka přibyl další článek, který se tentokrát zaměřuje na ruskou flotilu jaderných ledoborců. V tomto díle vás čeká malý úvod o Severní mořské cestě a ledoborce Lenin, Arktika, Sibir a Rossija. Jen poslední z nich vydržel do dnes v provozu a asi má ještě pár let služby před sebou. Ale čas už se mu krátí. Otiskujeme první část textu, zbytek najdete přímo na blogu.

Při pohledu do minulosti zjistíme, že se z plavidel poháněných jaderným reaktorem osvědčily vojenské lodě a ponorky a z civilní sféry snad jen ledoborce. Čím je způsobeno, že jaderný reaktor našel na palubách civilních lodí uplatnění právě jen na chladném severu? Jak vypadá ruská flotila jaderných ledoborců? Na tyto otázky se zaměříme v tomto článku. Pojednání o civilních plavidlech s jaderným pohonem z jiných zemí najdete v samostatném pojednání.

Severní mořská cesta

Tato námořní trasa vede podél celého severního a východního pobřeží Ruska a její prozkoumávání začalo už v 16. století při hledání cesty do Číny, s níž evropské země stále více rozšiřovaly obchodní styky. Navíc do té doby nejvýhodnější cesta kolem Afriky byla obsazena Portugalci, což zbytek Evropských zemí nutilo hledat jinou trasu. Arktické ledy ale průzkum brzdily a mnoha obchodním lodím zpečetily osud. Navíc část této trasy je během poloviny roku neprůjezdná kvůli ledům a i v létě vyžaduje údržbu pomocí ledoborců. I tak ale na ní byl za dob Sovětského svazu poměrně hustý provoz. Její význam roste se stupňujícím se politickým napětím v Afrických zemích a také v období ozbrojených konfliktů na Africkém pobřeží nebo na Blízkém Východě. Naopak její atraktivnost snižují náklady na doprovodné ledoborce. Její výhodou je také délka a odpadající poplatky za průjezd Suezským průplavem a především prodlevy, které jsou před jeho překonáním běžné. Srovnáme-li délku cesty mezi Hamburkem a Tokijem, získáme tato čísla: Severomořskou cestou přes Behringovu úžinu – 12 456 km, nejkratší cestou Suezským průplavem – 19 932 km, Atlantikem přes Panamský průplav – 22 356 km a Kapskou cestou přes Indický oceán – 26 176 km.

Severní mořská cesta mezi Londýnem a Jokohamou ve srovnání s cestou Suezským průplavem. (Zdroj: Patria.cz)
Severní mořská cesta mezi Londýnem a Jokohamou ve srovnání s cestou Suezským průplavem. (Zdroj: Patria.cz)

K rozvoji Severní mořské cesty také v současné době přispívá hledání nových nalezišť ropy a nerostných surovin. Přístupu a přepravě těchto surovin z bohatých nalezišť, která jsou poměrně snadno přístupná z hlediska jejich dobývání ze země, ale brání silné vrstvy sněhu a ledů. Dalším problémem je řídké osídlení, s nímž je spojena i otázka zásobování těžařských stanic energiemi a potravinami, ale i dostupnost lékařské péče.

Většinu těchto potíží mohou částečně pomoci vyřešit jaderné ledoborce, které mají mnoho výhod oproti klasickým ledoborcům. Kupříkladu používají palivo s vysokou hustotou energie, což jim umožňuje vydržet na vodě i několik let a díky malému objemu reaktoru a paliva mají více prostoru pro převážené zásoby a materiál a také pro zásoby určené pro posádku. Díky tomu není neobvyklé, aby se jaderný ledoborec vydal na moře a vrátil se do přístavu pro zásoby až téměř za rok. Časté doplňování paliva v arktických přístavech je pro svou náročnost velkou nevýhodou ledoborců s klasickými motory, čímž ale jaderné ledoborce netrpí. Díky výkonu jaderného reaktoru také mohou lámat výrazně silnější ledy, některá jaderná plavidla zvládají až 2,9 m silnou ledovou pokrývku.

Důležité je zmínit i to, že většina ruské flotily jaderných ledoborců je již poměrně dost stará a bude potřeba ji v blízkých letech omladit. Životnost těchto plavidel je totiž určena životností reaktoru a nelze ji výrazně prodlužovat. Jak dlouho dovedou jaderné ledoborce vydržet v provozu se dozvíte v části, která je věnována jednotlivým plavidlům. Pro Rusko se tedy stává zásadním vývoj nového ledoborce, který by byl modernější než jeho kolegové a také který by byl větší a silnější, aby mohl snáze prorážet cestu zaoceánským kolosům. Vývoj se poměrně daří, až na různá zpoždění spojená s unikátností stavby, jaderný ledoborec totiž vzniká jen v malých sériích. Stavba ledoborce LK-60 již začala a také vývoj nového reaktoru RITM-200 je v pokročilé fázi.

Jaderné ledoborce

Začátek provozu jaderných ledoborců přišel v roce 1959 a během více než padesáti let prokazovaly spolehlivost a cenné služby nákladním lodím plujícím Severní mořskou cestou. Prvním jaderným ledoborcem byl Lenin, který zahájil svůj provoz v roce 1959, čímž se stal prvním civilním jaderným plavidlem na světě, a pokračoval v činnosti až do roku 1989, kdy byl vyřazen z provozu. Díky svým schopnostem tak stál u zrodu nového odvětví lodního stavitelství a mezi lety 1975 až 2006 vzniklo dalších osm ledoborců a jeden námořní nákladní člun Sevmorput.

O pohon těchto plavidel se starají jaderné reaktory společnosti OKBM Afrikantov, která vyvinula celkem pět typů: OK-150, OK-900, OK-900A, KLT-40 a KLT-40M. Brzy jistě přibude i RITM-200.

Celý článek najdete zde.

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..