Jukka Laaksonen je světově uznávaným a vysoce respektovaným odborníkem na otázky bezpečnosti v jaderné energetice. V letech 1997 – 2012 zastával funkci generálního ředitele finského Úřadu pro radiační a jadernou bezpečnost (STUK). Dlouhá léta působí v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii a od dubna 2012 působí jako viceprezident společnosti Rusatom Overseas. V rámci své funkce zodpovídá za technické aspekty zahraničních projektů ruské jaderné korporace Rosatom a jejich soulad s mezinárodními a národními bezpečnostními požadavky.
21. srpna vypustila na veřejnost finská vysílací společnost YLE poplašné zprávy o nedostatečné bezpečnosti ruských reaktorů typu VVER. Zprávy se odvolávaly na hodnocení finského regulačního úřadu STUK z roku 2009. Ten měl ke všem šesti typům reaktorů, které byly hodnoceny zároveň, stejný typ připomínek, jedinou výjimkou byl francouzsko-německý reaktor EPR, který byl před stavbou jaderné elektrárny Olkiluoto přepracován na základě připomínek STUKu z roku 2002. STUK uvedl, že všechny hodnocené reaktory by po přepracování konstrukce byly ve Finsku přijatelné. Je dobré poznamenat, že mezi reaktory, které prošly hodnocením v roce 2009, chyběl AP1000 společnosti Westinghouse. Posudek z roku 2002 stanovil, že by schválení k provozu ve Finsku vyžadovalo podstatné úpravy, a Westinghouse se rozhodl, že ve své standardní konstrukci nebude dělat žádné změny.
Konkrétní typ reaktoru VVER, který byl v roce 2009 hodnocen finským regulátorem, patřil mezi starší a většina připomínek STUKu byla zohledněna v modifikované verzi, která je nabízena v temelínském tendru. Tato verze zatím nebyla předložena finské energetické společnosti, takže STUK nemá ponětí o vývoji, kterým od roku 2009 prošla.
Jak český regulační úřad, tak finský se ve svých bezpečnostních požadavcích odvolávají na principy schválené organizací Western European Nuclear Regulator’s Association (WENRA). Při přípravě temelínské verze reaktoru (tj. od roku 2009 zmodernizované) byla zohledněna nejen pravidla organizace WENRA, ale i tzv. stres testy, které po havárii ve Fukušimě provedly společně všechny evropské regulační úřady.
Reaktor VVER nabízený pro třetí a čtvrtý blok temelínské elektrárny je například nově chráněn před následky pádu největšího letadla, jaké se očekává, že bude létat v dohledné budoucnosti. Toto opatření vyžadovalo výrazné zpevnění budovy obklopující kontejnment reaktoru, podobné úpravy proběhly i u reaktoru EPR. Dále bylo provedeno lepší vzájemné oddělení záložních systémů než v původní konstrukci.
Automatizační systémy reaktoru VVER, které byly v roce 2009 předmětem znepokojení STUKu, budou u modernizované verze výrazně odlišné, protože jejich dodavatelem má být Rolls-Royce na rozdíl od původně plánovaných společností Areva a Siemens. O nové podobě těchto systémů jednal Rolls-Royce s hlavními konstruktéry reaktoru, přičemž přihlédli k ponaučení z problémů, které měly společnosti Siemens a Areva s automatizačními systémy u reaktorů EPR. Během modernizace dukovanských bloků, která proběhla před pár lety, byly také použity automatizační systémy společnosti Rolls-Royce (pod starým jménem společnosti Schneider Electric, jejíž jadernou část Rolls-Royce odkoupil). Před použitím samozřejmě musely splnit požadavky provozovatele elektrárny a českého regulačního úřadu.
U systému pro snížení tlaku v primárním okruhu, který je nutný pro zvládnutí potenciálních kritických situací, je ve Finsku požadováno, aby byl jednodušší a spolehlivější, než je ve verzích reaktoru VVER nabízených v současnosti. Neměl by spoléhat na stejné bezpečnostní systémy ventilů snižujících tlak, které jsou používány během běžného provozu jaderného reaktoru. K otevření nouzových uzavíracích ventilů má operátorovi sloužit jednoduchý a robustní motor, který bude poháněn k tomu speciálně určenými akumulátory. Tímto systémem byla dodatečně vybavena i jaderná elektrárna Loviisa a reaktory EPR. Jeho výhodou je navíc jednoduchost a mnohem nižší cena než v případě složitých systémů chránících primární okruh před přetlakem.
Další věcí, která stojí za zdůraznění, je to, že nové verze ruských reaktorů VVER jsou jediné reaktory na trhu, které kombinují aktivní a pasivní bezpečnostní prvky. Také jsou jako jediné plně vybaveny pro zvládnutí úplného roztavení aktivní zóny, k němuž může dojít při nevážnějších haváriích a které představuje vážnou hrozbu pro integritu kontejnmentu a nebezpečí vážného úniku radiace.
Na závěr upozorníme, že reaktor VVER nabízený v temelínském tendru splňuje všechny pofukušimské bezpečnostní požadavky, i když si v této lokalitě nikdo nedokáže představit tak neskutečně ničivé externí nebezpečí, jaké představovalo zemětřesení a cunami ve Fukušimě.
