Mohou pověry o radioaktivitě zničit světovou energetickou stabilitu?

Tato otázka je díky odklonu některých zemí od jaderné energetiky v poslední době stále aktuálnější. Strach z radioaktivity je všudypřítomný, avšak je opravdu v běžném životě čeho se obávat a co všechno může nastalá panika z úniků radioaktivity ve světě ovlivnit? Nad těmito otázkami se zamyslel americký matematik a fyzik dr. Robert Hargraves z Dartmouth College a my našim čtenářům přinášíme jeho příspěvek z webu theenergycollective.com, doplněný navíc o komentáře a vysvětlivky. 

Téměř milion lidí ročně umírá následkem dýchání znečištěného ovzduší ze spalování uhlí; klimatická teplota země se nejspíše toto století zvýší o dva stupně a více než miliarda lidí stále žije bez elektřiny. A to i přesto, že řešení je na dosah ruky. Řešení, které by nám pomohlo od globálních problémů, jako jsou úmrtí kvůli znečištěnému ovzduší či změna klimatu, a které by mohlo zabránit faktu, že počet lidí, kteří žijí bez proudu, stále přibývá.

Vítaný růst střední třídy ve světě způsobuje, že je mnohem větší poptávka po elektřině. Pokud světové ekonomiky budou natolik silné a prosperující, aby umožnily každému člověku využívat alespoň z poloviny tolik elektřiny, jako považuje běžný Američan za samozřejmost, pak bude muset být výroba elektřiny trojnásobná. Pokud se podíváme na spotřebu elektrické energie ve světě, tak srovnáním zjistíme, že nejvíce kWh/osobu spotřebovávají na Islandě a v dalších severských zemí. V České republice je průměrná spotřeba na jednu osobu denně 17 kWh, což je asi osmkrát méně než na zmiňovaném Islandu a o polovinu méně než ve Spojených státech. Celosvětově pochází většina vyrobené elektrické energie ze spalování uhlí, přičemž v roce 2011 se výroba z uhelných elektráren zvedla o 8%. Touto cestou jde hlavně Německo, které staví více uhelných elektráren. Elektřina ze solárních a větrných zdrojů je příliš nestálá a drahá na to, aby vytlačila uhlí.

A přeci jaderná energetika by mohla vše vyřešit: je cenově dostupná s nízkým dopadem na životní prostředí a díky vysokým požadavkům na bezpečnost se jí nemusíme bát. Přesto, odpor k jaderné energii občas hraničí s pověrami. Pojem pověra je podle slovníku Meriam-Webster definována jako „víra nebo praxe vyplývající z neznalosti, strachu z neznámého, důvěra v magii nebo náhodu či falešná představa příčinnosti … představa založená navzdory důkazům o opaku“. Pojďme se společně na tyto důkazy podívat.

Lidé se přirozeně obávají možných nehod, s nimiž souvisí šíření radioaktivních látek. Vysoké dávky radioaktivity opravdu zabily při nehodě v Černobylu 38 záchranářů a spad jódu s krátkým poločasem rozpadu způsobil 4000 případů rakoviny štítné žlázy a z nich 15 skončilo tragicky. Neexistuje však žádný důkaz, který by potvrdil příčinu dalších tisíce hypotetických smrtí z ozáření předpovězených na základě extrapolace nízkých dávek radioaktivity. Odpůrci jaderné energie často uvádějí počet úmrtí následkem ozáření na jeden milion a to bez jakýchkoliv ověřených důkazů.

Je důležité si říct, že radioaktivní záření působí na lidský organizmus dvěma způsoby – buď jsou to účinky stochastické, bezprahové nebo deterministické, prahové. Deterministické účinky ionizujícího záření se objeví ihned, jsou lokální a s rostoucí dávkou se zvyšuje míra poškození. Oproti tomu ty stochastické jsou lékařsky obtížněji prokazatelné, geneticky závislé a s rostoucí dávkou se pouze zvyšuje pravděpodobnost poškození a to se objevuje nejčastěji ve formě propuknutí rakoviny. Závažnost onemocnění je individuální a takové účinky se prostě mohou nebo nemusí objevit. Cílem radiační ochrany je vyloučit možnost deterministických účinků záření na člověka. K tomu slouží limity, které musí například radiační pracovník jaderné elektrárny dodržovat: dávka musí být menší než 100 mSv za 5 let a ne více jak 50 mSv/rok. Běžný člověk za rok přijme z přirozené radioaktivity průměrně 3 mSv (v ČR až 5 mSv díky zemskému podloží), polovinu z radonu a dceřiných produktů, 10 % z lékařské diagnostiky a 13% z kosmického záření. Přispívají do naší denní dávky radioaktivity také jaderné elektrárny? Ano, ale pouze 0,008%. Takže více radioaktivity přijmeme například v potravinách. Dodejme, že stochastickým účinkům se lze nejefektivněji bránit jednoduchým pravidlem: omezit čas, po který se záření vystavujeme, zvětšit vzdálenost od zdroje a použit stínění. Stínění je jeden z hlavních důvodů, proč radioaktivita jaderných elektráren přispívá do přírodního pozadí pouze necelou jednou setinou – už jen betonové zdi kontejnmentu jsou přes metr silné.

Avšak odpůrci jaderné energie tvrdí, že žádná dávka radioaktivity není bezpečná – ani ta přirozená, kterou získáváme z vesmíru díky kosmickému záření a ze zemské kůry díky radioaktivnímu draslíku, thoriu a uranu, který se dostal před miliardami let na zem díky rozpadu supernov. Radioaktivní draslík je samozřejmou součástí našeho těla i potravin, které jíme. V zemském podloží se nachází thorium a uran, který se rozpadá na radioaktivní radon.

Havárie na jaderné elektrárně Fukušima Dajiči spustila celosvětovou hysterii, aniž by byla podložena opravdovým rizikem. Vědecký výbor rady OSN pověřený vyšetřováním zdravotních účinků bezprostředně po nehodě v prosinci oznámil, že nezaznamenal žádné účinky záření na zdraví lidí v okolí či pracovníků elektrárny a varoval před zmiňovaným fenoménem vyvozování účinků na zdraví z nízkých dávek radioaktivity. Pověry o radioaktivním záření způsobují velikou škodu. Japonsko plýtvá miliardami dolarů, aby zabránilo znovu zalidnění pozemků, přestože byly shledány radiologicky bezpečnými. Stovky lidí ve Fukušimě zemřely na následky stresu z evakuace. Import zkapalněného zemního plynu, který prozatím nahrazuje jaderné elektrárny, dostal japonský trh do deficitu.

Lidé se přehnaně bojí nízkých dávek radiace, které mohou při nehodě získat z rozptýlených radioaktivních materiálů, z ukládaného radioaktivního odpadu či lékařských procedur. Americká organizace EPA (Environmental Protection Agency) požaduje, aby byly v oblasti budoucího úložiště radioaktivních látek Yucca Mountains ve Spojených státech dosahovaly havarijní úniky radioaktivity jedné dvacetiny přírodního pozadí a to má být zajištěno po dobu 10 000 let. Při rentgenu zubů jsme chráněni olověnými destičkami, přestože při jednom rentgenu dostaneme zhruba 0,03 mSv. K tomu, abychom mohli pozorovat deterministické účinky rentgenu, museli bychom podstoupit zákrok 10 000krát po sobě.

Pokud se dlouhodobě vystavujeme nízkým dávkám ozáření srovnatelnými s přírodním pozadím, nejsme vystaveni žádnému nebezpečí, protože buňky umí rychle opravovat genetickou informaci uloženou v DNA, každou sekundu jedna buňka opraví jednu chybu v dvojšroubovici DNA. Je zajímavé, že život se na zemi vyvinul při podmínkách, kdy byla přirozená dávka radioaktivity třikrát taková, než je nyní. I dnes existují na zemi místa (namátkou např. Ramsar v Íránu, Kerala v Indii nebo Guarapari v Brazílii), kde je přírodní pozadí 5krát či vícekrát větší než je průměrná hodnota a přesto u lidí nebyl pozorován žádný zvýšený počet onemocnění rakovinou.

Vysoká jednorázová dávka ozáření přemůže přirozenou buněčnou ochranu a buňky jsou poškozeny. Tak tomu bylo v Černobylu – vysoké dávky radiace uvolněné při nehodě způsobily okamžitou smrt pracovníků elektrárny, avšak stejná dávka radiace by nepoškodila lidské zdraví, pokud bychom ji postupně přijali v průběhu celého života. Rakovinotvorné buňky jsou ničeny cíleným a opakovaným ozařováním tak, že při léčbě mají méně ozářené tkáně možnost regenerace. V roce 2012 radiační výzkumníci na prestižní americké univerzitě MIT objevili, že při ozáření dávkou odpovídající 30násobku přirozené radioaktivity nebyla porušena DNA. V americké laboratoři Lawrence Berkeley vědci pozorovali, jak nízké dávky radiace stimulovaly opravy uvnitř buněk. Proto je důležité si uvědomit, že dlouhodobé vystavení nízkým dávkám radioaktivního záření je neškodné.

Existují i další zjištění potvrzující, jak nízké dávky mohou pozitivně stimulovat organismus. U zaměstnanců jaderného průmyslu, kteří jsou vystaveni nízkým dávkám radiace, se ukázalo méně onemocnění rakovinou. Neúmyslná kontaminace stavebních ocelí díky recyklaci lékařských zdrojů radiace způsobila vystavení 8000 obyvatelů Tchaj-wanu sedmkrát vyšší radiaci a to po dobu 30 let a bylo zjištěno, že se zde dokonce snížil výskyt rakoviny. V minulém roce organizace Dose Response Journal a American Nuclear Society zveřejnily výtah článků dokazujících, že nízké dávky radiace jsou neškodné, ba mohou být i zdraví prospěšné.

V dnešní době se v jaderném průmyslu uplatňuje tzv. pravidlo ALARA (As Low As Reasonably Achievable), které říká, že dávky radiace musí být tak malé, jak jen to z ekonomického a sociálního hlediska lze dosáhnout. Avšak toto pravidlo bohužel způsobuje stále dražší překážky k dosažení levné jaderné energie. Mohlo by být nahrazeno pravidlem „As High As Reasonably Safe“ – tak vysoké limity dávek záření, jaké jsou ještě rozumně bezpečné a podložené důkazy o jejich bezpečnosti, stejně tak jako je tomu u jiných environmentálních rizik.

Jaderná energie může vyřešit naše problémy s nedostatkem elektrické energie, změnou klimatu a životní úrovní v oblastech bez proudu. Měli bychom zatratit budoucnost naší planety tím, že budeme věřit na pověry?

Původní článek z theenergycollective.com najdete zde: http://theenergycollective.com/roberthargraves/290601/radiation-superstition